Pravda o holandském pivu

Holandská piva/bokbiers na rozdíl od svých německých jmenovců nejsou piva se spodním kvašením. Ve skutečnosti jsou tradičně spíš pivy anglického typu než ležáky, přičemž velké pivovary jako Heineken a Grolsch vaří ležáky a malé pivovary piva anglického typu. Pokud se týče chuťových charakteristik, mají společnou sladkost a rozvinutou sílu, obvykle kolem 6,5% alkoholu, příležitostně však až 7,5% nebo dokonce i 8 až 9%.

Jeden z evropských nejstarších pivních festivalů - druhý po Velké Anglickém Pivním Festivalu - letošní Bokbierfestival představil 46 holandských bokbiers a 3 hostující piva, jedno z belgické Brasserie d’Achouffe a dvě klasická z německého Einbecker. Ačkoliv jsem neměl možnost ochutnat je všechny, podařilo se mi dostat se ke klenotům.

Dvě z mých prvních bokbiers byla zároveň dvěma nejlepšími, která jsem v průběhu víkendu ochutnal. Obě jsou od konsorcia pivních nadšenců, kteří vytvářejí recepty a sjednávají s pivovary jejich výrobu. Jmenují se Stitching Noordhollandse Alternatieve Bierbrouwers, nebo také S.N.A.B. Jejich Ezelenbok je lehce kořeněné, pevně stavěné tradiční pivo s tónem pražení v aroma a příchutí jablek, muškátu a praženého vlašského ořechu v těle. Koncentrování tradiční procedurou „eisbock“ dělá z piva se 7,5% alkoholu 9% Ijsbok, z kterého jsem měl pocit, že během procesu ztratilo aroma a má menší chuťovou hloubku než originál.

Pivovar Budels předvedl daleko nejlepší pivovo se spodním kvašením, na způsob jejich Budels Boku, pivo s 6,5% alkoholu, osvěžené spoustou koření na nose (skořice) a tóny čokolády ve výborně vyváženém těle. Jaksi překvapivě druhý umístěný v kategorii ležáků byl Heinekenův Amstel Bock, sušší pivo s rezervovaným tabákovým aroma a dobře rozvinutou příchutí s tóny karamel, lehkého pražení, pak well-grilled roast(honzo to fakt nevim, jak se to žargonem říká) a jemného alkoholu.

Domácí amsterodamský pivovar Brouwerij’t lj přišel s bylinným Ij Bock barvy rzi, s medovými tóny v těle a nádechem bezinek v ocasu. Jeho ochutnávka probíhala u pípy společně s pevným, květinovým pivem Plzen, o kterém jsem se doslechl, že je vlastně Kisch.

Ještě na festivalu jsem měl možnost vyzkoušet tmavé čokoládové Utrechts Bok z Ledif erf, z pivovaru Hoeksche waarde karamelové, lehce tříslové Hoeksche Bokbier a ovocně-ořechové Volenbok od Brouwerij‘t Volen, přičemž mě všechna zmíněná piva velice chutnala. Méně chutné bylo podle mě podlézavě sladké Herfstbok od Grolsche, které jsem testoval v severním holandském baru o den později, protože soudky piva zjevně nikdy na festival nedorazily.

Všeobecně shrnuto, doporučil bych Bokierfestival jako nezbytnou součást plánovacího kalendáře pivního nadšence. Možná jako nejlepší ze všech, protože je zároveň důvodem navštívit krásné město Amsterodam aniž by vaši přátelé museli významně zdvihat obočí a šťouchat vás do žeber.