Konzumace piva – svoboda a zodpovědnost

Umírněnou spotřebu piva stále výrazněji podporují samotní výrobci, především pivovarníci. Zapomínat bychom neměli ani na ty, kteří se na výrobě piva v nemalé míře podílejí, a to sladovníky. K problematice piva a jeho konzumace se vyjadřují mnozí a jejich názory velmi pečlivě sleduji a respektuji. Ať už jsou to média, politici, lékaři či zástupci mnoha jiných profesí, mnohdy je to též široká veřejnost. Vzpomínám si na jeden citát, který zazněl na jednom z kulatých stolů pořádaných Českým svazem pivovarů a sladoven. Danou situaci neobyčejně trefně vystihuje: „Několikaletá osvěta o potřebě rozumné konzumace alkoholu se již promítá do běžného povědomí a lidé se chovají k vlastnímu zdraví mnohem odpovědněji,“ řekl MUDr. Šimon Jirát, lékař na II. interní klinice VFN a 1. LF UK a specialista angiologického oddělení kliniky.

Se snahami o regulaci spotřeby alkoholu, Česku zejména piva, úzce souvisí i eticko-filozofický problém. Totiž svoboda rozhodování o tom, zda si pivo dám, nebo ne a odpovědnost za to, kolik piva vypiju. Zastávám názor, že svoboda každého z nás rozhodovat o svém životě bez zákazů a příkazů „shora“ je svatým právem svobodných občanů. Současně však musíme každý přijmout zodpovědnost za takové rozhodování. K tomu potřebujeme úplné a pravdivé informace nejen o zdravotní prospěšnosti rozumné konzumace piva, ale i o negativních důsledcích a rizicích vzniku závislosti a podobně. Je povinností nás pivovarníků takové informace od odborníků zprostředkovat nejširší veřejnosti. Stále častěji se tvrdí, že v otevřené demokratické společnosti by neměla být tabuizována žádná témata. Jen otevřená diskuse umožní projevit názor a současně poskytne i právo se k němu volně vyjádřit. Byli jsme po mnoho let zvyklí na cenzuru a později na její mnohdy nebezpečnější formu, autocenzuru. Fakt, že neexistují zakázaná témata, umožňuje vnímat, že i složitá témata, jako pivo a společnost, alkohol a alkoholismus a podobně, si zaslouží otevřenou diskusi, že je nutné názory sdělovat i vstřebávat a že jen na základě poznání odlišných názorů se k nim lze vyjadřovat a případně je korigovat.

A tím se dostáváme k podstatě věci: Pivovarníci si před několika lety uvědomili, že je nutné o pivu a všem, co k němu patří, mluvit. Ale jinak než dříve – otevřeněji, a chápat přitom širší souvislosti. Máme povinnost říkat o pivu vše, jeho pozitivní i negativní stránky, komplexní a pravdivá informace musí jít od nás. A současně pivo vnímat nikoli jen jako tradiční a populární nápoj, ale jako nápoj, který je vynikajícím zdrojem živin a vitaminů a který se během svého historického vývoje prosadil i jako významná potravina. Pivo je nápoj, který nenabízí jen možnost uhasit žízeň, ale poskytuje nám mnohem víc. Pití piva má společenskou funkci, pivo je chápáno jako prostředek, jenž vytváří příležitost si promluvit, odreagovat se, odpočinout si, komunikovat. Pivo však může být, a u některých stále bývá, zlý pán.

Měl jsem to štěstí, že jsem u projektu nového přístupu komunikace o pivu byl a mohl a mohu se na něm podílet. Považuji jej od samého začátku nejen za odvážný, ale pro české pivovarství za prospěšný a podporoval jsem jej a činím tak i dnes. O našem pivu jsme začali spolu s lékaři, fyziology, psychology, biochemiky a dalšími experty komunikovat jinak. Otevřeněji, odvážněji, solidněji a především, začali jsme sbírat a následně i využívat fakta. A také jsme pivo přestali vidět pouze jako nápoj obyčejný a určený jen určitým lidem, sociálním skupinám, jak se někdy nepěkně říkalo „nápoji manuálů a zaplivaných čtyřek“.Bylo třeba hledat spojence, kteří mu rozumí nejen odborně, ale chápu jej jako nápoj vyžadující od nového skla, způsobů nabídky, postavení v gastronomii atd. až ke hledání jeho nových, málo komunikovaných stránek vážících se ke zdraví. A především, prezentovat je jiným, širším vrstvám společnosti a také ženám. Nechť si jej okusí, snad i oblíbí, a ocení jeho kvalitu, vlastnosti a poté zařadí do svého seznamu oblíbených nápojů.

