Sonda do pivního světa Kréty III.

Teď by se téměř sneslo napsat „To nejlepší nakonec“. Jak již bylo v předchozí části uvedeno, tento závěr bude pojednávat o skutečných pivních perlách, na které je možno narazit na Krétě. První perlou je produkce pivovaru Craft, který byl založen v roce 1997 a sídlí v Athénách. Jedná se o minipivovar. Odhaduji, že jeho roční výstav bude někde na úrovni pivovaru v Březnici. Co ho ale činí tak zajímavým, je šířka jeho portfolia, vaří totiž osm druhů piva. Vaří se zde světlý ležák, černý ležák, ležák českého typu, tmavý ležák, pšeničné kvasnicové, indické pale ale, červené pivo a konečně kouřový ležák. Již při prostém výčtu je jasné, že takovýto sortiment by člověk nehledal rozhodně v Řecku, ba ani u nás, ale spíše někde v Bavorsku. Na tomto místě mi nezbývá než velmi pochválit svou přítelkyni, která celou dovolenou vybírala; náš apartment v letovisku Plakias (jižní pobřeží ostrova) byl hned vedle taverny, kde toto pivo točili. „Bohužel“ v této taverně nazvané On the Rocks měli na čepu pouze dva druhy – světlý ležák a ležák českého typu. Ležák českého typu byl mnohem světlejší, méně plný a více chmelený. Jinak mohu s klidným svědomím napsat, že to byla nejlepší piva, která jsem na Krétě pil. Trochu mě mrzelo, že místo jednoho z těchto druhů nebylo spíše k mání pšeničné pivo, myslím, že by se do tamního počasí dobře hodilo. Třeba se s ním zde budeme moci setkat příští rok, pan majitel (či nájemce) Nikos Petrogiannakis mi prozradil, že tavernu provozuje teprve prvním rokem.
Ležák a ležák českého typu z athénského pivovaru Craft

Druhá a patrně vůbec největší pivní perla mě na Krétě čekala v podobě návštěvy jediného tamního pivovaru. Celá Kréta je členěna na čtyři prefektury, což je obdoba našich krajů. Náš pivovárek se nachází v prefektuře Rhetymno zhruba deset kilometrů na jih od stejnojmenného krajského města. Turistu poněkud překvapí, že se jedná o bílou budovu, která stojí osamoceně zhruba padesát metrů od silnice. Podnik si říká Rethymnian Brewery a jeho majitelem je Němec, který na Krétě víceméně trvale žije. Pivovar byl založen v roce 2001 a lze ho charakterizovat jako restaurační pivovar, který dodává lahvové pivo ještě na několik dalších míst (v Plakiasu jsem našel dvě, ale to je odtamtud kousek). Bohužel na letošní rok si pan majitel naplánoval rekonstrukci restaurace, což prvotně bylo velmi nemilé překvapení. Nicméně po zazvonění nás velmi ochotně provedl. Velmi si zakládá na tom, že pivo vaří podle německého čistotního zákona z roku 1516 tzv. Reinheitsgebotu. Produkuje pouze kvasnicové pivo a to světlé a tmavé. Tmavé pivo mi ale přišlo, jako by ho spíše dělal z barevného sladu a ač jsem spíše příznivce světlých piv, tak mi to tmavé chutnalo mnohem více. Myslím, že na kvalitě světlého se trochu negativně podepisuje zdejší velmi teplé podnebí. Také kvůli podnebí (aspoň jak tvrdil) má vše v uzavřených kádích. Pivovar vypadá poněkud jinak než mikropivovary u nás obvyklé. Pan sládek a majitel v jedné osobě pochází odkudsi od Düsseldorfu nám během prohlídky povyprávěl o radostech a starostech své práce. Pokud se někdy v budoucnu chystáte na Krétu, tak si rozhodně tento nevšední zážitek nenechte ujít, určitě už bude zase v provozu i pivovarská restaurace.

Budova pivovaru Rethymnian Brewery
„Pan starý“ a majitel pivovaru Rethymnian Brewery vedle etiketovacího stroje
Nefalšované krétské pivo, vlevo světlé, vpravo tmavé

Na závěr celé „sondy“ bych patrně měl napsat nějaké resumé. Málokterá česká restaurace či hospoda se svojí atmosférou vyrovná běžné řecké taverně. Na Krétě byste museli hodně hledat, abyste našli nějaký podnik, kde by se na vás neusmívali, nebyli milí a ochotní. V jejich tavernách panuje až kýčovitá pohoda, která je většinou doprovázená tlumenou řeckou hudbou, kterou v žádném případě nemusíte překřikovat, jako se to mnohdy děje u nás. Obsluha je vždy ochotná a absolutně z ní nemáte dojem, že na vás chtějí „jen trhnout“. I když se u nás v tomto směru pomalu ale jistě věci hýbou kupředu, ještě hodně piva proteče, než se Kréťanům (Řekům) alespoň vzdáleně vyrovnáme.