2. Zpráva z cesty za prací

Fotogalerii najdete ZDE Ve městě na tento den byl připraven snad každý, hlavně demonstranti a policie. Naštěstí jsem se vyhnul oběma. V naší restauraci byla oslava tohoto významného činu stanovena na pátek 9. listopadu s oficiálním názvem Velká sexuální revoluce. Musím otevřeně přiznat, že takový mejdan se u nás podaří málokdy. Restaurace s kapacitou přes 200 míst bez problémů přijmula minimálně o 50 % více návštěvníků, ti, co neměli rezervace, beznadějně zůstali stát na mrazu pod nesmlouvavým zrakem místní ochranky. Mezi hosty se procházely polonahé revolucionářky doprovázené samotným Vladimírem Iljičem nesoucím čajovou konvici, za ním kráčel samotný generál Čapájev s mušketou a s věrným doprovodem tvořeným homosexuálním pionýrem s bubínkem. Na pódium posléze vystoupil Lev Trockij a ujal se organizace celého večera. V prvé řadě rozděli pivnici na dva tábory. Pravá polovina sálu byli revolucionáři, dělníci a rolníci, v levé polovině sálu seděli křesťané a buržujové. To proto, aby bylo hned od začátku jasné, kdo koho potupně porazí a kdo komu bude vládnout. Po politickém projevu, kde byla osvětlena potřeba sexuální revoluce pro toto století, proběhlo oficální představení nás cizinců, kteří přijeli aplikovat evropské zkušenosti do místních zvyklostí. Následoval potlesk a upřímná a nepředstíraná radost, že svět na Ukrajinu nezanevřel. U nás se toto vidí málokdy. Program pokračoval, všichni se bez přemlouvání zapojili do zábavy a Lev Trockij organizoval soutěže jednotlivých táborů s tím, že rudí revolucionáři vždy musí zvítězit. Neskutečná zábava a legrace. Každý příchozí kromě pionýrského šátku a červené stužky vyfasoval u vchodu 100 gramov vodky a zpěvníček, kde byly upravené texty budovatelských písní, Internacionály a hymny Sovětského svazu a Lev zavelel a všichni nalistovali příslušnou stranu a zpívali jako o život. Pivo teklo proudem a za průtok by se nemusela stydět ani slavná norimberská pivnice na Spitalgasse. Kupodivu tvrdého alkoholu se pilo minimálně, drtivá většina návštěvníků do sebe lila pivo z půllitrů i tupláků, šlo světlé i tmavé pivo, téměř nikdo nepil pšeničné, štamgasté měli svoje tupláky se jménem a rezervovaný stůl, kde i na opěradlech židlí je vyřezáno, kdo na tomto místě může sedět. S postupujícím časem se zábava stěhovala do vyyších sfér, to znamená, že o půlnoci se tančilo už na stolech a najaté striptérky předváděly lesbické orgie. Původně jsme měli v plánu odjet domů okolo půlnoci, nakonec jsme odjížděli ve tři hodiny ráno, zdaleka ne poslední, jako vždy s místním doprovodem. Do našeho odjezdu z restaurace jsem nezeznamenal, že by někdo něco rozbil, či se popral. Nevím, jestli to mám přičítat nekompromisní ochrance, kterou jsem za celý večer neviděl zasahovat nebo kultuře samotných návštěvníků, spíše to druhé a to potěší. Protože po městě necestujeme sami, vždy s námi jede někdo z firmy, průvodcem na cestě domů byl tentokrát náš šéfkuchař, mající byt kousek od mého bydliště, zkušený světoběžník, který měl zvrhlý nápad, že po cestě nechá taxík čekat u nočního krámku s alkoholem a my ještě něco ochutnáme. Přestože výběr značek byl přepestrý, skončili jsme u plechovky Tuborgu, vcelku pitelného piva, což přisuzuji pokročilé hodině a nějakému tomu promile v krvi. Ve stánku nechyběl Staropramen (místní licence už podle původního secesního motivu na etiketě), jiné české pivo neměli, jinak se regály prohýbaly pod značkami piv místních i evropských, minimálně třicet značek ve třetinkách i půllitrech, v plechovkách i lahvích, chlazené i nechlazené. Ceny i v tomto nočním krámku byly pro nás více než přijatelné, půllitrová plechovka Tuborgu vyšla okolo 18 – 19 korun. Do postele jsem se dostal po čtvrté hodině ranní s tím, že v jedenáct dopoledne, ač je sobota, musím být připraven k nástupu do služby, která údajně bude stejně náročná a dlouhá, jako ta včerejší. Ale to už tase příště.