11. slavnosti piva Skalák v Malém Rohozci

Do areálu dorážíme nakonec uondaní okolo čtvrté, a protože pochod bezmála 20 kilometrů dlouhý nám vzal hodně sil, vrháme se střemhlav na stánky s pivem. V celém areálu jich je několik, nejvíc v budově garáží, kde hezky za sebou seřazená vrata nesou výmluvná čísla: 10, 11, 12, 13. Jednotná cena 12 Kč za malé, 18 Kč za velké pivo, čepuje se do plastových kelímků i do vlastního skla tomu, kdo si přinese. Urychleně hasíme žízeň, většina z nás začíná světlou jedenáctkou. Teprve po téhle první resuscitaci jsme schopní začít vnímat trochu víc svoje okolí a probíhající program. Je to velká neznámá, protože na pozvánce je anoncován poněkud nekonkrétně „bohatý program“.

Kolega odbíhá zjistit možnost exkurze do provozu. Na tu se těšíme moc, během společného studia na gymnáziu jsme absolvovali exkurzi do holešovického Měšťana i do Bráníku a na obě akce vzpomínáme ještě po letech, kdy už bohužel ani jeden z pivovarů nevaří. V Malém Rohozci máme ale smůlu, možnost vidět pivovar zevnitř není. Je pravda, že asi není lehké organizovat prohlídky, přesto nás to mrzí. Pro některé je náplastí aspoň prodejna se sklem a dalšími suvenýry, otevřená ve vrátnici expedice. Za ceny velmi lidové si někteří z nás pořizují pěkné sklenice, k mání je i speciální památeční třetinka tohoto ročníku slavností. Zatímco cyklistická frakce dumá nad koupí cyklodresu, ostatní míří ke stánkům doplnit tekutiny.

U jednoho objevujeme jedenáctku Kvasničák a početná skupinka příznivců nefiltrovaného piva si ho dává. Rozhodně dobrý, i když se shodujeme na tom, že jsme možná čekali trošičku víc. Vzájemná komunikace je trochu stížená, protože celý prostor pivovarského dvora rezonuje hlasitou hudební produkcí revivalové skupiny Vaťák, která v osobitém amatérském aranžmá přehrává hity eurosongového bandu Kabát. Osobně nejsem fandou téhle ukřičené hudby, navíc i když nejsem právě muzikolog, připadá mi podání Vaťáku trošku...ehm, disharmonické. Ale přesto několik z nás končí v kotli rozjařených posluchačů pod pódiem. My další se snažíme opatřit nějaké nealko pivo, protože v našich řadách je i novopečená maminka. K mému velkému překvapení je v jednom ze stánků k dostání lahvové nealko pivo místní produkce! Vůbec jsem netušil, že v Malém Rohozci se vyrábí také nealko, šedivá etiketa mi nic neříká, ale je to tak. Prodávající nic bližšího neví, takže spekulujeme o rebrandingu spřáteleného Svijanského vozky, ale i ten se, pokud vím, vaří v Protivíně. Malá záhada, ke které mlčí i webové stránky pivovaru Malý Rohozec, které nealko pivo v sortimentu vůbec neuvádí.

Protože Vaťáci nakonec po sérii přídavků a nadšených ovacích přece jen opouští pódium, můžeme se aspoň zvenku po pivovaru trochu porozhlédnout. Přitom narážíme na další kuriozitu, kterou je speciální Malinový Skalák, uvařený pouze na slavnosti. Je mi vyslechnout tradiční odsudky příznivců klasiky, kteří pranýřují podobná piva z principu. Je pravda, že tmavě růžový nápoj s pěnou, která připomíná čepici cukrové vaty, nutí k ostražitosti. Ale ukazuje se, že to není vůbec špatné pivo, malinová příchuť pivní charakter nepřebije, zato mu dodá na osobitosti. Pivo je na bázi světlé jedenáctky, a protože obsluha pouze krčí rameny, můžu jen odhadovat, že se jedná nejspíš o umělou příchuť a dobarvení.

Na hlavním pódiu mezitím probíhá soutěž o největší objem pupku u pánů (což s pivem souviset může) a největší objem poprsí u dam (což asi přes známé pověry o vlivu tmavého piva velkou souvislost nemá). Je zajímavé, že obě kategorie vyhrává pár, jehož něžná polovička to komentuje slovy, že jsou takové puzzle. Náš kamarád lékař si uvědomuje nutnost dietologické osvěty, a tak do všeobecného jásotu vykřikuje „Hamba!“ a „Zhubni!“, naštěstí bez odezvy. Soutěž má i protipól v hodnocení nejútlejšího pasu, kde si vítězství v mužské kategorii za velkého jásotu odnáší dva z nás. Jen si slibujeme, že snad za dalších deset let budeme stále na tomhle konci spektra.

Protože se opět schyluje k hudbě, doplňujeme zásoby piva na cestu a chystáme se k odchodu. Nad shnilou paletou posypanou slámou, která slouží za rohem jedné z budov jako pisoár pod širým nebem, dumáme s kolegou, který je finanční analytik, nad budoucností pivovarů jako je ten v Malém Rohozci. Shodujeme se, že sice držíme palce o 106, ale je otázkou, kolik ročníků slavností piva Skalák se ještě uskuteční. Sympatický, i když trochu schátralý areál pivovaru tak opouštíme sice rozjaření z dobrého piva, ale přesto trošku s nostalgií.