Severočeské pivo na jihu Čech

Pivo ze Svijan bych na jihu Čech věru neočekával. Letos se ale výčepy se svijanským pivem poblíž mého bydliště podezřele množí. Když v Branišově, 4 km od Budějovic, přibyla další hospoda se svijanským Mázem na čepu, nedalo mi to a požádal jsem o rozhovor regionálního obchodního zástupce Svijan, pana Václava Pipka. Sešli jsme se ve zmiňovaném Branišově, chvíli před otvírací dobou.

Mě by hlavně zajímalo, jak to vlastně přišlo, že se Svijany, tedy severočeské pivo, dostalo k nám na jih.

Vcelku jednoduše. Já jsem před pár lety dělal pro jednu libereckou firmu, která neměla s pivovarnictvím vůbec nic společného. Nicméně jezdil jsem do Liberce a tam jsem s kolegy tohle pivo ochutnal poprvé. Pak jsem si ho soukromě začal vozit domů a to pivo zachutnalo i pár lidem z mého okolí. A tak se zrodila myšlenka – proč to pivo nedostat k nám?

Čili Vy jste Jihočech?

Já jsem Jihočech jak poleno. Původně z Milevska, teď žiji v Bernarticích a tam taky byla první hospoda na jihu Čech, kde se Svijany začaly točit. Vozil jsem je tam z velkoobchodu, aniž by se o tom nějak moc vědělo. A vzhledem k tomu, že tam to pivo chutnalo, tak jsem nelenil a zajel do Svijan za panem ředitelem (František Horák, pozn. red.). To bylo před dvěma lety a já mu tehdy navrhnul, jestli by neměl zájem prodávat Svijany v tomhle regionu. Jenže tenkrát byla kapacita pivovaru omezená, takže žádný velký zájem v první fázi nebyl. Ale vzhledem k tomu, že jsem zarputilec a „svijanskej bojovník“, tak jsem čas od času do Svijan zajel, čas od času ředitele navštívil a podsunul mu svoji myšlenku.

Trpělivě pana Horáka „popichovat“ se nakonec vyplatilo…

Důležité bylo hlavně rozhodnutí vedení společnosti o rozšíření výrobních kapacit. Ty už byly takřka na hraně, aby vůbec pivovar mohl zásobovat svůj region. Navýšení kapacity pak znamenalo, že jsme mohli zhruba v půlce září 2006 začít i tady, v jižních Čechách. A protože jsem patriot od Bernartic, začal jsem právě v jejich okolí. A šel jsem do toho se svým systémem.

A to je to, co mě zajímá. Jakým způsobem vlastně přesvědčujete hostinské, aby brali právě vaše pivo? Pochybuji, že máte k dispozici statisíce na jejich za(u)placení.

Jak přesvědčit hostinské, aby brali naše pivo? Nemáme vůbec žádné takovéto finanční ohodnocení a myslím si, že to ani nepotřebujeme. Já se hlavně snažím přesvědčit (ukecat) hostinského, aby to pivo zkusil nabídnout štamgastům. Protože ti hlavně rozhodují o tom, čeho se v té hospodě nakonec vypije nejvíc. A tohle je manévr, který se mi osvědčuje. A zkušenost mi praví, že hospodský, který to vyzkoušel, nelituje. Z těch šedesáti hospod, kde jsme Svijany zkoušeli, se asi ve třech případech stalo, že se to pivo nechytlo. Na druhou stranu to není až tak jednoduché, protože člověk přijede na tu hospodu třeba pětkrát šestkrát, než vůbec dostane souhlas k tomu, aby se tam to pivo zkusilo.

Rozumím tomu tedy správně, že tady na jihu už máte nějakých 60 hospod?

Ano, zhruba, přibližně… A samozřejmě se snažíme o další, přičemž ta situace se dnes pomaloučku a jistě mění – zpočátku jsme hospody vyloženě dobývali, dnes už to vypadá skoro opačně. Hospodští totiž zjistili, že „támhle se točí tohle pivo a oni na to lidi choděj“… Takže už se hospodští i ozývají sami.

To se hezky poslouchá… Máte vůbec nějaký cíl, kolik procent z výstavu by měl tvořit "jihočeský export“? Kolik piva byste tu rád umístil?

To je složité… Lépe se to asi plánuje klukům tam „nahoře“ ne severu, v regionu svijanského pivovaru. Ti mají přece jen lehčí pozici, tam když jedna hospoda uteče, tak druhá přijde. Tady jsme ale vlezli do teritoria, kde to pivo nikdo neznal. Nikdo, kdo nenavštívil sever. Nikdo nevěděl, že nějaký svijanský pivovar existuje. Spousta lidí mi řekne, že „Svijany, to je někde na Slovensku“.

Zajímavá vlastivědná vložka!

Přitom svijanský pivovar je jedním z nejstarších u nás. Založení se udává roku 1564. A nebýt mimo jiné i toho, že pan ředitel je takový „srdcař“, pivovar by možná zaniknul. Už jen proto, že strategie tehdejších „Pražských pivovarů“ byla tehdy úplně jiná.

