Pivní ráj ve Vietnamu

Již po šesté jsem měl příležitost navštívit Vietnam. Po prvním vietnamském minipivovaru v Ho Chi Minhově městě v roce 2001, druhém v Hanoji v loňském roce se nyní rodí velice zajímavý projekt u města Phan Thiet, nedaleko rekreačního centra Mui Ne.

Poprvé jsem toto místo navštívil v roce 2003, kdy chtěl investor koupit pozemky. K jednání jsme jeli do rybářské čtvrti. Už jsem viděl ve Vietnamu hodně, ale na všudypřítomnou „vůni“ tolik populární rybí omáčky nikdy nezapomenu. Zvlášť když nám později ještě majitel ukázal a otevřel nádoby, v nichž omáčka kvasí.

Nalezli jsme dům, ve kterém majitel bydlel, vešli dovnitř a bylo nám sděleno, že není doma a že máme počkat. Čekali jsme asi půl hodiny, když přijel chlapík v pyžamu na motorce, což mě v poledne trochu udivilo. Podle vzhledu jeho i obydlí, bych mu dal klidně almužnu. Ale mým partnerem jsem byl ujištěn, že tento muž rozhodně nic nepotřebuje, protože kromě pozemků u moře vlastní i několik rybářských lodí. A tak jsem se jako již poněkolikáté přesvědčil, že nelze ve Vietnamu poznat s kým vlastně jednáte. Nicméně moje přítomnost dodala jednání vážnost a obchod byl domluven. Myslel jsem si, že další postup již bude rychlý, ale opět jsem se mýlil. Celá záležitost se táhla přes dva roky a tak dostal přednost hanojský projekt.
Při realizaci komplexu v Hanoji jsme rovněž začali pracovat na projektu prvního minipivovaru, restaurace a pivních lázní na pláži. Společně s vietnamskými architekty byl připraven projekt stavby a začalo se . Když jsem do objektu zakreslil pivovar a lázně, specifikoval veškerý materiál, přišel majitel s tím, že se mu objekt nelíbí a hledá jiného architekta. Vše tedy startovalo od začátku. Musím však přiznat, že cit majitele byl správný a nový objekt je velice zajímavý a krásný. Jedná se o třípodlažní stavbu částečně zapuštěnou do svažitého břehu. Přicházející host má tak pocit, že jde pouze o malou restauraci, protože vidí jen horní podlaží. V něm se nachází varna a restaurace. V nižším podlaží, otevřeném k moři je rovněž restaurace a ostatní technologie pivovaru. V nejnižším podlaží, jen 2 metry nad hladinou moře a 20 m od moře jsou lázně včetně pivních. Ze všech tří podlaží je nádherný výhled na moře, které je bezprostředně před vámi.

Minipivovar má kapacitu 8 000 hl ročně a předpokládá se plnění piva do sudů i do patentních lahví. Varna má objem vyrážené mladiny 20 hl, parní otop. Foto č.5. Kvašení je v uzavřených kvasných tancích o pracovním objemu 20 a 40 hl, dokvašování v tancích stejného objemu.

K výčepu se pivo tlačí ze čtyř přetlačných tanků. Pivovar je vybaven křemelinovou filtrací.

Vzhledem k tomu, že ve Vietnamu není v rozvodech pitná voda, bylo nutno vyvrtat studnu a instalovat úpravnu vody. Úpravna je na špičkové úrovni a zahrnuje menbráovou filtraci, ionexovou stanici, ozonizaci a před plněním do lahví je ještě voda sterilována UV paprsky. Kvalita připravené vody je na takové úrovni, že majitel instaloval i linku na plnění do PET lahví pro zásobování ostatních hotelových komplexů. Podobným způsobem bylo nutno řešit i čištění odpadních vod. Jak všichni pivovarští vědí, odpadní vody z pivovaru mají poměrně vysoké zatížení především v hodnotě biochemické spotřeby kyslíku, proto byla navržena aerobní čistírna odpadních vod. Bohužel bližší technické podrobnosti o ní nemám, materiály byly pouze v jazyce vietnamském. Montáž pivovaru byla zahájena 25. dubna a první várka
uvařena 23.5.

