Kazašské pivo I

Tak opět u piva, tentokráte středoasijského. Jako v případě popisu chilských piv, ani tady se nebude jednat o nějaký odborný posudek degustátora. Tím já rozhodně nejsem, opět pouze prezentuji své dojmy po požití různých kazachstánských piv. Nevím ani kolik druhů piv se přesně v Kazachstánu prodává, protože jsem měl bohužel to štěstí navštívit jenom některé oblasti. Obecně mě překvapila kvalita i množství zde nabízených piv. Snad je to i tím, že za SSSR zde stavěli, nebo pomáhali stavět pivovary právě Češi.

Druhy nabízených piv se liší regionálně, což není nic zvláštního vzhledem k rozloze této země. Na severu jsou běžně k dostání i ruská piva, a je to hlavně z důvodu blízkosti ruských distribučních center. To v Almatě už z ruských piv koupíte s největší pravděpodobností už jen patok Baltika vyráběný v jednom snad z největších pivovarů světa. Pro fandy českého piva nesmím opomenout, že je zde k dostání Budějovický Budvar a viděl jsem v televizi reklamu i na Staropramen.

Pivo se zde dostává tak jako u nás v lahvích 0,5 a 0,33, a v plechovkách stejného obsahu. Skleněné láhve jsou pak zde ještě dva typy: ten co známe od nás a pak ještě ty menší a baculatější, které u nás zakončili někdy v začátkem devadesátých let. Cena piva je různá v závislosti na místě nákupu. Průměrné ceny se pohybují od 50 do 100 KZT (kazachstánská tenge), což je v přepočtu cca od 13 do 25 korun. Cena točeného piva v restauraci bývá pak o něco vyšší a opět v závislosti na kvalitě restaurace. Budeme-li hovořit o obyčejné nedrahé restauraci tak cena bude vyšší o 50-100%. Pro porovnání, cena půl litru vodky je od 120 do 170 KZT, (30-60 Kč) samozřejmě se jedná o tu levnější sortu. Opici je zde možno pořídit jak vidíte velmi levně. Co na to oči, nevím, ještě jsem to už nezkoušel.

Co se však rozhodně liší restauraci od restaurace je kvalita podávaného piva. Předně je třeba říci, že se zde nacházíte v zemi, které zrovna moc velkou pivní tradicí neoplývá a povědomí, jak by asi mělo být pivo servírované, tu na první pohled schází. Tak naprosto běžné zde je, že dostáváte pořádně neumyté sklenice, od spodku stoupají bublinky a pěna velmi rychle mizí. Mastnou sklenici ze také není problém vyfasovat. Často jsou piva „fouklá“ CO2 a tak nevíte, jestli pijete sodovku nebo pivo. Vrcholem všeho však bývají letní restaurace, tzv. zahrádky. Zde běžně dostáváte teplé pivo (a to jak točené tak i lahvové) do předem ochlazené sklenice, kterou číšníci vytahují z mrazáku.

Typické hospody, tak jak je známe od nás se zde také nacházejí, ale jen velmi zřídka a bylo nám je z bezpečnostních důvodů doporučeno nenavštěvovat. Je zde až příliš opilých hostů a problém visí nad vámi v podstatě hned jakmile se objevíte. Ale i tak jsem jednu návštěvu takovéto knajpy uskutečnil, ale pivo jsem si nedal. Když jsem uviděl jak se to připravuje, odmítl jsem. Nalejvárna byla jeden velký humus a o pivě snad škoda mluvit, protože pivo to pouze vzdáleně připomínalo. Jestliže jsem v úvodu tohoto článku hovořil o množství zde nabízených piv, tak teď zde musím popsat jeden nešvar, kterým zde trpí snad každá restaurace.

Protože každá restaurace i zde v divoké střední Asii chce být tak zvaně IN, má problém nabídnout vám ve svém sortimentu více druhů kazachstánských piv. Většinou to bývá tak, že nějaký to kazachstánský mají (velmi často licenční Derbes) a k tomu vám nabídnou skladbu piv západních, nejčastěji Amstel, Heineken, Holstein. Je to trošku škoda, ale snad se to vyvine k lepšímu.To samé se týká lahváčů. Je třeba si dávat velký pozor co kupujete, protože zde se dá nakoupit až neuvěřitelné množství skažených piv. Piva se ve pětatřiceti stupňovém vedru skladují normálně na , a nikdo se vám je nestydí prodat. O záruční době ani nemluvě. Je proto velmi dobré se vždy přesvědčit o tom, co kupujete.

Na této stránce -www.pivo.kz, je celkem slušný popis piv z Ust-Kamenogorského pivovaru. Byť právě v tomto městě pracuji, nikdy se mi nepodařilo tyto piva koupit. :-)