Žena je pro pivovary jen druhou ligou

Přístup žen k pivu má přitom zcela jistě mnohem více podob než postoj mužský. Psychologové to přisuzují tomu, že ve střední a velké části západní Evropy, kde je pivo doslova kultovním nápojem, patří po mnoho generací tento nápoj spíše mezi mužské záležitosti.

Pohled první - starostlivá matka

V jedné z hospod v malém městě u Ostravy se rozletí dveře a dovnitř doslova vlétne drobná žena. Je téměř hodina po zavírací hodině a uvnitř posedává hlouček lidí, kteří naslouchají jednomu velmi, velmi slavnému hokejistovi. Všichni popíjejí pivo, sem tam na stole přistane nějaká ta kořalka.
"Co tady děláš, koukej mazat domů. Já se z tebe zblázním, zítra máš trénink," křičí žena. Hokejista, který má za sebou angažmá v NHL a toho času hraje za pražskou Spartu, se zvedá a pokorně, téměř omluvně odchází. Maminka přibouchne dveře.

Pohled druhý - rozzlobená manželka

Skalní pivaři s oblibou tvrdí, že manželství a pivo nejdou k sobě. Přitom drtivá většina z nich je ženatá. Navíc témata, jak je žena doma čeká a jak se jich nedočká, případně jaký bude doma po návratu z hospody malér, jsou v hospodě velmi populární a častá.
"Je zajímavé, že většina žen je schopna pivo svým manželům tolerovat. Pokud jejich záliba nedojde do extémů a neohrožuje okolí, odpouštějí. Co jim většinou vadí, je samota," míní sociolog Martin Cinger. "V okamžiku, kdy přicházejí hádky, tedy není jejich příčinou zřejmě pivo jako objekt, ale frekvence návštěv hospod," dodává.
"Situace podobné epizodám z filmů, kdy si rozzlobená manželka přijde pro svého může, skoro neznám. Zažil jsem snad dvě tři," tvrdí Jiří Hošek, který čepuje pivo v pražských pivnicích téměř třicet let.

Pohled třetí - milovnice piva

Když se řekne ženská a pivo, mnoho lidí (i když zřejmě mezi nimi z pochopitelných důvodů bude většina mužů) si asi vybaví film Postřižiny a hlavně Magdu Vašáryovou, jak s nádhernými dlouhými vlasy drží v jedné ruce orosený půllitr a v druhé na vidličce ohromný flák jen tak narychlo upečeného masa. Její role milovnice piva tady vynikla o to více, že její muž, správce pivovaru, byl dokonalý asketa.

Pohled čtvrtý - paní hostinská

Jestli někde nejsou na místě polemiky o nerovnoprávném postavení žen, tak to zjevně platí v pohostinství. Číšnické či výčepnické posty jsou v českých, moravských a slezských restauracích a pivnicích rozděleny přibližně rovným dílem.
Zlé jazyky tvrdí, že ženy neumějí s pivem pracovat tak, jako muži. Pohled do mnoha podniků ale ukáže, že to není pravda. "Pivo výjimečných kvalit, krásně natočené, s přesnou mírou, vám u nás budou nabízeti sličné mladé dámy," hlásal například už v časech první republiky novinový inzerát.

Nejoblíbenější je desítka

Statistiky ukazují, že ženy nejčastěji pijí doma. Svědčí o tom i průzkum, který před dvěma lety udělala agentura Stenmark. Z něho vyplývá, že mezi ženami, které konzumují alkohol pravidelně alespoň jedenkrát týdně, najdeme nejvíce těch, které sáhnou po lahvové desítce. Graf se analytikům vyšplhal k sedmnácti procentům. Tento nápoj již léta okupuje první příčku popularity i mezi muži (stejný průzkum ukázal, že desítku pije 57 procent mužů). V této kategorii vypijí milovnice piva přibližně třetinu toho, co jejich pánské protějšky. Mezi dvanáctistupňovými pivy se tento poměr výrazně mění v neprospěch něžného pohlaví: dokáží zkonzumovat pouze 12,5 procenta toho co muži.
Přesto je to s popularitou piva u žen jinak než dříve. "Ještě na konci osmdesátých let bylo večer v hospodě přibližně stejně plno jako dnes. Ale ženskou bych mezi hosty hledal jen stěží. Dneska je to absolutně normální," říká například výčepní Jiří Hošek. "Dokonce bych řekl, že ani neplatí vžitá představa o tom, že ženy pijí většinou z třetinkových sklenic. I to už je pryč," dodává. Psychologové míní, že právě u desítky začínají problémy mnoha žen, které končí v péči psychiatrů. "Jsou to různé, většinou smutné, příběhy, ale většina začíná samotou a potom buď lahví vína nebo právě pivními zásobami manžela," říká lékař, který se věnuje ženám-alkoholičkám.

V reklamě ženy chybějí

Zřejmě nejmasivnější reklamní akce, které v tuzemsku pořádají Pražské pivovary a plzeňský Gambrinus, ženský prvek zcela pomíjí. Jejich série - reprezentované slogany "Chlapi sobě" (Staropramen) a "S chutí spolu" (Gambrinus) - využívají dobře fungující "chlapská" klišé: legrace, chlapi, kamarádi... „Reklama tohoto druhu působí na mužské instinkty, které se projevují právě v opilosti ve výhradně pánské společnosti,“ míní například psycholog Slavomil Hubálek. Ten si myslí, že i zralí muži v tomto stavu klesají na úroveň sedmnáctiletých mladíků. „Asi na takové úrovni se také ocitá jejich sebevědomí. Dochází mezi nimi k jakési homofilní komunikaci, kdy jsou schopni se neuvěřitelně chápat a dokonce i sžít,“ soudí Hubálek a vyjmenovává základní varianty takového večírku. „Nejdřív společně nadávají na ženské, poté se objímají a mají potřebu si být blízko a nejrůzněji se dotýkat. To by samozřejmě za normálních okolností neudělali,“ tvrdí psycholog, který označuje reklamní tah velkých značek za neseriózní trik. „Akcent na takové mužné přátelství se mi prostě nelíbí a myslím, že to není fér,“ říká.

Mezi reklamní výjimky, kde mají ženy své místo, patří například kampaň pivovaru Bernard (známý je příběh ze série nazvané "Vlastní cestou" o ženě, která hraje kulečník a říká něco v tom smyslu, že většina lidí se po rozvodu trápí...) a budějovického Budvaru. Její autoři zase postavili do hlavní role krásnou mladou dívku - nechá si například do prázdného pokoje nastěhovat plnou lednici budějovické dvanáctky.
Jinak se ženy objevují v reklamách v pozicích, které zřejmě většině mužů připadají nejpřirozenější. Tedy jako číšnice (obvykle velmi dobře vyvinuté), které krouží lokálem, v němž se matné světlo jen ztěžka prodírá prstýnky cigaretového kouře.