Takový krok vyžadoval mnohé změnit, což se také postupně podařilo, ale kus cesty je ještě před námi. Především musíme pivo ještě lépe poznat, a to nejen z hlediska technologií, distribuce a třeba marketingu. Je nutné podívat se na něj jako na společenský – a u nás speciálně též kulturní – fenomén. Spolu s tím, jak se diskuse o pivu otevírala, se ukazovalo, že musíme hledat nejen argumenty na jeho podporu, ale i odpovědi na argumenty těch, kteří v něm vidí démona. Tak se zrodila myšlenka nahlížet na pivo i v rovině etické a brát ohledy na to, kde pivo své místo ve společnosti má a kde je nebude mít nikdy. Diskuse ukázala, že takové hranice existují a je třeba mít je na zřeteli. A slušné firmy, mezi něž se pivovary řadí, je nikdy nepřekračují, protože by poškodily především samy sebe. Proto pivo ne dětem a mladistvým, proto ne řidičům před jízdou či během ní, proto ne i v dalších případech, tedy ne pro těhotné a kojící ženy atd. Podle odhadů některých se mluví o 300 000 nebo dokonce 600 000 závislých Čechů na alkoholu. Nevím jak reprezentativní a pravdivá jsou tato čísla. V každém případě jsou to však 4, možná 8 % populace. Tedy výrazná menšina těch, kteří neznají svou míru. Ale to přece nesmí znamenat omezení pro všechny z nás, kteří jsme disciplinovaní a především dostatečně silní, abychom si řekli dost, to by mohlo být přes míru.

V souvislosti s tím se nutně nabízí otázka: Co s námi všemi ostatními, kteří do těchto kategorií nespadáme? Zde nastupuje odpověď uvedená na začátku. Informovat lidi o tom, co pivo je, a o tom, že všichni mají svobodu rozhodnout se, kolik jej vypijí. Mají však zároveň odpovědnost za to, kolik jej zkonzumují a jaké důsledky může jejich nadměrná spotřeba mít. Filozofie pivovarníků, kterou plně sdílím a podporuji je zřejmá a má jasnou logiku. Máme samozřejmě zájem na tom, aby se počet těch, kteří náš produkt – zlatavý mok – konzumují, zvyšoval. Současně však brojíme proti jeho nadměrné konzumaci. Chceme také, aby moji nebo naši filozofii akceptovali všichni ti, kteří stojí na cestě piva mezi výrobcem, distributorem a konečným spotřebitelem. Proto podporuji apelování na prodejce, restauratéry, ale i hospodské, zkrátka na všechny kolem piva, aby konzumaci piva napomáhali v určitých etických mezích. Aby se o pivo starali, aby jeho spotřebu podporovali dodržováním technologických postupů, ale i dodržováním jistého společného rámce komunikace. Aby společně s pivovarníky ctili svobodu pivo podporovat a snažit se o jeho šíření mezi všemi, kteří mu na chuť zatím nepřišli, ale aby zároveň byli odpovědní za dodržování určitých nepřekročitelných hranic, které jsou přijetím etických norem, vymezeny a jsou závazné.

Na závěr bych se ještě přihlásil k jedné myšlence . Administrativní regulace je pohrdání občanem, jeho schopností svobodné volby, třeba kolem spotřeby piva. Již jsme si příkazů a regulací užili dost. Ale do jisté míry je to stálý boj s určitými formami totality v nás. Neřídit se regulemi, nespoléhat se na ně, ale o to větší je břímě svobody rozhodování a jeho důsledku na nás samotných. A to je nepochybně pro nejednoho z nás těžší. Ale i velkou příležitostí. A musíme ji využít. Citátem jsme úvahu začal, jeden, který je dle mého soudu velmi trefný se nabízí i na závěr. MUDr. Petr Mareček, který je specialistou na diagnosticko-terapeutické metody v oborech vnitřního lékařství a gastroenterologie, řekl: „Příznivý vliv piva v malém množství byl jednoznačně prokázán. Stejně tak je známa jeho škodlivost při nadměrném užívání. Tedy v malém množství lékem, ve velkém množství jedem. Při umírněné konzumaci piva jsou jeho příznivé účinky na lidský organismus a jeho zdraví nezpochybnitelné. Každý má tedy svobodnou volbu v tom, jak s uvedenými fakty naloží a jak se ve vztahu k pivu zachová.“

S pivovarským „Dej Bůh štěstí“

Ing. Jan Veselý
výkonný ředitel
Českého svazu pivovarů a sladoven
(a ctitel dobrého českého piva)