Pivo pod nejvyšší španělskou horou (V.)

Značka se pak zove podle padrého Augusta Kuentzmanna Damma. Rodák z Alsaska, až neskutečně podobný Stalinovi, emigroval s rodinou kvůli francouzsko-pruské válce do Španělska. V roce 1876 položil v katalánské metropoli Barceloně základy pro výrobu svého piva.

V historických místech se však už Damm nevaří. Od roku 1993 se výroba přesunula na jih tohoto strategického přístavu, do moderního závodu v části El Prat de Llobregat (nedaleko odtud v Esplugues de Llobregat sídlí např. i kávový gigant Nestlé Espaňa), kousek od barcelonského letiště. Oficiální adresou pivovaru, jehož celý název zní Damm SA, je ale callé (ulice) Rosselló. Právě tady se Dammovo pivo začalo vyrábět (v tehdejším pivovaru La Bohemia) v prvních letech 20. století. Nyní, snad z úcty ke tradici, se zde nalézá ústředí firmy. Společně s ostatními spřízněnými pivovary v Madridu, Puigu (směrem na sever od Valencie) a Espinaru (západní předměstí města Murcia) a sladovnou s nádherně znějícím přídomkem La Moravia, pak tvoří holding Grupo Damm (to aby se nepletlo). Objemem produkce je barcelonský závod z něj největší (ročně vyprodukuje cca 5 milionů hl piva).

Žádná jiná značka (těch má aktuálně 20) z celého uskupení není tolik mediálně známá jako právě Damm. V Katalánsku představuje pro tamní pivaře symbol. Pro ně je katalánským, nikoli španělským pivem. V jejich řeči, cítění a hrdosti to znamená propastný rozdíl. Samotný pivovar se zviditelňuje na celé řadě prestižních událostí celonárodního významu, ať už z oblasti veřejného života, kultury nebo sportu.

Ne, že by mě místní národní piva, vařená ve velkopivovarech nějak intenzivně přitahovala. Za krátkou zkušenost a poznání ale stojí. Už kvůli názoru. V některých případech, viz třeba Cruzcampo, nemusí jít vůbec o nezajímavé pití. A kdo by to byl do španělského „Heineku“ řekl? Okolnosti tomu chtěly, abych vyzkoušel i dalšího giganta, Jeho veličenstvo Damm.

Ze všech španělských piv se stal jediným, jehož jsem na Tenerife ze sudů prubnul ve vícero (dvou) chuťových verzích. Obě už byly mnou krátce zmíněny v závěru předchozího dílu. Takže pojďme k nim.

V hotelové pivnici byla Fábrica de Cerveza de Catalúňa zastoupena právě svým prémiovým segmentem. Hvězdou „Estrella“ a tmavým „Bockem“ (německy kozel). Dammovská dvojčata tekla z úžasných, nádherně orosených hranatých píp z mosazi, uprostřed překroucených a znovu se v horní části spojujících. Atraktivita těchto pivních „úkazů“ byla znásobena osazenými logy nabízených barcelonských „sourozenců“. Nádhera a nezapomenutelný zážitek sledovat, jak z nich prýští zlatistý (a černý) nápoj do připravených sklenic (pravda opět třetinkových), jež za chvilku skončí na maličkém logovaném pivním tácku. Pro mě jako jejich vášnivého sběratele svou velikostí velmi nevšedního. Podobně malý ve své neucelené sbírce dosud nemám (později k němu přibyl stejně velký malý od Mahou). Takhle nějak si představuji pivní kulturu. Můj pohled byl celým tímto obřadem uhranut…Skoro jsem si zapoměl objednat. Původní záměr „jít do jiného piva“ se tímto naprosto otočil a já „šel pohladit rohatého“.

Mám rád černá piva a také ze zvědavosti. Zda název bude odpovídat pivní kategorii, která mě rozhodně klidným nenechává. Očekávání z prvního trku byla obrovské. Honem sem s ním, ať dlouho nečekám.

