7. Zpráva z cesty za prací

Okamžitě mi od Dagmary přišel mail s tím, že tato kombinace není nic nového a hlavně zavrženíhodného a v Pivovarském domě se to pije běžně. Musel jsem proto i já tento nápoj vyzkoušet a ač nerad, musím přiznat, že se to pít nechá a docela dobře to i chutná. Ale měl jsem u toho v prvním momentu zavřené oči, abych to aspoň neviděl.

Oblastí, o které jsem již nechěl psát, jsou každopáteční show, protože to vypadá, že místo poctivého vydělávání peněz jdeme z mejdanu do mejdanu, což pravda není, bohužel chodíme normálně do práce a těchto akcí se účastníme jako zaměstnanci. Ale co se tu dělo minulý pátek Vám prostě napsat musím.



Probíhala show na téma „filmová klasika“. Sálem proplouval Charlie Chaplin doprovázený dívenkami v bílých šatičkách coby Marylin Monroe, šéfkuchař ve fraku a s cylindrem ve stylu Rodolfo Valentino vítal hosty stakankem vodky. Striptérky s tělíčky pomalovanými filmovými motivy obšťastňovaly hosty, zábava začala.

Dokonce i já jsem musel změnit image a místo mé oblíbené pracovní vestičky jsem po několika kolech boje o styl kostýmu podlehnul K.O. a svolil alespoň k služebnímu kostýmu bavorského chasníka. Věřil jsem tajně, že moje velikost na skladě nebude, firemní kostymérka mě ale omrkla odborným okem a přinesla dva kostýmy přesně na míru, bohužel. Po chvíli úporného vzdorování a jakoby náhodných utržení důležitých knoflíků jsem ale byl donucen jeden na sebe natáhnout a měl jsem pocit vzhledem k místu a designu kostýmu, že již nejsem odborný pracovník firmy, ale ukrajinsko-bavorsko-český dement. V prvém momentu mi ale kostymérka zapomněla dát dost důležitý doplněk, pruhované podkolenky a já měl v bavorských kalhotách pod kolena holé nohy. Učesal jsem je a vyběhnul na plac. Kolega, když to viděl, propuknul v neutichající smích a kostymérku upozornil, že se vloudila chybička a já vyfasoval poslední díl garderóby. Byl jsem dokonalý, bezchybný, k sežrání.

Takto vymóděný jsem opět musel na scéně ujišťovat návštěvníky, že místní pivo je vařené podle českého vzoru a pouze z českých surovin a bude stejně dobré po celou dobu mémo pobytu. Osobně si myslím, že tyto proklamace nejsou potřeba, protože spotřeba piva i přes vysoké ceny je stále vysoká a činí v průměru 500 – 600 litrů denně.

Vrcholem večera byl avizovaný tanec u tyče, který měla předvést Marylin Monroe, včetně efektu s větrákem a zvednutou sukýnkou. Nikdo netušil, co to bude opravdu – a bylo. Na scénu sice přitančila Marylin, ale její živá váha byla silně jateční, někde okolo 130 kg a objem měla jako malý parník. Začala se vlnit a v ten moment byl v sále řev jak na fotbalovém stadionu, že nebylo slyšet ani doprovodnou hudbu. Potom vběhla mezi hosty a něžně si jim sedala na kolínko, objímala a olíbávala. Ještě, že jsem tam neseděl, měl bych z tohoto něžného dosedu platfus. To ale zdaleka nebyl vrchol produkce. Marylin se vrátila na pódium a udělala něco neuvěřitelného. Jediným pohybem strhla horní díl kostýmu a sál zabouřil ještě víc. Viděl jsem něco takového jen jednou v životě a to pouze ve filmu: Federico Felini – Amacord. Teď to tu bylo v reálu. Marylin nerušeně dotančila, poděkovala za potlesk, který by zbořil dům a elegantně odkráčela. Už jsem tady při různých show viděl hodně, ale toto byla síla.

A blížila se půlnoc, oficiální konec zábavy a tak jsme taky zvolili cestu nejmenšího zla a to odjezd domů, protože jak se chytneme drápkem, je jasné, že z toho bude návrat nad ránem. Ale druhý den je opět pracovní a tedy nutno jít spořádaně hajat. Tak dobrou noc.