Hledání správného půllitru

Je autorem světově proslulé Encyklopedie piva, která vyšla v několika jazycích, na počátku devadesátých let také v češtině. Její poslední, aktualizované vydání připravili nakladatelé loni. Jeho knih se na celém světě prodaly celkem tři miliony. Kromě pivní encyklopedie napsal například Světový atlas whisky (1987) a Kapesní atlas piv 2000, který se dočkal celkem devíti reedicí. Podílel se také na šestidílném televizním dokumentu nazvaném Lovec piva.

Spisovatel, který přispívá do mnoha renomovaných deníků i časopisů, pochází ze severní Anglie a v současné době žije v Londýně. Profesionální novinářské práci se věnuje od počátku sedmdesátých let.

Hledání správného půllitru

Pivní encyklopedista Michael Jackson tvrdí, že své nejlepší pivo dosud nenašel. „Doufám, že se mi to nikdy nepodaří,“ říká.

Těsně před tím, než proslulý „lovec piva“ Michael Jackson usedne (o několik desítek minut později, než bylo dohodnuto) na židli u objednaného stolu, mihne se lokálem hospody na pražském Smíchově jeho asistent. Ten všechny elegantně ubezpečí, že pan spisovatel je již na cestě a že se za chvíli objeví. Je téměř šest hodin večer a Jackson s dnešními ochutnávkami začal kolem desáté dopoledne.

Spisovatel působí na první pohled trochu roztěkaně. Usedá ke stolu, objednává si kvasnicové smíchovské pivo a kontroluje hodinky. Podle původních plánů čas pro náš rozhovor vypršel před několika minutami a Jackson měl za chvíli zahajovat večeři s několika desítkami partnerů a přátel. "Pojďme na to," říká však vesele a sklání se mezi sklenicemi na stole, aby jej v halasu pivnice bylo lépe slyšet.

Doprovod trochu nervózně posedává kolem, ale spisovatel vypráví klidně a soustředěně. Přesně v 18.30 vysype z ampule do hrsti hromádku prášků, zvrátí hlavu dozadu a všechny je spolyká. Barevný náklad zapije kvasnicovým ležákem.

Po více než hodině rozdá pár autogramů a odchází na večeři - ochutnávat další piva a vyprávět si o nich. Poměrně typická situace v životě spisovatele, novináře a pivního encyklopedisty Michaela Jacksona. Téměř šedesátníka, který bezmála polovinu života prožil na cestách za poznáváním piva.

Vzpomínáte na okamžik, kdy jste začal pít pivo a jak jste toto období prožíval?
Jistě. Potkalo mne to poměrně brzy - ve čtrnácti letech a bylo to v severní Anglii, kam jsem chodil do střední školy. Dorostl jsem do takového období, kdy chlapci začínají kouřit a vůbec hledají všemožné způsoby, aby vypadali mužněji. Cigarety mi tehdy příliš nechutnaly, a tak jsem začal pít pivo. To mi naopak chutnalo velmi.

Čtrnáctiletý chlapec, který pravidelně popíjí pivo? Takové chování se obvykle označuje přinejmenším jako společensky nepříliš přijatelné. Jak to tehdy vnímali lidé v konzervativní Británii?
Je pravda, že to nebylo zase až příliš obvyklé, v hospodách nalijí hostinští pivo lidem, kteří mají nejméně osmnáct let. Mělo to tehdy i zvláštní půvab. Se mým přítelem jsme vždycky šli za školu a usedli do hospody. Tady jsme čekali, jestli budeme mít úspěch - jestli dostaneme pivo, nebo ne.

Kdy jste se začal zabývat pivem systematicky, kdy jste ho začal zkoumat?
Nebyl to plán, bylo to spontánní. Někdy se říká, že člověk objeví nějakou mezeru na trhu a tu se rozhodne využít. Tohle ale nebyl ten případ.
Přibližně v šestnácti letech jsem odešel ze školy, kterou jsem studoval, a nastoupil jsem jako začínající redaktor do místních novin. Tehdy jsem měl představu, že být redakčním elévem obnáší především to, že se chodí do hospody a tam se nekonečné hodiny popíjí pivo a klábosí se. Nejvzrušenější debaty se vedly právě o pivu. A to mne zajímalo.

