Na super pivo na kole? Jasně!

Předesílám, že jsem za posledních třicet let ujel na kole maximálně několik desítek kilometrů a že rozhodně nepatřím mezi sportovní fanatiky. Tím spíš zrovna mně můžete uvěřit, že do nejbližšího mikropivovaru od Prahy (Průhonice jsou až druhé) se dá dojet kolmo.

Jako nezkušený kolista jsem byl poučen, že kolo vám vezmou do metra, jen prý nesmíte jet po eskalátoru. A to metro vás doveze až na konečnou béčka, do stanice Zličín. A máte tak tři čtvrtiny cesty za sebou. První vesnice se jmenuje Sobín a je to ještě Praha. Druhou znáte ze hry divadla Ivana Vyskočila Křtiny v Břvích. Všechno terén vlídný i pro lemply mého kalibru. A pak už přijde ta Mekka českého mikropiva: Chýně.

Mám pocit, že to byl snad první soukromý mikropivovar u nás, odstartoval už v roce 1993, kdy jsme znali jen Tomáše na Malé Straně a Fleky v Křemencově. Tenhle náskok před ostatními se hodil, po celá devadesátá léta i kousek po nich Chýně na výstavách a soutěžích skoro neměla soupeře, zlaté medaile se jen sypaly. Dnes už konkurence šlape na paty, ale stačí se napít a člověk si znovu potvrdí, že tady vaří mistři. Pivovar využívá jen malou část statku na kraji vsi.

Hned naproti vyrostl ohromný velesklad Prazdroje, to srovnání Davida a Goliáše je docela legrační. Blíž k silnici je vlastní pivovar s restaurací na způsob formanky. Trochu těžkopádný styl 80. let se nezapře, kuchyně je ale skvělá a pestrá a pohled na pódium s dvěma pánvemi varny inspiruje. Dvířky za nimi se jde do dalších miniprovozů. Pivo kvasí v krytých batyskafech, svoje kvasinky si tu chrání před nepřátelskými nálety. A asi se to vyplatí.Produkce je pestrá a stále se obměňuje novými nápady.

Tentokrát je to chuťově bohaté polotmavé zázvorové a velmi jemné kukuřičné. Pšenici zrovna neměli, ale třeba zdejší tmavá čtrnáctka je fakt přepychová. Personál o pivu moc neví, na otázku, co to nosí ve sklenicích od pšeničného, se milá servírka tvářila dost vyjukaně. Ale jinak tu vládně poctivý selský duch. Do pití vám žvaní ukecanej loskuták, mezi varnami občas zapěje pozvaný kántry pěvec. Vyhlédnuté kousky si můžete odnést v petkách s etiketou, pár dnů v lednici vydrží.

Selský duch vládne ještě více na dvorku, kde je další pivovarská hospůdka, hlavně pro výletníky. I zde se vaří teplá jídla a na čepu jsou piva o dost levnější než v poněkud papalášsky působící formance. Je k dostání i klasická světlá desítka, ale zdejší nepasterizované a jen hrubě filtrované pivo se neodvažujte srovnávat se stolními produkty průmyslových pivovarů.Prostředí pěkné, pivo dobré, tak pozor abyste to nepřehnali. Hned vedle lokálu je malý zvěřinec, tak aby si vás tam nenechali.Cesta zpátky je poněkud delší, to ty sinusoidy. Ale pokud dvakrát nepíchnete (zatracená špona v plášti!), jste zpátky na metru cobydup. A pokud to kolmo nechcete riskovat, vyražte do Chýně jakkoli jinak. Ale vyražte, potkáte fakt dobroty.