Jak je již samozřejmé, bude se vařit český typ piva, z našich surovin, včetně kvasnic. Musím říct, že sládkovi Tomáši Hubovi, který tady bude 2 měsíce docela závidím, protože neznám pivovar, kde bych stál na varně nebo u vířivé kádě a pozoroval moře, které je vzdálené tak 50 metrů. Jak asi napadne leckterého čtenáře, napadlo i mě, co tsunami. Byl jsem informován, že v této oblasti i vzhledem k tvaru pobřeží je riziko minimální. Doufejme.

Trochu obdivuji odvahu majitele ohledně pivních lázní. Bude to první projekt tohoto druhu v Asii. A hned pojatý velkolepě - 13 lázeňských van, z toho dokonce jedna měděná a jedna z kamene. Ostatní dřevěné. U každé vany měděný sloup s mosaznou výčepní hlavou.

Bohužel, já už jsem nestihl se v lázních vykoupat, otevření se plánuje v červenci. Ale to už je osud realizátorů, zprovozní zařízení a odjíždí. Já však doufám, že při mé příští návštěvě, tentokráte nepracovní /nebo pracovní jen trochu/ navštívím každý pivovar v provozu a pokochám se výsledkem. Všechny tři minipivovary jsou vybudovány ve spolupráci s českými firmami /LUKR Ingeneering, PIVO Praha, ZVU POTEZ / a představují takovou malou českou oázu na dálném východě. Čeští podnikatelé, politici i turisté zde nacházejí téměř domácí prostředí, vždy se najde někdo, kdo umí česky a vzpomíná na svůj pobyt u nás. Majitel pan Ngo Hong Chuyen je zároveň českým honorárním konzulem. Je zajímavostí, že naše republika má ve světě jen dva honorární konzuly, kteří nejsou Češi – Mexičana a Vietnamce a oba jsou majiteli pivovarů, dobrá toď vizitka našeho rodinného stříbra.

Nakonec zase několik perliček z mého pobytu. Trochu mě zaskočilo, jak často zde nefungovala elektrika. Všechny hotelové komplexy mají dieselcentrály velkých výkonů /až 400 kW/. Takže když proud nejde, jedou motory, což se musí majitelům docela prodražovat, protože spotřeba těchto strojů je až 30 litrů nafty za hodinu ! Domek, kde jsme bydlel já bohužel tuto vymoženost neměl a při výpadku proudu, který někdy trval i půl dne nefungovalo tady to zásadní – klimatizace. Tak jsem se pokaždé obával, že bez klimatizace nebudu moci spát, ale naštěstí večer není odběrová špička, takže elektrika šla. Vzhledem k značnému kolísání napětí v síti, doporučuji majitelům PC používat je zde výhradně na baterie.

Jinak mě překvapila velká invaze ruských turistů, odhadl bych to tak na 70 %. Však také na ulici jsou u restaurací a obchodů ruské nápisy a prodavači se snaží o ruštinu. Sezona pro Evropany tady končí koncem dubna, kdy začiná období dešťů. Neprší každý den, je stále teplo, ale sluníčka je méně. K návštěvě doporučuji období listopad – leden, kdy je tady krásně a u nás nic moc, zvláště pro ty teplomilnější z nás.

Ceny jsou vzhledem ke současnému kurzu USD –Kč výhodné a snadné je i přepočítání – z ceny ve vietnamských dongách /nebo donzích ?/ škrtnete tři nuly a máte cenu v Kč. Namátkou plechovka koly 6 Kč, piva 8 Kč, Jídlo 15 – 50 Kč, pivo v restauraci 8 – 20 Kč. Jen ta cesta sem je trochu drahá a dlouhá. Kdo si však chce udělat netradiční Vánoce nebo Silvestra, případně oboje, rozhodně mu návštěvu Mui Ne a Vietnamu vůbec doporučuji.