Takže nástupce Pražských pivovarů si dnes sype hlavu popelem?

Já si myslím,že to všechno bylo a je hlavně o osazení a osobním nasazení. Od sládka přes obchoďáky. Protože - s dobrejma lidma na svým místě, co to maj v hlavě srovnaný, se velice dobře spolupracuje.

Dobrá, a jak jste na tom tedy s těmi čísly?

V současné době se tady na jihu prodá nějakých 450 hektolitrů měsíčně. Což je podle mého názoru hodně málo. Já bych se tu totiž rád dostal na nějakých 10 000 hl ročně. To je moje vize.

Musím říct – aniž bych teď chtěl dělat nějaké „píárko“ pro Svijany - že jsem málokdy zažil, abych během náhodně vyslechnutých útržků hovorů v hospodě vyslechnul tolik spontánní chvály na podávané pivo…

Je to tak. Přitom dost lidí z oboru mě odrazovalo. „Hele, to nemá smysl, protože tady je piva mraky, spousta konkurenčních pivovarů, peníze, hospody jsou zaplacený…“ Samozřejmě, taky jsem měl pár domluvených hospod ještě ve výstavbě, kam ale nakonec přišel jiný pivovar s lukrativní nabídkou. Tam pak nejsme schopní konkurovat. Ale ani to nechceme dělat. Protože: já, jako hospodský bych se do toho v životě nepustil. Známe to – upsat se třeba na pět let na nějakou výtoč… No, nevím, jestli bych do takového rizika šel. Jsou ale samozřejmě hospodští, kterým tohle vyhovuje.

Zní to velmi jednoduše – konkurovat prostě jen a jen pivem.

Bohužel, na drtivou většinu konzumentů působí masivní reklama všech těch gambrinusů a podobných „malamutů“.

To je pak s nimi (s konzumenty a hlavně mamuty) těžké…

..těžké to s nimi není, můj názor je takový, že jejich kvalita postě neodpovídá ceně. Když si vzpomenu třeba na Gambrinus před lety, jaké to bylo dobré pivo, opravdu luxusní – ta doba už je dávno pryč…

Teď něco k sortimentu. Narazil jsem tady na jihu i na třináctku a kvasnicové, ale nosná je jasně jedenáctka. Jak se ale daří ostatním pivům ze svijanské produkce?

Jasně, jedenáctka tvoří 75-80% výstavu. Tomu odpovídá výtoč na jihu.

Co můj oblíbený hořký 12% Rytíř?

Tu dvanáctku jsme tady zkoušeli, ale nechytila se. Řekl bych, že lidé tu nejsou zvyklí na tak hořké pivo.

A to jsou jinak veškeré výhrady?

Spousta lidí mi říká – vy máte to pivo něčím navoněný!

Hmmm, nebude to nejspíš slad a chmel?

Já jim říkám, že asi zapomněli, jak to pivo má vonět. Bez všech náhražek.

Odbočíme. Jak je to tady na jihu s distribucí? Chystáte se i do maloobchodů a jak je to s lahvovým pivem?

Máme velkoobchod v Táboře. Do maloobchodu se ale určitě nechystáme. V Táboře sice prodáváme i lahvové pivo, máme pár obchodů, které je berou, ale je jich strašně málo. Navíc dnes je ten maloobchod hlavně na bázi gigantů… A to už vlastně ani není otázka na mě.

A co takhle Rohozec, jakožto váš „koncernový“ kolega? Nechcete ho hospodským nabízet jako levnější variantu? Řekněme třeba pro „podráždění Pardála?“

S Rohozcem na jih se zatím nepočítá. Je tu pořád dost dost práce se Svijany.

Mohl byste mi na závěr doporučit pár podniků se svijanským pivem?

V Budějovicích Grand, kde se točí kromě jedenáctky i třináctka a kvasničák. Pak třeba na Hluboké hotel Bakalář, taky hospoda v Chýnově (tam mi to dělá velkou radost – 11, 13, kvasnice…). Jinak Milevsko, Veselí, Planá, Vesce, Jistebnice, v Táboře šest hospod, Nadějkov, Bernartice, Smetanova Lhota (kde je občas problém s Pražákama, co to nechtěj pít a chtěj jen Gambrinus…), taky něco na Příbramsku…

Náš rozhovor ukončuje příchod branišovského hostinského. Jen tak mimochodem oznamuje, že zde včera byl hospodský z vedlejší vesnice ochutnat „to pivo“. Děkuji panu Pipkovi za rozhovor a oba odcházíme za svými povinnostmi.

Na závěr bych rád dodal, že u nás na jihu se - co se týče „exotů“ - snaží nejenom Svijany. Poslední dobou lze zaznamenat až podezřelý rozmach výčepů hanušovického piva. Jejich počet se už blíží třiceti. A kupodivu nebývá na čepu jen Šerák. Že by tu snad vypuklo cosi jako konkurenční boj exotických regionálních pivovarů? „Je to boj“, říká k tomu pan Pipek. Docela se na ten boj těším.