Český pivní festival - rozjezd velmi rozpačitý

Po vstupu do areálu Výstaviště sice nevidím jedinou šipku nebo směrovku, ale hloučky okrojovaných brigádnic mě neomylně vedou. Český pivní festival se usídlil na louce pod objektem Maroldova panoramatu. Za  mírného deště vcházím do areálu s bílými party stany a nastává překvapení. Téměř hodinu po oficiálním začátku akce se dá říct, že areál zeje prázdnotou, tedy co se týká návštěvníků. Sem tam potkávám hloučky číšníků a servírek, ale hostů klopýtá mezi stany jen nemnoho. Je to jejich štěstí, protože jinak v areálu panuje čilý ruch. Bodří řemeslníci montují, připevňují a přemisťují lavice, stoly, sudy s pivem, palety s krabicemi plnými sklenic. Po cestičkách přejíždějí dodávky, vysokozdvižný vozík, sem a tam pobýhají muži v oblecích i chlapíci v montérkách, parta kopáču s velkými lopatami vytyčuje cestičky mezi stany...

Nevěřím vlastním očím a pro jistotu se znovu dívám do diáře. Ale mýlka je vyloučená, akce skutečně měla začít dnes ve dvanáct hodin. Bohužel, nic tomu nenasvědčuje a já mám pocit, jako bych byl v nesprávný čas na zatraceně nesprávném místě. „Fixu, nemá prosím někdo fixu?“ , haleká zoufale žena ze stánku u vchodu, jednoho z mála obsazených. Zbytek vypadá jako tržnice deset dní po vystěhování. Dobromyslně nabízím svoje psací náčiní a mimoděk se tak jakoby stávám jedním z organizátorů, podílejících se na grafice. Pak se vydávám na beznadějnou potulku po jednotlivých stanech. Všude vládne činorodý chaos montérů, zatímco obsluha v krojích bezradně postává. „Už točíte?“, zkouším úlisně ve stanu Konráda. Slečna se tváří, jako bych ji zkoušel z matematiky a zoufale gestikuluje do zákulisí. „Můžu si vyměnit tolary?“, zkouším to o stan vedle. Dostává se mi  kladné odpovědi, abych byl vzápětí zpražen požadavkem na přesný obnos v korunách, protože ještě nedorazila pokladna. Dát do kupy jakýkoliv násobek částky 39,- nejsem schopen, takže pokračuju v bludné pouti.

Po třech kolečkách a skoro hodině žíznivého kroužení zaznamenávám ruch u podia. Silueta populárního pražského primátora-horolezce mi připomíná, kdože si to tady přihřívá oficiálním patronátem svou volební polívčičku. Před hloučkem, který tvoří téměř výhradně sami organizátoři, je svérázný komunální politik nucen exknout půllitr, což mu díky své dlouhotrvající žízni nepokrytě závidím. Nakonec surrealistý výkon zdárně dokoná, mladou moderátorku, seriálovou hvězdičku, přivádí téměř do extáze a ta zve všechny oficiální hosty do VIP stanu... Aha, takže takhle je to... Coby host neoficiální, byť řádně platící, mám smůlu a pokračuju v obhlídce.

Když se zjevuji už po čtvrté ve stanu, kde by měli čepovat pivo z pivovarů pod křídly K-Brewery group, sličné servírce se mě zželí a ač jsem stále bez tolarů, je svolná mi nalít. Sortiment odříkává z malého taháku, který vyloví nikoliv ze záňadří, ale z kapsy své zástěry. Z lístku se to nepozná, tam piva bohužel rozepsána nejsou. Zato obsahuje spoustu kulinárních laskomin. Naivita mě ještě docela neopustila, a tak se pídím po něčem k snědku, neb jsem, navnaděn reklamami v radiu, neobědval. Svatá prostoto! Jídlo určitě bude, zaklíná se zrzavá kráska, ale kdy a jak a odkud, to se zatím neví. A do hodiny to určitě nebude. Ach ouvej.

Smířen s osudem, mlsám konečně po dvou hodinách své první pivo, svijanský Kvasničák. Ve stylovém půllitru (malá piva se nevedou), kterých se kousek ode mě na cestičce povaluje nevybalených tak asi padesát krabic... Pokračuju dál jihlavským Ježkem, osmnáctistupňový speciál ovšem chutná podezřele slabě. Servírka se dušuje, že je to opravdu ono, leda by snad v pivovaru udělali chybu... Jsem už ochoten věřit čemukoliv, ostatně, změt trubiček od sudů k pípám je opravdu spletitá a pivo nakonec piju, tak co by si stěžoval. Zakončuju čtrnáctistupňovým speciálem Janáček, nad kterým mě také dostihne bodrá žena s červeným měšcem. Tolary dorazily! Ryhle směňuji a zároveň platím, na lačno se už nechci pouštět do žádných větších akcí. Pršet mezitím přestalo, areál se začíná pomalu zaplňovat a platící získávají mírnou početní převahu nad obsluhou a organizátory.

Byl bych moc nerad, aby to vypadalo, že Českému pivnímu festivalu nefandím. Na druhou stranu, pokud je akce několik týdnů mohutně inzerována, začátek ohlášen na dvanáctou hodinu a pro vstup je ode mě vybráno vstupné v plné výši, nechápu proč bych měl tolerovat naprosto fatální selhání přípravy celé akce. Dobře si pamatuju (nejen) své rozladění, když před dvěma lety Vánoční pivní trhy Honzy Kočky na začátku drhly. Když si porovnám velikost organizačních týmů, které za oběma akcemi stojí, je trapas dnešního prvního dne ještě hůř omluvitelný.