Cihlové pivo z Bavorska

Cihlové pivo z Bavorska Devět kilometrů jihozápadně od Chebu je městečko Waldsassen se slavným prastarým klášterem. Kostry opatů a prelátů v zdobených rouchách vypadají trochu morbidně, ale nádherná výzdoba a důmyslně osazené varhany, to je čistá krása. Na zdejším hřbitově leží čestný občan Chebu Anton Hart. Leží tam teprve čtyři roky, předtím devadesát let neležel, naopak se činil. V Chebu a v Hrozňatově vlastníval cihelny a další podniky, po odsunu dělal podobný byznys právě ve Waldsassenu.

Po pádu železné opony z ostnatého drátu dal dohromady peníze na obnovu už skoro beznadějně zničeného poutního místa Maria Loretto ve Starém Hrozňatově a i jinak se zapojoval do obovy vzájemných přeshraničních vztahů, bez potřeby nějakých majetkových nároků. Jeho rodina zásadně přispěla i na obnovu vysokých střech věží na románsko-gotickém chrámu sv. Mikuláše v Chebu, nové nebo spíš staronové dominanty města.

Mikropivovar ve Waldsassenu se vzhledem k tradiční aktivitě rodu Hartů ani nemůže jmenovat jinak než Ziegler-Bräu. Pivo je ale určitě zajímavější produkt než cihla. Šéfkou pivovaru je (svobodná!) Ulrika Hart, její bratr má na starosti právě ty cihly.Uvítací drink v návštěvním a společenském centru pivovaru byl mix hořkého lageru se sektem. Osvěžující, proč ne. Následoval několik desítek minut dlouhý film o tradici pivovarnictví ve Waldsassenu, kde se člověk dověděl i třeba to, že se zde do piva dává voda, chmel a slad. Zajímavější byla návštěva hlavní provozní budovy, ale když je v Bavorsku neděle, nepracují snad ani kvasinky. I tak bylo zajímavé vidět za pochodu se modernizující a zároveň staré dispozice využívající varnu a lahvárnu. Spilku a ležácké sklepy jsme nestihli.

Zato návštěvu pivovarské restaurace přímo v centru městečka ano. Nejdřív milé posezení na zahrádce těžce vybojované na radnici místo dřívějšího parkoviště. A pak něco dobrého v místní formance. Bavoři umějí žít, lahůdky k pivu byly skvělé. A co pivo? Lager velmi slušný. Polotmavá lehčí asi jedenáctka také moc příjemná. Vlajková loď pivovaru se jmenuje 1848 podle roku vzniku pivovaru. Ze tří druhů sladu vařená velmi sytá a chuťově plná snad třináctka. Všechno to byla ale piva spíš českého než bavorského typu, dobrá, ale nijak moc originální či osobitá, tohle známe z domova, řekl si český pivař. Co ale u nás zdaleka tak dobře neumíme (až na světlé výjimky), je pšenice. Ziegler-Bräu weizen bier je skvostná dobrota, vonící, živá, vyrovnaná. Krása popít.

Pivovarská restaurace má i něco jako bar. Je na něm vidět, že jsme přeci jen ve velmi zbožném venkovském kraji, tady to na nějaké noční divočiny moc nevypadalo.Ziegler-Bräu ve Waldsassenu má slogan „… im Herzen Europas!“ Tedy „Pivo ze srdce Evropy.“ Podobnost s někdejším chebským pivem určitě není náhodná. A člověka napadne, proč není hranice území značky České pivo totožná se státní hranicí. Protože by kousek za ní mohli říkat, že pivo vaří stejným způsobem a že tedy výjimku na energetickou náročnost chtějí taky. Tak autoři projektu České pivo, který zápoli s bruselskou regulací jejími zbraněmi, asi raději vyklidili české pohraničí a hranici území této značky posunuli do vnitrozemí. Nebo je to jinak? Možná. Tady mezi Chebem a Waldsassenem ale rozhodně žádná pivní hranice není. Až na tu pšenici…