Pitný režim a pivo

K vyloučení látek, které organizmus musí vyloučit potřebuje vodu. Hospodaření s vodou je ale v průběhu života různě náročné. Například ve vyšším věku je daleko složitější vodu v těle udržet. Proto je nezbytné její průběžné a trvalé doplňování, které označujeme jako pitný režim.

Mnozí z nás na uvedené skutečnosti nedbají a mají pak pitný režim nedostatečný = pijí méně než jejich organizmus potřebuje, nevyvážený = pijí nerovnoměrně a tím zatěžují oběhový systém a kompenzační mechanizmy organizmu, nebo špatný = pijí nevhodné nápoje.
Obecně pak nereagujeme na aktuální životní podmínky změnou pitného režimu – například v horkém prostředí nepijeme o tolik více, či jiné druhy nápojů než jindy. Naopak, zejména ženy jsou schopny pít méně s poukazem na to, že se pak méně potí. Neuvědomí si však, že pocení je regulace teploty těla a není-li možné, dojde k přehřátí organizmu (tzv. úpal). Při hmotnosti 70 kg jde například o rozdíl potřeby cca 1 litru (viz tabulka).

Potřeba tekutin v různém období života člověka:

Kojenci ...110 ml/kg
Děti do 10 let ... 40 ml/kg
Dospělí při 22 °C...22 ml/kg(ale při 36°C 36 ml/kg)

Ten, kdo málo pije obvykle argumentuje tím, že tekutiny jsou obsaženy i v potravinách a nedostatečná konzumace nápojů proto není na závadu. Pravdou sice je, že voda je obsažena i v potravinách, posuzovat se ovšem musí skladba jídelníčku. V současné době je málo obvyklá konzumace pokrmů a potravin s vysokým podílem vody, nebo je nárazová-sezónní. Každému je jistě jasné, že při konzumaci vodního melounu či salátové okurky získá nezanedbatelné množství vody. Kolik z nás ovšem takové potraviny konzumuje denně a v množství vyšším než 200g? Daleko obvyklejší je konzumace stravy tzv. rychlého občerstvení, tedy smažených, grilovaných či opékaných pokrmů. Při takové technologické úpravě se ovšem obsah vody v potravinách snižuje. Kompenzací by jistě bylo doplnění velkou porcí okurkového salátu či velkým řezem melounu, to ale není vůbec obvyklé. V běžném stravovacím režimu naší dospělé populace je tedy třeba zvažovat spíše dolní hranici obsahu vody v konzumované stravě.

Zdroje vody:

Nápoje ...1000 – 1500 ml
Potraviny...500 – 1000 ml
Metabolické pochody...250 – 400 ml= cca 2300 ml

Pro srovnání, salátová okurka obsahuje cca 96 % vody, ale sušenky přibližně 5 % vody.

Problémem je i nápoj k jídlu, docela dobře akceptovaná (nikdo se nepodiví) je skutečnost že mnohdy je strava konzumována bez nápojů, nebo je jako nápoj použita káva (s kofeinem, který odvodňuje) či nápoj s obdobným účinkem (kolové nápoje). Sčítá se tedy nízký obsah tekutiny v konzumovaném jídle s nízkým, nulovým či dokonce minusovým příjmem tekutin ve formě nápoje k jídlu či těsně po jídle.

To ve svém důsledku může vést jak k obtížím zažívacím – strava v žaludku se nedostatečně promísí s trávicími enzymy a nedostatečně naředí (zejména v situaci kdy jsme jí rychle „zhltli“ a nedostatečně rozkousali). Tak i v pozdějším věku k obtížím ledvinovým.

Mnohdy je příčinou nedostatečné konzumace nápoje k jídlu fakt, který je důsledkem historické skutečnosti – naše země patřily historicky k „pivním“. Je proto pro obyvatele obvyklé zahánět žízeň pivem. Současně k mnoha druhům pokrmů je pivo zafixováno-vzhledem k nahořklé chuti – jako jediný vhodný nápoj, který takový pokrm umožní lépe trávit (zejména jde o pokrmy masité, pečené, smažené).

