Boj o hospody na Slovensku se zostřuje

Slovenská výroba piva po zvýšení spotřebních daní v létě předminulého roku poklesla o 15 %. Slovenské pivovarnictví umí prodat už jen zhruba 4,2 miliónů hektolitrů piva ročně. Zmenšený tržní koláč vyvolává mezi pivovary větší konkurenční boj. Ještě před dvěma roky pivovary svorně kritizovaly vládu za vyšší daně. Nyní se jeden na druhého stěžují za praktiky, které podle nich nemají nic společné se zdravým podnikáním.Menším pivovarům v rukách slovenských podnikatelů se nelíbí, že jim nadnárodní hráči SABMiller a Heineken berou stále více smluvních výčepů. Boj o pivnice a restaurace, kde se pivo prodává s vyšší marží než na pultech obchodů, se přitvrzuje. Finanční silnější koncerny totiž přicházejí do hospod s daleko lukrativnějšími nabídkami vybavení provozů než před lety. Naopak větší hráči zase některé malé pivovary kritizují za to, že na pulty obchodních řetězců přicházejí s velmi levným lahvovým pivem, které podle nich kazí dobré jméno slovenského piva. Eduard Rada, který vlastní největší nezávislý pivovar Steiger, hovoří, že holandský Heineken a jihoafrický SABMiller se se svými značkami snažily na Slovensku přebrat hostince menších konkurentů už dříve. Ale po poklese spotřeby jejich tlak narůstá. Obdobné zostření boje o hospody potvrdilo také vedení dalších menších pivovarů, bratislavského Steinu Beverages a popradského Pilsbergu. Nadnárodní pivovary podle E. Radu chodí za hospodskými se stále výhodnějšími nabídkami, kterým menší hráči nemohou konkurovat. V minulosti stačilo restauraci na Slovensku vybavit jen výčepem a sklenicemi, nyní mohou provozovatelé získat i kompletní vybavení letních teras stoly a stoličkami s vyobrazením loga prodávané značky. Velké pivovary se podle majitele Steigera snaží konkurenci vytlačit už nejen z větších restaurací v centrech měst. Bojuje se i o menší „krčmy“ na venkově. Celé letní terasy v barvách Zlatého Bažanta ze skupiny Heineken či Šariša od SABMilleru je tak možné na Slovensku vidět ve stále větším množství podniků i mimo nejlukrativnějších lokalit. Lanaření pohostinství na změnu značek přerostlo do té míry, že hospodští doslova licitují, kdo jim dá více. Získávání hospod má ještě jeden důsledek. Když pivovary potřebují více zdrojů na vybavení pohostinství, snižují výdaje na reklamu v médiích. Hospody v jejich barvách totiž pivo konkrétní značky nejen prodávají, ale ho i propagují. Prodej sudového piva do pohostinství je pro slovenské pivovary sice náročnější na vstupní investice, ale v delším čase na něm mohou získat více než na lahvovém pivě v obchodech. Steiger i Pilsberg prodávají výčepem zhruba 45 % produkce, zbytek putuje na pulty prodejen. Pro porovnání, SABMiller má jen mírně nižší podíl dodávek do hospod (43 %). Výrazně si však může v restauracích polepšit po očekávaném odkoupení topolčanského pivovaru Topvar. Ten totiž v sudech prodává až 60 % vyrobeného moku. Smůlu na širší uplatnění v „krčmách“ má Stein, protože do Bratislavy jako největšího i nejbohatšího města Slovenska se snaží dostat všechny pivovary včetně silných českých konkurentů. Vytlačení menších konkurentů z hospod se větším hráčům vrací tím, že právě malé pivovary se snaží více prosadit v prodejnách obchodních řetězců. Začaly tam dodávat velmi levná piva s cenou často pod šest slovenských korun za láhev. V médiích to už kritizoval jak Heineken, tak i Steiger. K dodávkám levnějších piv přitom menší pivovary přistoupily na základě požadavků řetězců. Ty totiž začaly vypisovat tendry na privátní značky. Pilsber tak například dodává značku Golem do sítě CBA. Stein zase s Pandúrem uspěl v Tescu a s Gazdou v COOP Jednotě. (zdroj: TREND)