Malé historické putování po českém pivovarnictví díl 2.

První řád sladovnického cechu v českých zemích je uváděn k roku 1353. Byl sepsán v Brně a obsahuje cechovní povinnosti, práva, množství obilí nutné pro výrobu sladu a množství piva uvařené z takovéto dávky. V pozdějších cechovních řádech se stanovují také podmínky přijetí do cechu, vstupní platy a odměny, řád schůzí, množství piva, jež mohou jednotliví měšťané uvařit a v jakých lhůtách apod.. Cechovní řády se v jednotlivých městech lišily. Byly schvalovány vrchností v případě poddanských měst nebo panovníky v královských městech.

Význam cechu stále rostl a později do něj vstupovali i ostatní pivovarští pracovníci, včetně sládků. Tak se stal sladovnický cech spolu s řeznickým nejpočetnějším a nejbohatším bratrstvem. Příslušenství k cechu zavazovalo k dodržování základních pravidel společenské morálky. Cechy měly své patrony, umělecky provedené symboly (např. pečetidla) a prapory. Program cechů se zabýval i sociální politikou a výchovou odborníků v oboru.

Oficiálním patronem pivovarníků na celém světě je Gambrinus. Ten měl dle pověsti vynalézt pivo. Ve skutečnosti to byl Jan I. (Primus; 1251-1294), brabantský panovník a čestný předseda sladovnického cechu v Bruselu. Jméno Gambrinus pak vzniklo zkomolením. Čeští sladovníci si vybrali za svého patrona svatého Václava.

Symbolem sladovnických a pivovarnických práv byla tzv. ferule. Šlo o placačku z tvrdého dřeva. V dutině byly uschovány důležité listiny, na plochou část byla zase vylepována rozličná oznámení. Název ferule pochází od keře Ferula communis, který roste v okolí Středozemního moře a do kterého dle báje uschoval Prométheus oheň, poté co jej ukradl Diovi. Ferule měla svou roli při cechovních obřadech (např. pasování na mistra, povýšení).

Je pochopitelné, že když do sladovnického cechu vstupovali společně bohatí a chudí, nebyla nouze o řevnivost. Řád sice přísně zakazoval pod pokutou vnitřní rozbroje, přesto si jednotliví členové navzájem hanobili svá práva, bohatší poškozovali své chudší společníky skupováním obilí, zvyšováním cen, přeplácením šenkýřů apod..

Každý člen společenstva měl stanoven množství várek za rok. Pokud počet překročil, bylo mu pivo zabaveno. Člen cechu se musel včas zaopatřit obilím. Neměl-li zásoby když na něj přišla řada vařit pivo, prodal svou várku sousedovi nebo vařil pivo společně s jiným měšťanem. Pokud měl měšťan dostatečné zásoby, buď si sám došel týden před varem na radnici pro cedulku nebo konšelé poslali k němu služebníka se vzkazem.