Svět bude menší

Je to asi dva týdny, co jsem měl možnost se podívat na největší americký pivní festival v Denveru v Coloradu. Obrovská hala plná pivovarů a různých piv, která se normálně jinde nevidí. Ne že by tam nebyly zastoupeny lagery či normální ale – vždyť z cirka dvou tisíc piv nabízených na jednom místě si musí prostě vybrat každý. Ale byly zde i na americké poměry speciály – například piva dozrávaná v sudech po bourbonu, vínu a já nevím čem ještě. Prostě ráj jak pro oči tak pro chuťové buňky.

Kupodivu ale spíš než o pivu jako takovém jsem se tam bavil se známými z pivovarů o jiné věci – o globalizaci. Právě tam se hodně mluvilo o spojení sil druhého a třetího největšího hráče amerického trhu, pivovarů SABMiller a Molson Coors Brewing Co.v boji s místním dominantním výrobcem, pivovarem Anheuser-Busch (nejznámější piva Budweiser, Bud Light). Právě A-B ovládá na padesát procent trhu, nově vzniklé uskupení, kde SABMiller bude mít 58% a Coor zbytek, necelou třetinu. A údajně ekonomické důvody měly stát za tímto „sňatkem z rozumu“. Všichni, s kterými jsem měl ale možnost mluvit, se domnívají, že časem dojde ke spojení obou kolosů i na celosvětové úrovni. Prostě se ekonomicky a trhově doplňují, tak proč ne, že?

Na cestě zpátky do Evropy jsem potkal skupinu dánských sládků a pivomilců. A řeč se kupodivu od piva jako takového stočila opět na globalizaci. Na přetřes přišla snaha Carlsbergu a Heinekenu si rozporcovat největšího anglického výrobce, pivovar Scottish & Newcastle. Carlsberg má zálusk na uskupení Baltic Beverage Holdings, které dal dohromady právě s S-N, a na teritoria Řecka a Fancie, Heinekenu by se líbil zbytek evropských trhů, kde je S-N přítomen. Pokud vám S-N nic neříká, tak vězte, že do jeho portfolia patří například značky Foster’s, Newcastle Brown Ale a Kronenbourg 1664. Podle dosavadních informací se S-N tomuto převzetí brání, nicméně se dá očekávat, že nakonec vše skončí podle představ Carlsbergu a Heinekenu.

Ono se vlastně ani není čemu divit. Globalizace je všudypřítomná, stačí se podívat do jiných odvětví. Kdo by si například před pár lety pomyslel, že takové kolosy na poli leteckých společností, jako je Air France a KLM někdy spolu vytvoří společnou firmu? A co automobilový průmysl, počítače? Kolik takových firem, které měly status giganta a málokdo očekával, že by snad kdy měly opustit trh, už nejsou "mezi námi"? A proč by tedy pivovarnický průmysl měl být výjimkou?

Myslím si, že se dá po vzoru ostatních průmyslových odvětví očekávat další „racionalizace“ trhu. Spojení velkých nadnárodních hráčů do ještě větších uskupení. Sice si jdou všichni po krku, ale nakonec Heineken vaří v Rusku licenčně Budweiser. A kdyby náhodou někdy narazily na odpor místních antimonopolních úřadů, prostě a jednoduše si pár pivovarů prohodí(tak jak se to stalo například Staropramenu, když přešel z rukou Bassu pod střechu tehdejšího Interbrew, dnešního Inbevu). Vždyť v důsledku jdem všem o jedno, o peníze. A každý chce vydělat. Ať už se jedná o malý pivovar, nebo nadnárodní kolos. A když nekoupíte konkurenci dnes, může se vám klidně stát, že ona koupí nejspíš ve spojením s někým jiným za pár měsíců vás.

Ve světle těchto globalizačních tanečků se jeví pohled na stánek například giganta Anheuser-Bush, který pod tlakem malých amerických pivovarů, tzv. „craft breweries“ a jejich úspěšných speciálů zaměřuje své síly do tohoto segmentu, srandovní. Bud Light na straně stánku, kde nepřekáží ostatním pivům. V centru pak nějakých dvacet speciálů, jako je Jack’s Pumpkin Spice Ale. Je mi jasné, že pivní festival neodráží přesně realitu všedního dne. Nejspíš k ní má dost daleko. Ale situace, kdy s lidma od fochu si povídáte o globalizaci a možnostech, kam až může dojít, a přitom popíjíte ultra speciály, které opustily brány pivovaru nikoho menšího než je Anheuser-Busch, jednoduše to ve vás vyvolá pousmání.

Jde jen o to, aby nás ten úsměv dřív nebo později nepřešel úplně. Snad situace, kdy například v Dánsku vzniklo v posledních letech několik desítek minipivovarů, to samé se stalo v Itálii a vlastně i u nás, dává naději, že pivo bude alespoň částečně důvod k radosti. Anebo je dost dobře možné, že marketingové „rozcvičky“ nadnárodních kolosů dokážou u nás prodat Carlsberg vařený v Polsku jako prémiové pivo, nebo nám vnutí myšlenku, že původně kanadský Molson, posléze vlastněný americkým pivovarem Coors, nyní v licenci vyráběný například na Slovensku v Topvaru(tedy pokud Coors a SABMiller spojí své síly celosvětově), je to nejlepší pro naše chuťové buňky.

Nerad bych maloval čerta na zeď. Ale nejspíš už nejbližší budoucnost ukáže, kam světové pivovarnictví směřuje a co nás čeká a nemine. A jestli se máme na co těšit, nebo „těšit“.