Nové etikety velkobřezenského piva

Obyčejně zde tak velký prostor novým verzím pivních etiket nevěnujeme. Já si však dovolím zneužít svého postavení spolurozhodovatele o náplni těchto stránek a napíšu o něčem jen proto, že to mám rád a líbí se mi to. To uvádím pro pořádek a jako odpověď na případnou otázku, proč zrovna Březňák. Mám pro něj prostě slabost…

Tak znovu - proč zrovna Březňák? Sympatická tvář pana Cibicha (kdysi, prý omylem, označovaného jako Zippich a některými méně zasvěcenými dodnes považovaného za Vladimíra Iljiče) mě totiž provází již od mých raných pokusů s ochutnáváním piva. A stále pivo s jeho tváří vyhledávám. Hlavně kvůli svým chuťovým preferencím, severočeský patriotismus je v tomto případě jen takovou třešinkou na dortu, či snad „pěnou na pivku“. Plešatého vousáče s doutníkem, evokujícího nedávnou minulost regionu, mám tak spojeného se samými příjemnými věcmi.

Pivo „s lidskou tváří“ má zkrátka svoje kouzlo - v tom snad se mnou budete souhlasit, pokud si pivních etiket všímáte alespoň trochu. To samozřejmě platí i pro Krakonoše nebo třeba pro někdejší verzi loga svijanského piva (kterou už ovšem dávno odnesl čas). Kutnohorské pivo má sice taky "lidskou tvář", ale přiznejme si, že celé provedení je pouhou nápodobou koncernového kolegy a tudíž zcela bez kouzla. Podobně necharismaticky působí Měšťan, který „tvář“ získal poté (nebo jen velmi těsně před tím?), co mu zavřeli holešovický pivovar. Ale zpátky k Březňáku.

Když jsem začínal tu a tam ochutnávat lahvového Březňáka, býval ještě nepasterovaný a bez etikety na hrdle. Na tehdy jediné spodní přední etiketě se pak střídal motiv pana Cibicha s „bezobličejovým“ designem, jaký je k vidění na etiketě z osmdesátých let na obrázku (jen se za mých let už neuváděla maloobchodní cena).

Pak přišla pasterizace, stáčení veškeré produkce tehdejších Ústeckých pivovarů ve Velkém Březně a s tím nově i zadní etikety a etikety na hrdle. Tvar byl změněn na takový, jaký je k vidění například na vánoční polotmavé jedenáctce.

Během dalších let se jen trochu prohazovaly barvy a taky měnily tvary. Před čtyřmi pěti lety se etikety zakulatily. Stále byly pěkné.

Před Vánoci 2006 ale pivovar vrhnul na trh pivo se zcela inovovanými etiketami. Jakkoli jsem spíš konzervativní a k různým úpravám a vylepšením trochu skeptický, musím před novými velkobřezenskými etiketami smeknout. Připadá mi, že ač se zjevně modernizovaly, podařilo se ještě zřetelněji vypíchnout to „staré a dobré“. Moderní a historizující zároveň, přitom odhazující všelijaké ty „kudrlinky“. Klobouk dolů.

Co říci závěrem? Tvůrci nových etiket mi udělali radost. Ale pořád to z mého ryze subjektivního „pamětnického“ hlediska není ještě úplně ono. Můj nejoblíbenější velkobřezenský motiv totiž stále zůstává již asi tak deset let zapomenut. Pan Cibich je sice sympaťák, ale až se na etiketách opět objeví „kapucínek“, pak teprve budu chrochtat blahem.