Sever proti jihu

Vzpomínám na ty časy, kdy jsem si z domova na kolej do Českých Budějovic vozíval krosnu napěchovanou lahváči. Cestou na vlak mi na zádech zvonily lahve Březňáku, Zlatopramenu, litoměřického Kalicha či děčínského Bukanýra a Kapitána. Jihočeská piva mě tehdy sice dost zajímala, ale nakonec neuchvátila. Až na výjimky to ostatně platí dodnes a do Ústí jsem z jihu nikdy nic nevozil. Navíc invaze alespoň některých jihočeských piv na sever tehdy již probíhala. Budvar nebyl v Ústí ničím novým, v samoobsluhách býval k dostání Samson. Občas i Dia Platan. Tok opačným směrem se ovšem nekonal, pokud nepočítám svou již zmiňovanou neúnavnou mravenčí činnost.

Časy se ale pomalu měnily. Děčínského piva jsem si už moc užít nestihnul, i to litoměřické nakonec zmizelo v nenávratnu. Mimochodem, Kalich mi chybí dodnes… Zato jsem se zaradoval, když se 11% Zlatopramen stal celostátní značkou a já své oblíbené pivo mohl koupit i na jihu. Radost ale byla záhy zkalena tím, že mi ten Zlatopramen chutnal jinak, než jak jsem byl zvyklý doposud.

Další záblesk naděje přišel s objevením se Březňáku v budějovickém Meinlu. Bohužel, byl to ten známý Julius Meinl na Lannově třídě, který proslul zejména prodejem dávno prošlých lahůdek a masných výrobků. Takže vlastně ani nebylo divu, že tam zakoupený Březňák, ač čerstvý, chutnal hnusně a byl kalný. Desítka i dvanáctka. To se mi nikdy a nikde, předtím ani potom, nestalo.

Na dalších pár let bylo z tohohle pohledu mrtvo. Drinks Union, ač celostátně působící, nedokázal na jihu prorazit s točeným pivem. To se povedlo až svijanskému pivovaru. Až se Svijany začala ta pravá severočeská invaze na jih. Hospody se svijanským pivem přibývají a co víc, dost často se v nich lidé učí pít nefiltrované pivo. Čím to, že se malému pivovaru za rok podařilo to, co velká firma nedokázala za šest let?

To ale pořád není všechno. Snad inspirován svijanským úspěchem, vyrazil dobývat jih i vratislavický Konrad. Někdy má ta globalizace něco do sebe – každý může ukázat, co umí. A Konrad zatím ukazuje, že umí. Jeho nedávná nepitelnost (pivo s příchutí dezinfekčního roztoku opravdu nemusím…) je, zdá se, definitivně pryč. A výčepů Konrada potkávám na jihu čím dál víc.

Poslední severočeské potěšení mě potkalo teď v Hypernově. V sortimentu se totiž objevil Březňák, výčepní i ležák. Má v tom prsty Heineken? Pokud mi bude dodávat do Budějovic Březňák, který bude chutnat jako Březňák a bude vařený ve Velkém Březně, nezbude mi než svůj jinak spíš neoblíbený koncern pochválit.

Nikdy by mě nenapadlo, že někdy budu pít v nějaké jihočeské vesnické hospodě Svijany nebo Konrada, případně že si zajdu do supermarketu pro Březňáka. Jsem tomu pochopitelně rád. Jen to moje skeptičtější já už se ptá, jak dlouho to vydrží. Ať už pestrost nabídky nebo kouzlo zmiňovaných piv. Za jak dlouho se všechno nějakým způsobem zas vrátí do nezajímavé průměrné šedi, protože tak to prostě „má být“. Alespoň teď pro zachování či rozšíření pro mě zajímavé nabídky hlasuji peněženkou, jak říkávají liberálové.