1.Zpráva z cesty za prací

Fotogalerii najdete ZDE Další nejasnou informací bylo i to, že se mnou pocestuje ještě český provozní restaurace a šéfkuchař. I přesto jsem ve stanovený den podupával na letišti v Ruzyni a čekal na odbavení. AIRBUS ČSA měl sice půl hodiny zpoždění a svačinka v něm byla poslabší, ale cestovalo se pohodlně a tak za dvě hodiny dosedl na letišti KIJEV BORISPOL. Po nezbytné proceduře s celníky, taxikáři a veksláky nás tady už čekal zástupce detašovaného pracoviště firmy a převezl nás na hlavní nádraží na expres do Charkova. Už příjezd na nádraží naznačoval, že Ukrajina od mé poslední návštěvy udělala pořádný krok kupředu. Moderní čisté nádraží ze skla a nerezu, žádní opilci, všude pořádek a klid. Nástup do vagonu byl rovněž silně překvapivý. Moderní pohodlný vagon vybavený čtyřmi LCD televizory připomínal kabinu AIRBUSU. I když rychlost expresu nebyla nijak závratná, jel podle jízdního řádu a tak za šest hodin se objevil noční Charkov. Po cestě jsme mohli sledovat filmy a hudební pořady, služba nabízela čaj, kávu, pivo, limonády, obložené chleby a sendviče, prostě cestování bez chyby. Na nádraží již čekal řidič prezidenta společnosti a rozvezl nás do přidělených bytů. Já dostal samostatnou garsonku hned u nádraží, pořádný kus od restaurace s pivovarem, kolegové sdíleli spolu větší byt v centru města. I tady je evropský moderní vliv vidět na každém kroku – každých pár metrů herna s automaty a uprotřed náměstí sloup s emblémem Mac Donalds. Přece by si to nenechali ujít. Ráno nás postupně vyzvednul firemní řidič a jelo se na audienci k prezidentu společnosti, kde jsme se na pohovorech konečně dozvěděli, co se od nás čeká, ale to někdy později. Několikapatrová nová budova společnosti má v přízemí věrnou kopii bavorské hospody STARGOROD s kapacitou cca 230 míst, přičemž uprostřed na podestě stojí krásná dvounádobová varna opláštěná mědí, dílo italské firmy VELO. Spilku tvoří tři kvasné tanky a spolu v jedné místnosti je umístěn i soubor ležáckých tanků rovněž od VELO. Samostanou místnost má vířivá káď, nádrž na horkou vodu a deskový chladič Pivo pro výčep se přepouští do čtyř malých přetlačných tanků umístěných v malé chlazené přístavbě, která je již v režii restaurace. Všude perfektní pořádek a čistota, personál v počtu tří mladých kluků je vycvičený k perfekcionismu. Vaří se tu čtyři druhy piva, nic se nefiltruje, pivovar zásobuje pouze vlastní restauraci. 10% světlé pivo – světloučké pivo s nízkým chmelením lze srovnat s mnohými našimi výčepními pivy, nijak nevybočovalo z českých zvyklostí. Chybou byla jen řidší pěna. Světlý ležák – hodně světlé pivo s nízkých obsahem chmelové hořkosti a velmi slabou pěnivostí se nechal vcelku dobře pít, ale přítomné estery byly znát více, než je zdrávo. Obsah zbytkového extraktu i bez analýzy byl evidentně zbytečně vysoký. Tmavý speciál – chutí silně připomínal náš dalešický tmavý FLEDERMAUS, jen karamelová chuť byla nepatrně výraznější, na závadu to však nebylo, u tohoto piva jsem taky zůstal po zbytek prvého dne. Podle mého názoru, jednoznačně nejlepší druh. Pšeničné pivo – bledoučké nechmelené pivo se silným banánovým aromatem by v Mnichově mohlo mít docela úspěch, český konzervativní pivař by ale s díky odmítnul. Ochutnal jsem pouze ze slušnosti, nedopil možná ani deci. Protože mým úkolem je provádět optimalizaci technologických postupů v tomto pivovaru a poté i v dalších pivovarech nově budovaných na území Ukrajiny, provedl jsem ihned úpravu varních postupů a průběhu kvašení s tím, že dalšího dne najedeme várky už podle nového surovinového i technologického předpisu. Ale o tom až příště. Ještě něco k samotné restauraci. Kombinace české a německé kuchyně evidentně slaví úspěch, pečená kolena a klobásky se zelím šly na dračku a i přes docela vysoké ceny piva i jídla bylo večer narváno. Protože celá hospoda je propikována LCD obrazovkami a velkoplošnou projekcí, schází se tady fandové na sledování fotbalových a hokejových zápasů, zrovna včera jsem to zažil. Personál se převlékl do jednotných žlutých dresů, aby atmosféra byla dokonalá a fanoušci, aby nepřišli ani o minutu zápasu, mají něco, co jsem nikde neviděl. Potřebuje-li fanoušek během zápasu na WC, klidně může, přímo ve žlábku je zabudovaných pět LCD obrazovek a tak při vyprazdňování močového měchýře může pohodlně sledovat, co se děje na hřišti, eventuálně hráči, který udělá chybu, může močit na hlavu. Nedílnou součástí WC je i velký alkohol tester pro ty, kteří chtějí večer odjet autem. Vše funguje, nikdo nic nerozbije a neukradne. Nevím není-li Ukrajina v něčem dál, než my. Zdravím všechny doma a zase někdy příště.