Budvar neuvažuje o licenční výrobě

Budějovický Budvar neplánuje licenční výrobu na některém z vývozních trhu, protože jinde se prý stejné pivo uvařit nedá. Dle sládka pivovaru Josefa Tolara společnost vybrala filozofii výroby v místě původu. Licenční výroba šetří dopravní náklady, a dá se tak dosáhnout vyšší produkce dané značky. Dovážené originály lze ale prodávat díky exkluzivitě za vyšší cenu. Licenční výroba hraje například čím dál vetší roli v zahraničním prodeji největšího tuzemského výrobce piva Plzeňského Prazdroje. Ten licenčně produkuje například v Polsku či na Slovensku. Výroba v zahraničí roste a tvoří asi polovinu prodeje v zahraničí, který přesahuje milion hektolitru ročně. Pivovarům Staropramen loni vzrostl prodej na zahraničních trzích meziročně o 26 % na 537 000 hl. Čistý export firma zvýšila asi o sedm procent na 371 000 hl a licenční výroba stoupla o 111 % na 166 000 hl. Nejvíce se zvýšil prodej v Rusku, kde se licenčně vyrábí Staropramen desítka. Budvar, který patří mezi přední domácí vývozce piva, zdůvodňuje svou strategii tím, že konečné vlastnosti piva výrazně ovlivňují použité suroviny, typ technologie i um pracovníku. Například klíčovou surovinu - vodu - čerpá ze 300 metru hlubokých artézských studní. Podle Tolara lze vodu upravovat, ale jen v základních charakteristikách. Stejného složení se dosáhnout nedá. Podobně mají místní podmínky vliv na kvalitu sladu i chmele. Technologii lze pro licenční výrobu pořídit stejnou, ale vlastnosti uvařeného moku mohou změnit nepatrné rozdíly v materiálu, tvaru nádob, způsobu ohřevu nebo chlazení, řekl Tolar. Podle Gabriely Basarové z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze je licenční výroba piv dnes ve světě běžná a rozšiřuje se hlavně díky ekonomickému přínosu. Ústav kvasné chemie a bioinženýství při VŠCHT zpracoval v roce 2002 porovnání vlastností piv vyráběných v místě původu a v licenci u pivovaru Ahheuser Busch, Heineken a Plzeňský Prazdroj. Studie ukázala větší či menší rozdíly senzorických a analytických charakteristik. (zdroj: budnews)