Lidé uvažují takto: pivo si dát nemohu, protože obsahuje alkohol, není to pro ženu společensky vhodné, řídím, po pivu bych spala… A protože limonáda k takovému jídlu přeci nejde, dám si vodu a to mi dohromady nechutná, tak ji vypiji jen málo a pro povzbuzení či ze zvyku si tedy dám ještě kávu – nebo rovnou kávu, či zmíněný kolový nápoj. Mnohdy s důsledkem nepříjemných pocitů či výslovně zažívacích obtíží.

Výše uvedené argumenty však už nejsou objektivní. Je možné zvolit pivo nealkoholické, kterého je již na trhu pestrý sortiment a tím vlastně vyhovět všem požadavkům (na nápoj bez alkoholu, s dostatečným podílem vody, nesladký, s obsahem látek podporujících trávení a chuťově odpovídající historické zvyklosti). Současně však rozmanitý sortiment druhů a tím i chutí nabízí řešení ženám, které klasické varianty chutí piva vnímaly jako příliš hořkou.

Pokud jde o další tradovanou „komplikaci“ často spojovanou s konzumací piva, tedy tloustnutí, je třeba si uvědomit, že problémem je konzumace jídla, které se současně sní, a nikoliv kalorie obsažené v pivu. Vždyť sladké limonády a nápoje na bázi koly mají kalorií mnohem více. Je tedy potřeba vidět problém v něčem jiném – je-li vyšší příjem energie, než je jí potřeba a následná spotřeba, potom dochází k tloustnutí. Je tedy třeba mít na paměti při stravování jako celku, zda potraviny a pokrmy, které konzumujeme, včetně nápojů, nemají vyšší obsah energie, než kolik potřebujeme, a to zejména ve formě nadbytku živočišných tuků (což je nejčastější problém běžné konzumace v naší populaci). ¨

Co říci na závěr? Před časem jsem uvedla, že rozumná konzumace piva může v řadě případů blahodárně působit na lidský organismus. Na tom se nic nemění. Z tohoto hlediska je možné pivo chápat tak, že pivo, při umírněné konzumaci a především nealkoholické pivo může sloužit jako komplementární nápoj při pitném režimu. Lze jej v rozumné míře doporučit jako vhodný zdroj tekutin i dalších látek potřebných pro tělo.

O autorce: Tamara Starnovská maturovala v roce 1976 na střední zdravotnické škole, obor dietní sestra. V letech 1976–1992 byla dietní sestrou ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a od r. 1992 byla ustanovena do funkce vrchní dietní sestry, kde působila až do roku 2003. V tomto roce přešla do Fakultní Thomayerovy nemocnice, kde zastává funkci vrchní nutriční terapeutky.
Tamara Starnovská mj. studovala problematiku vedení stravovacích provozů a v letech 1992–1993 absolvovala kurz management změn ve zdravotnictví organizovaný britskou King´s Fund College. Dále absolvovala studium zaměřené na poruchy výživy a výměny látek. Zúčastnila se několika odborných stáží a školicích kurzů v oblasti diabetologie, metabolismu a výživy, gastroenterologie, parenterální a enterální výživy a klinické výživy v praxi.

Od roku 2004 je členkou akreditační komise ministerstva zdravotnictví pro obor nutriční terapeut. Tamara Starnovská byla v roce 2001 nominována mezi 10 finalistek na titul Žena roku. V roce 2002 byla navržena do soutěže Manažer roku a v roce 2003 byla finalistkou soutěže Manažer roku. V roce 2006 byla finalistkou soutěže Sestra roku za rok 2005 v oblasti věda a vzdělávání. Je členkou předsednictva Fóra zdravé výživy, působí v České gastroenterologické společnosti a v České diabetologické společnosti. Byla zvolena místopředsedkyní pracovní skupiny klinické výživy Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče a pracuje v dalších institucích a organizacích, je také členkou International Federation of Business and Professional Women a pod..

Napsala řadu odborných článků publikovaných v časopisech Výživa, Sestra, v týdeníku Statim, Zdravotnické noviny, H magazín, Diabetes, Diagnóza v ošetřovatelství, na internetových stránkách MedNet atd. Napsala mnoho odborných brožur pro různé typy onemocnění. Je spoluautorkou učebnice pro rodinné a hotelové školy a spoluautorkou publikací Rady lékaře atp. Pravidelně vystupuje v pořadech České televize i v pořadech rozhlasových stanic orientovaných na problematiku výživy. Přednáší pro odbornou a lékařskou veřejnost i pro laickou veřejnost, pro kterou píše populární i odborné články.