A tyto debaty byly tím impulsem, díky němuž jste se stal spisovatelem a novinářem, o kterém například časopis Time Out napsal: "Michael Jackson ví o pivu více než kdokoli jiný na Zemi."?
V Anglii se v hospodách hodně pilo nazývané „Ale“ (pivo vyráběné svrchním kvašením. Při této relativně rychlé technologii vzniká pivo, jeho chuti jsou velmi různé a odlišné. xistuje ho mnoho druhů - pozn autora) Právě tento druh piva má mnoho podob, přestože je vyráběn vždy stejnou technologií. Je to velmi pestré pivo. Vzrušovalo mne, jak v každé hospodě horlili pro to "své" pivo. Přitom o pár kroků vedle se také čepovalo „Ale“. A to bylo úplně odlišné. Tomu jsem chtěl přijít na kloub a začal jsem pátrat, proč tomu tak je. Tady zřejmě bude ten okamžik, kdy jsem se začal pivu věnovat i jako novinář a spisovatel.

Zajímala vás atmosféra hospod, osudy pijáků piva, jejich příběhy, nebo jste od počátku směřoval mezi "encyklopedisty"?
Chtěl jsem přinášet objektivní informace o tom, jak se pivo vaří, jaký mívá osud, jak chutná. Samotného mne povzbuzovalo mimo jiné i to, že samotní pivaři si z mých aktivit dělali na počátku trochu legraci. Říkali mi: "Ale prosím tě, vždyť je to jenom pivo, kdo by se tím zabýval?" Přitom se o něm dokázali bavit mnoho hodin. Srovnávali to své pivo s jinými, o nichž často neměli ani potřebné informace. To jsem se chtěl pokusit změnit.
Byl to tedy spíše novinářský impuls, nevěnoval jsem se na počátku příběhům z hospod. Později jsem sice napsal řadu povídek a příběhů z tohoto prostředí, ale sám je nepovažuji za nijak významné. Tyto příběhy, které jsem posbíral na cestách po světě, jsou pravdivé a účinkují v nich opravdoví lidé. Publikoval jsem je především v časopisech a novinách.

Po letech jste se stal v tomto oboru doslova celebritou. Ztichne hospoda, kde vás znají, když vejdete do lokálu?
Stává se to, ale ne běžně. Někdy se to přihodí v takových těch hospodách pro znalce, kde si zakládají na tom, že nabízejí mnoho druhů piva. Takové jsou především ve Spojených státech, ve Velké Británii je jich málo. Na velkém pivním festivalu v Americe se mi stává, že se ani nedostanu k pivu. Obklopí mne totiž lidé a musím do nekonečna odpovídat na otázky.

Jak jste to měl s penězi? Speciálně v takových žurnalistických oborech bývá těžké udržet si profesionální nezávislost. Podporovali vás někdy sponzoři?
Když jsem s touto prací začínal, měl jsem jiné zaměstnání. Pracoval jsem v novinách jako editor a měl jsem poměrně hodně práce. Dokonce tolik, že jsem si na přípravu a zpracovávání materiálů o pivu musel pořídit asistenta. K němu potom přidal další a založili jsme malou vlastní firmu. Zpočátku jsme pracovali například na různých reklamních kampaních pro pivní festivaly. Vyráběli jsme také časopisy pro letecké společnosti. Začal jsem jako reportér a najednou jsem sám takové materiály vydával. Můj partner tehdy navrhl, abych se vrátil ke své původní práci - psaní o pivu. Tvrdil, že to bude pro naši firmu přínosnější a že taková práce bude mít větší význam a smysl. Cítil jsem to podobně, uvěřil mu a začal jsem se této práci věnovat naplno. To bylo na konci sedmdesátých let. Nechal jsem si tehdy vyplatit svůj podíl ve firmě a nějaké peníze jsem tedy do začátku měl.

