Konec jedné pohádky

V pražské chásce pivomilné a vybíravé radost náramná, nemusí meť za tím cestu vážit až dozemě moravské. Rauš tenhle ale natolik silný nebyl, aby stihl naplnit měšce osob náležitých. Po dvou jarech zlom, žezla se ujímá kdo?

Nuž, kdo jiný než král! Královský pivovar Krušovice tu naráží bečky s veškerým svým výběrem. Jaksi to jde. Mírné chmury po další zimě rozptýlí v pozadí sekrčící felčar Oetker, který, i když o tom nejspíš neví, přinesl do stanuna čep také pivo bílé německé, kvasnicemi bohaté, čímž značný početkunčoftů přívětivě naladil.

Leč nadchází rok nejnovější, kdesi za plentouskřehotá stařec Heineken a. pohádka kompletně bere za své. Na pivním lístku řediny 10° a 11° , po alespoň trochu pitelném ležáku12° ani stopy. Možná jsme ale dostatečně brečeli, po týdnu k pípám slogem Krušovic přibyla jedna nesystémová, s nápisem "Krušovice 12°"napsaným tužkou na kusu papíru. Idylka s dvanáctkou "na čestné slovo"doznává brzy trhliny. "Dvanáctka došla!" A nenarazíte? "Vždyť to nikdonepije!" (sic!). Pardon, ale loni byla na čepu celé léto a pokud vím, nekysla vám tu. "Tak to jste ji pil akorát vy!". Vrátil jsem se k pobryndaným stolům, ze kterých nikdo nestíhá odnášet sklenice, popelníky ani talíře s nedojedenými koleny. Škoda, letní noci tu byly krásné. To, co tady píšu, je pravda a nic než pravda, jako že se Piwi jmenuju!