30 let pivního klubu SBNYK

Začátkem roku přišla z Maďarska zpráva, že SBNYK slaví 30 let své existence a Svaz pivních turistů Jihlava je zván na tuto velkolepou akci. Datum 12.4. místo akce Komárno. Ptáte se:“Proč Komárno?“ Protože právě tady před 30 lety byl SBNYK založen. Zpočátku zřejmě běžný pijácký kroužek normálních maďarských kluků, později klub milovníků piva ve středním věku. Záliba na celý život. A protože SPT uznává naprosto stejné hodnoty, vyrazili jsme v sobotu ráno vlakem směr Komárno. Šest členů SPT a kamarádi Jack a Pepa. Už ve vlaku jsme začali navozovat tu správnou pivní atmosféru jihlavskou 12° a musím uznat, že po příjezdu do Komárna byla nálada naprosto dokonalá. Po krátké válečné poradě jsme konstatovali, že do minipivovaru Sigip je to blíž než do hotelu, takže volba byla jasná – jdeme na pivo. Jaké však bylo naše zklamání při příchodu ke dveřím hospůdky, když cedule na dveřích oznamovala, že otvírací hodina je v nedohlednu. Situaci zachránila asi 200 m vzdálená restaurace, kde nám půvabná číšnice vzestření exotické indiánky dala na výběr – Kozel - Bažant – Šariš. Tož jsme na Slovensku, tak Šariš. A neprohloupili jsme, tmavý Šariš mile překvapil vcelku plnou chutí a osvěžil vyprahlá hrdla. Čas běžel a my museli na hotel. Po ubytování se a relaxaci v termální lázni jsme byli svěží a připraveni na setkání s maďarskými přáteli. Vyrazili jsme zpět do minipivovaru Sigip, kde jsme konečně ochutnali poměrně vydařenou 10° a poslali zprávu Lacimu z SBNYK, že bychom se mohli setkat právě tady, u alespoň trochu výjimečného piva, protože při průchodu Komárnem jsme museli konstatovat, že naprosto ve všech hospodách, hospůdkách a barech visí loga jen Bažanta a Kozla. Vcelku omezený výběr. Po chvíli přichází Laci a seznamuje nás se strategií SBNYK: musíme obejít co nejvíce hospod, abychom mohli vybrat tu nejlepší pro zítřejší volbu nového předsedy SBNYK. Musíme se podvolit, bloudíme městem a hledáme maďary v hospůdce s Kozlem. Problém – Kozla mají úplně všude a zavadit tady o maďara opravdu není nouze.. Po hodině hledání slavíme první úspěch – nacházíme kýžený podnik a v něm sklepení plné našich maďarských přátel. Jsou tady všichni současní i bývalí členové klubu. Zdravíme se, objímáme a připíjíme si na zdraví. Konečně přišel čas předat naše dary. V duchu slovanské pohostinosti obšťastňujeme přátele 5 l soudkem jihlavské 18° (dar přítele Jacka), 5 l sklenicí utopenců a 5 l sklenicí okurek. Přišli jsme v pravý čas, všichni už tady umírají hlady, takže naše dary mizí ze světa rekordním tempem. Přednášíme naši nacvičenou zdravici – v češtině, ale s maďarskými titulky a slavíme obrovský úspěch. Povídáme si jakýmsi pseudoesperantem, popíjíme pivo, které nám nosí nádherná servírka Melinda. Zkrátka je nám dobře. S nedělním ránem přicházejí dva úkoly. Vypít jihlavského Ježka v Maďarsku a zúčastnit se volby předsedy SBNYK. Nuže, vydáváme se přes Dunaj a u první orientační mapy připíjíme zdar naší výpravě. Úkol splněn. Zpět na Slovensko. Kolem poledne přichází SMS od Laciho:“ Jsme v Csárdě na břehu Váhu a volba začíná ve 13.00.“ Přidáváme do kroku a opravdu přesně v jednu se blížíme k hospůdce, kde mezi hromadou piv nacházíme kolegy z SBNYK. Volba začíná. Diskutuje se, mává rukama, pronášejí se plamenné řeči. A za chvíli je po všem – novým předsedou je Tócsa, zakládající člen SBNYK. Připíjíme, blahopřejeme, fotíme se. Druhý úkol splněn. Čas tlačí, za chvíli jede vlak. Přichází loučení a ujišťování se, že toto setkání určitě není poslední. Rádi se zase všichni uvidíme, vždyť u piva je tak dobře. Na zdraví …