Ve svých knihách odhadujete, že na světě existuje přibližně patnáct tisíc druhů piva. Kolik jste jich vy sám ochutnal?
Pravda je taková, že sám nevím, kolik jsem jich okusil. Je to proto, že v době, kdy jsem s poznáváním piv, pivovarů a všeho, co s pivem souvisí, začínal, nevěděl jsem, že mi to zabere celý budoucí život. Proto jsem si tehdy nevedl potřebné záznamy a takové poznámky jako v pozdějších letech. V poslední knize se věnuji dvěma tisícovkám svých, dá se říci, oblíbeným značkám. Ty jsem tedy okusil všechny. Ale kolik jich bylo za těch více než třicet let, opravdu nevím.

Kolik piv se dá ochutnat za den?
Tak takové číslo existuje a blíží se k šedesátce, což je již opravdu mnoho. Byla to zvláštní situace, kdy jeden přítel zorganizoval v Chicagu prezentaci malých pivovarů z okolí. Tolik piv je opravdu výjimkou. Lidé z asi dvaceti pivovarů přivezli každý asi tři druhy piva.

Pijete pivo denně?
Den bez piva si neumím představit. Velmi často ho i snídám.

Někdy bylo zřejmě těžké přinést obrázek o pivovarnictví v některých zemích. Jak jste například připravoval texty o České republice pro vydání Encyklopedie piva, které vyšlo v roce 1988?
Úplně první vydání této knihy vyšlo v roce 1977 a pomáhali mi s ním lidé z Čech (například překladatel Jaroslav Kořán - pozn. autora). Pro druhé vydání na konci osmdesátých let jsem už ale čerpal i z vlastní zkušenosti, protože jsem některé pivovary v Československu navštívil. Samozřejmě, že informace se tady tehdy získávaly mnohem hůř než nyní.

Jak to myslíte, že vám pomáhali? O své práci sám říkáte, že si zakládáte na osobní zkušenosti…
Jistě, ta je na prvním místě. Ale někdy není technicky možné, abych všechna piva, o nichž píši, ochutnal. Snažím se to, ale někdy to prostě nejde. Když je to nezbytné, pokouším se nějak přiblížit informace, které o pivu mám, a nějak vysvětlit, že jsem neměl příležitost jej vyzkoušet. Nedávám mu žádnou známku, nepouštím se do podrobných rozborů jeho chuti či vzhledu. Osobní zkušenost je pro mne opravdu velmi důležitá a chci, aby v mých knihách byla čitelná. Stává se, že se někdy odvolávám na informace, které mi poskytli mí dobří a spolehliví přátelé nebo kolegové. Ale vždycky to tam uvedu.

Pivní trh i pivní prostředí se velmi intenzivně mění, vyvíjí. Jak na to reagujete ve svých knihách?
Je třeba si uvědomit, že nikdy nebude možné zachytit v nějakém obsáhlém dokumentu skutečně aktuální stav. S tím jsem se smířil. Jediné, co může člověk udělat, je vydávat nové a nové publikace. Nemění se pouze to že se objevují nové druhy, nebo že některé značky zanikají. Vyvíjejí se i některé druhy, mění se jejich chuť, jejich vlastnosti. Některé pivo například ztratí svoji svou typickou chmelovou příchuť, a to je třeba zaznamenat.
Průběžně aktualizuji jednu knihu, ve které se věnuji přibližně dvěma tisícovkám druhů a značek. Je to jakási základní kniha, které by měla sloužit k orientaci v pivním světě.

Myslíte si, že jste v hodnoceních vždy objektivní?
Rozhodně se o to alespoň snažím. Nevynáším žádné soudy, jež by, podle mého názoru, mohly někomu uškodit. Nikdy nenapadám žádné pivovary a to ani ty, jejichž výrobky mi nechutnají. Bylo by například nefér napadat velké a slavné výrobce, protože stejně nevalná piva vyrábí spousta jiných pivovarů na celém světě.

Existuje vůbec špatné pivo?
Jsou bezesporu piva, která nepatří mezi nejlepší. Ale že by bylo nějaké vysloveně špatné, to bych neřekl.

