V rytmu valčíku aneb Po vídeňských restauračních pivovarech (II.)

Některé z vídeňských pivovárků se nacházejí v okrajových částech města, jiné svou polohou v centru umožňují i víkendovému turistovi spojit prohlídku památek s příjemným rozšířením pivních obzorů. Stoprocentně to platí o 1516 Brewing Company, který sídlí od roku 1999 na rohu ulic Krugerstrasse a Schwarzenbergstrasse, jen pár bloků od slavné katedrály Stephansdom. A návštěva rozhodně stojí za to, tento restaurační pivovar je mnohými považován za vůbec nejinovativnější ze všech rakouských mini. Už dva roky po svém otevření se ověnčil prestižní trofejí „Best Brewpub of Austria“, tento úspěch o rok později zopakoval a do dneška uvařil okolo padesátky různých piv! Mezi nimi i takové zajímavosti, jako 1516 Grand Reserve Triple Barrique, s rumem a pivní pálenkou vařený 1516 Candela Sugar Loaf Ale nebo 1516 Bitter Extremist, neoficiálně nejvíc chmelené rakouské pivo. Velmi rád jsem proto s trochou manipulace rodinnou výpravu během cesty po pamětihodnostech centra navigoval právě sem. A nikdo nelitoval. I když se letopočet v názvu odkazuje na datum zavedení známého zákona o čistotě, Reinheitsgebot, ve skutečnosti leží těžiště pivního lístku v pivech svrchně kvašených, tedy klasických (i méně klasických) alech. Není tedy divu, že se dvoupatrový lokál, vyzdobený podle nejlepších tradic britských pubů, stal vídeňskou základnou anglicky mluvící komunity. Nás na první pohled upoutaly neskutečně pěkné sklenice, do kterých svá piva čepují a které je možno, spolu s dalším širokým sortimentem suvenýrů, za slušné ceny zakoupit. Při této první návštěvě jsem z nedostatku času pominul stálou nabídku v podobě 1516 Lager, 1516 Märzen a 1516 Schnitt a vrhnul se na dva reprezentanty ale, 1516 Dark Ale a 1516 Oatz. Zvlášť druhý z nich mě opravdu nadchnul svým oříškovým aroma a lehkou, příjemnou nakyslostí. Svrchně kvašených speciálů je v nabídce vždy okolo šesti a protože se v průběhu roku svižně mění, dovedu si představit, že pro piva milovné Vídeňáky i ve Vídni usazené Angličany musí být radostí pivovárek pravidelně navštěvovat.

K dalšímu cíli je to z 1516 Brewing Company doslova pár kroků. Za rohem, na adrese Schellinggasse 14 sídlí od loňska nejnovější přírůstek do rodiny vídeňských restauračních pivovarů, Stadtbrauerei Schwarzenberg. Když jsme do útulného lokálu lehce před pátou odpoledne zapadli, překvapilo mě, že je podnik úplně prázdný. Vyjasnilo se to však během chvilky. Otevírají totiž až v pět. Milá paní vrchní nás ovšem bez mrknutí oka nejen nevyhodila, ale s úsměvem obsloužila a já nad půllitrem (bohužel bez loga) dumal, kdy se mi něco podobného přihodilo u nás. Naposled před lety v Bělči, kam jsme na Cara dorazili v zimě s asi tříhodinovým předstihem, otevíračky neznalí, a přesto se za pár chvil hřáli u kamen se sklenicí piva v ruce. V pivovaru Schwarzenberg mohou kromě příjemné obsluhy nabídnout ve stálé nabídce tradiční trojici Schwarzenberg Helles, Dunkles a Weisse a navrch vždy jeden ze speciálů. Pšeničné našim zmlsaný jazýčkům přišlo trochu bez charakteru a možná až moc nakyslé, zato krásně kávově praženému a lékořicovému Stoutu se nedalo vytknout vůbec nic. I když to tenhle pivovárek nemá jistě v těsné blízkosti zavedeného a právem věhlasného konkurenta jednoduché, věřím, že svoji pozici si na scéně vybojuje. Svědčilo o tom i to, že když jsme před šestou odcházeli, lokál se už utěšeně plnil.

Svou krátkou návštěvu Vídně jsme se rozhodli zakončit společnou rodinnou večeří. K dobrému jídlu patří i dobré pití, a za dobrým pitím do pivovaru – tímto oslím můstkem jsem výpravu smířil s návštěvou posledního vídeňského restauračního pivovaru našeho výletu. Tak velký podvod to zase nebyl, protože Salm Bräu (Rennweg 8) má výbornou pověst také díky vynikající kuchyni. Což mohu jen potvrdit. Porce velké, ceny slušné, kvalita vynikající. Tento podnik, který funguje na vídeňské scéně už od roku 1994, je vlastně svého druhu výkladní skříní firmy Salm & Co., výrobce pivovarských zařízení. Nachází se v překrásném prostředí hned vedle zámku Belvedere a nedaleko nádraží Wien Südbahnhof, cílové stanice vlaků z Prahy. Díky své popularitě je ovšem časná rezervace míst téměř nutností, aspoň večer určitě. Interiér historické budovy staré 450 let je vyzdoben velmi tradičně, ale vkusně, obsluha kmitá mezi dlouhými stoly svižně a ochotně a z výčepních stolic v době naší návštěvy čepovali celkem pět vlastních, pochopitelně nefiltrovaných a nepasterovanýc piv. Rozhodně zajímavým porovnáním jsou Salm Bräu PILS a Salm Bräu HELLES. První z nich se hrdě hlásí k tradici českého plzeňského, druhé, méně hořké a snáze pitelné, zase navazuje na tradici vídeňskou. Z té vychází i Salm Bräu MÄRZEN s nádherně červenavou, jantarově měděnou barvou a nasláslou, plnou chutí. Pivovar sice výslovně uvádí, že jde o märzen, ale pro mě se stalo pivem nejpodobnějším původnímu vídeňskému ležáku ze všech ochutnaných. A spolu s geniálním, pomerančově barevným a nádherně voňavým pšeničným Salm Bräu WEIZEN také pivem nejlepším. Pětici doplnil sezónně vařený Salm Bräu Böhmisch G´mischt, polotmavý speciál opět se odkazující na českou pivovarskou tradici.

Za krátkou víkendovou návštěvu jsem pochopitelně stihnul poznat jen malou část zajímavostí, které pro milovníky piva a restauračních pivovarů Vídeň nabízí. Hodně toho ještě zbývá objevit a ochutnat. I proto se rád do Vídně co nejdřív zase vrátím.