Musím přiznat, že opravdový bock chutná poněkud jinak nežli tento, zpravidla má i vyšší obsah alkoholu. Dammův má „jenom“ 5,4 %. Spíše odpovídá tmavému ležáku mnichovského stylu (nakonec „Lager Munich“ je napsáno i na etiketě). To ale v žádném případě jeho vysokou kvalitu nesnižuje. Naopak. Převedeno do mluvy českého pivaře se jedná o hodně poctivou lahodnou třináctku. Středně silné, velmi dobře pitelné, harmonicky vyvážené pivo. V poměrně sušší dřevité chuti dominují tóny po praženém sladu, na patře doprovázené až překvapivě příjemnou, výraznější hořkostí. Ta znásobuje jeho jedinečnost v porovnání s jinými černými pivy, u nichž převládá výrazně sladší karamelová příchuť. Za pozornost stojí i jemná kvasničná vůně, smetanově bohatá pěna, ulpívající na vnitřku sklenice a uhrančivá, tmavě hnědá barva přecházející do černé. Chmelem je kozlík „krmen“ z vyhlášené pěstitelské oblasti německého regionu Hallertau (v Bavorsku kousek na sever od Mnichova). A šmakuje mu. Na světě je už od roku 1888, tudíž jde o pivo s tradicí. Po místní Doradě se „v naší pivnici“ pil nejvíc, nejen ženskou částí osazenstva. Já si na něm každopádně pochutnal. A u jednoho nezůstalo, to mi věřte…Rozhodně ho řadím vysoko! Pokud byste si někdy chtěli s dammovským kozlem skočit, vězte, že barcelonský pivovar má ve své nabídce ještě jednoho „černouška“. Podstatně zesílenou verzi „Voll“ (7,2 % alk.). Proto až si budete objednávat černého s rohama, pořádně si zkontrolujte, jestli Vám dali opravdového „Bocka“…

To „Estrella Damm“ (přejmenovaná v 70. letech minulého století z Estrelly Dorada) mně až tak zajímavá jako její, o dvanáct let mladší bratr nepřišla. Na pivním nebi jsou mnohem zářivější hvězdy než tato. Do dosažení optimální míry jiskřivosti, stoprocentně odpovídající pojmu star, ji ledasco, spíš hodně chybí. Jedná se o světlý lehký ležák slabšího řízu a plnosti. Pouze množstvím alkoholu, stejným jako u „Bocku“, tj. 5,4 %, ho lze považovat za speciál. Vyznačuje se nasládlou, jemně sušší chutí, v níž se daly občas identifikovat chmelové akcenty, doprovázené drsnějšími zemitými tóny. Řadím ho mezi piva neutrální (univerzální) až nevýrazná. Dá se napsat, že se hodí ke konzumaci pro všední okamžiky kteréhokoliv dne…Dokonale zažene žízeň, osvěží. Podobně i voda...Požitek z konzumace se nedostavil. Ani po cca necelých osmi pivech...Snad jediným, výrazně kladným znakem byla jako u černého Dammu kompaktní nadýchaná pěna, držící až do samotného finále.

Produkty Dammu byly při mém dočasném kanárském azylu vidět překvapivě málo. A to i přes skutečnost, že se jedná o velký pivovar, jehož piva (často nazývaná jako plážová) jsou stáčena do různých typů obalů. Na čepu ho měli pouze v „cervecerii“ našeho hotelu. V konkurenci dalších si oba výše hodnocení vedly víc než zdatně. Pak jsem zaregistroval tuto značku v jedné stylové hospůdce. Víc nic. Jeho červenobílý štít se sice ještě pohupoval na zdi dalšího velkého podniku, ten bohužel vykazoval známky dlouhodobého uzavření…A obchody? Jen jeden. Kdesi ve spodním regálu měli třetinkovou červenou plechovku „s hvězdou na čele“ (rozuměj Estrella)…

Kdykoliv teď budu projíždět Hlubokou nad Vltavou a míjet Hotel Tennis Center bývalého českého reprezentanta Martina Damma, zjeví se mi před ním jistě černý kozel z Barcelony, třímající sklenici příjemně hořkého „Bocku“. Zastavím a douškem se osvěžím. Mohu si to i přes jízdu autem dovolit. V pivních vzpomínkách to přeci není dopravní přestupek…