Ale přece jen, ne všechny značky jsou výborné, ne všechna piva jsou zajímavá...
Pokud se mi výrobky některého pivovaru nezamlouvají nebo si o nich myslím, že nejsou nijak výjimečné, většinou dostanou v mých knihách velmi málo prostoru. Například v loňském vydání knihy, o které jsem mluvil před chvílí, jsem americkému pivovaru Anheuser Busch věnoval jen čtyři řádky. Přitom je to jeden z největších výrobců na světě. Naopak téměř neznámé malé pivovary dostaly mnohem více prostoru. Jejich sládkové totiž často přinášejí pivním znalcům mnohem zajímavější prožitky než většina obřích producentů. Ale pokud je pivo opravdu nedobré, dám mu velmi nízké hodnocení - v mém případě jednu hvězdičku. A samozřejmě se snažím vysvětlit proč.

Zkoumal jste pivo po celém světě. Jak vnímáte Českou republiku?
Před deseti lety jsem se podílel na šestidílném dokumentu Lovec piv, ve kterém jsme se pokoušeli popsat i rozdíly mezi národy. Je jasné, že každá země má v oblasti pití piva své specifické podmínky a speciality. Ovlivňuje to hodně faktorů - od historie přes různé spirituální motivy. Češi jsou dost konzervativní, v hospodách se tady pije téměř výhradně české pivo. To je ve světě neobvyklé, nabídka tam bývá mnohem pestřejší. Na druhou stranu je v České republice mnoho druhů znamenitého piva. Pochází odtud Budweiser, jehož se na světě prodá nejvíc ze všech piv. Narodilo se tady plzeňské, které dalo jméno celému jednomu druhu velmi populárního piva.

Přitom průzkumy naznačují, že se čeští pivaři většinou drží jedné značky...
Tím se ale často o mnoho ochuzují. Čechům by zajisté prospělo, kdyby ochutnali více druhů.

Myslíte, že by milovníci českého piva měli podporovat malé pivovary? Že by jich mělo být v České republice více?
Na to je jednoduchá odpověď: rozhodně ano. I vzhledem k tomu, že Češi patří mezi národy, kde se vypije nejvíce piva na světě. Sám se snažím při každé návštěvě několik malých pivovarů navštívit.

Co si myslíte o tom, když v hospodách a restauracích výčepní poškodí třeba kvalitní pivo?
V každém případě se do hodnocení pouštím jen v kvalitních podnicích. Navíc lze poměrně snadno poznat, jestli a jak pivo poškodili lidé, kteří s ním pracovali. Pivo může utrpět při transportu, při skladování i při čepování, to je jisté. Ale lze to poznat. Pokud je zřejmé, že pivo z nějakých důvodů utrpělo, velmi se zdráhám jej hodnotit. Pivo je velmi citlivá věc a jeho kvalitu může ovlivnit mnoho situací. Proto by o něj měli pečovat ti, kdo jej milují...

Ve své Encyklopedii piva, která vyšla v několika zemích světa a za téměř čtvrt století se dočkala několika obnovených a rozšířených vydání, jste napsal: "Jsou lidé, kteří denně přísahají na stejnou značku piva. O mnoho tím však přicházejí. Hledání toho správného půllitru může trvat celý život." Jak to máte vy osobně?
Možná to bude znít neuvěřitelně, ale já jsem ten svůj půllitr ještě nenašel. Možná je to pro mne velmi důležité a jsem rád, že se mi to ještě nepodařilo. Říká se přece, že pro toho, kdo již všechno poznal a okusil, je život u konce, že je již završen.. Jsem šťastný, že to tak zatím necítím. Kdysi jsem se na podobné téma pokoušel napsat článek do novin. Tam jsem si uvědomil, že jako lovec dobrého piva nesmím to nejlepší nikdy najít. V tom okamžiku bych totiž ztratil práci i smysl svého života.

Spojil jste svůj život s pivem. Máte vy sám pro sebe nějakou definici, kterou by se dalo vystihnout, co pro vás pivo a všechno kolem něj znamená?
To je velmi dobrá otázka, ale odpověď na ni neznám. Nevím, jestli existuje, ale já jsem na ni ještě opravdu nepřišel. Pokoušel jsem se na podobný dotaz odpovědět už několikrát, ale nikdy se mi to uspokojivě nepodařilo.

Poznámka redakce : tento rozhovor byl napsán pro časopis Týden na podzim loňského roku. Autorem je J. Albrecht ( albrecht.josef@seznam.cz )