Pivo pod nejvyšší španělskou horou (I.)

A právě tady, na severu země ve městě Puerto de la Cruz, přímo pod vrcholkem tohoto úžasného velikánu (povětšinou zahaleného do bílé peřiny mraků), jsem si 15 dní dopřál s rodinou nefalšovaný dovolenkový relax. Pochopitelně, že i na pivo zbylo dost času (pravda, manželka to někdy nesla „trochu“ nelibě…). Ať už ochutnávkou místních značek, návštěvami tamních hospůdek nebo nahlížením do pivních regálů zdejších mercados.

Všechny nabyté poznatky, dojmy a zkušenosti byly mnou po každém dni pečlivě dokumentovány, abych na nic nezapomněl a mohl vám podrobně referovat. Popsal jsem toho požehnaně, 11 stran formátu A4. Pro základní přehled o tom, jak vypadá svět piva na jednom z turisticky atraktivních španělských ostrovů, častokrát nazývaného minikontinentem s neskutečnými kontrasty, to snad bude stačit. Otvírám úvodní kapitolu své kanárské pivní reportáže. Dnes se budu věnovat místnímu zástupci a pivní jedničce Tenerife.

Tento ostrov je rozlohou největším ze všech „Kanárů“. V hlavní metropoli Santa Cruz se nachází jeden ze dvou výrobních závodů (Fábrica de Cerveza) místního pivního uskupení Compaňia Cervecera de Canarias. Holding, vystupující pod magickou zkratkou CCC, jehož loňský výstav piva přesáhl nepatrně hranici 1 milionu hektolitrů, je i členem asociace významných španělských pivovarských společností sdružující lídry trhu (např. Heineken Espaňa, Grupo Mahou San Miguel či skupina Damm). Je aktivní na celém kanárském souostroví, s výjimkou nejmenšího El Hierra. Patří do struktury nadnárodního a Čechům dobře známého SABMilleru. To s sebou nese i fakt, že na ostrovy věčného jara distribuuje náš nejznámější prémiový ležák Pilsner Urquell, taktéž americký Miller, v licenci vyrábí dánský Carlsberg, součástí portfolia jsou irské národní brandy Guinness, Kilkeny a na sousední Gran Canarii vaří pivo Tropical.

Nosnou značkou tenerifského pivovaru je ale Dorada. Její historie se začala psát v roce 1939. V současnosti se produkuje ve třech variantách - „Pilsen“, „Especial“ a „Sin“ (takto jsou ve Španělsku označována všechna nealkoholická piva). Jedině první z nich se stáčí do všech pro pivo typických obalů, tj. sudů, skleněných vratných a nevratných lahví (různých obsahů, od 0,75 l, přes 0,33 l, 0,25 l a konče 0,20 l v balení sixpack) a plechovek (ať už malých nebo velkých). Zbývající dva jsou k mání pouze ve skle, buď v pidi lahvičkách či klasických třetinkách, respektive v plechu.

Co se týká chuťové charakteristiky „Pilsenu“, hlavního představitele stáje Dorada, k tomu tolik. Jedná se o spodně kvašený ležák, obsahující 4,7 % alkoholu, tedy de facto jedenáctku. Vyznačuje se poněkud světlejší barvou, což u piv v těchto končinách je poměrně běžné (nakonec i některé naše prémiové ležáky jsou podobně světlé a na kvalitu to nemá žádný negativní vliv, viz např. třeboňský Regent), dále příjemnou vůní, na jazyku dobře rozpoznatelnou mírnou, avšak uspokojivou hořkostí a jemně sladovou, drsnější chutí s patrnými chmelovými tóny, ulpívajícími na patře a zvolna přecházejícími do svěží střední suchosti. V žádném případě ho neřadím do kategorie označované eurobeer, jak by si někteří pivaři mohli dle výše uvedeného hodnocení možná i myslet. „Pilsen“ „evropskou břečkou“ (alespoň z mého pohledu) určitě není. Chybí mu sice taková ta česká hutnost. Spíše je lehčí, řidší. Rozhodně ale neplatí, že dobré pivo musí mít plnou chuť. V klimatických podmínkách zde panujících, jsou místní lagery určené ke každodenní konzumaci a tudíž se vyznačují slabší silou, aby byly snadno a dobře pitelné. A přesně takovým je doradovský „Pilsen“. V kombinaci se správným chmelením vykazuje na místní poměry slušnou kvalitu. Každopádně je svůj. Za jeho snad jediné negativum se dá považovat hustota pěny. Po chvíli ztrácela na svém objemu a brzy opadala. Na tom nese nemalý podíl především teplota podávaného moku. Ta byla hodně nízko.

Na tenerifskou jedničku jsem chodil do pivnice našeho hotelu. Čepovali ji tady výhradně do třetinek. A z pěti sudových značek (o nich bude postupně řeč) jasně dominovala. V několika snack barech hotelového komplexu mi ji ale natočili i do maličké, s bídou dvouapůldecové skleničky na stopce, tvarem připomínající u nás sklo, typické pro koňak...Zpočátku jsem to přijímal s jistou dávkou nevole, na druhé straně byla vždy dobře ošetřená, osvěžující, příjemně studená a nestačila zvětrat. Na čas mě sice zachvátil divný pocit, když jsem si během krátké chvilky objednal u barmana už „třetí“, jako nějaký notorik…Převedeno na adekvátní množství piva v české hospodě se ztěží jednalo o pintu…Při letmém pohledu na ostatní pivaře přišlo záhy uklidnění...

Oblíbené a hojně konzumované nejen mezi místními, ale i turisty, byly taktéž vícealkoholová verze Dorady, „Especial“ (5,5 % alk.) a nealko. Zatímco mužská část osazenstva zapíjela z lahve bohatou večeři povětšinou silnějším ležákem, ženská holdovala nealko pivu. Toho se pilo na můj vkus „neúrekom“…

Dorada, respektive vývěsní štíty a všelijaké upoutávky na ni se objevovaly v různých podobách a tvarech po celém ostrově. Nebylo snad jediného místečka, kde by na Vás nevykukovalo logo, jemuž dominuje název piva z bílých písmen na červeném podkladě ve zlatě lemovaném kosočtverci, doprovázený symboly ostrova, „posvátnou“ horou Teide a dračím stromem včetně letopočtu založení. Etikety zdobí dle druhu odlišná barva. Zelenou má „Pilsen“, zlatou „Especial“ a modrou „Sin“. Na místních obyvatelích bylo vidět pýchu a hrdost na vlastní pivo při jeho podávání cizincům. Bezesporu Dorada synonymem Tenerife jest....

Je v každé restauraci, baru a hospůdce. Občas tekla z nádherných dřevěných píp. Na těch málo místech, kde se nečepuje, prodává se alespoň v lahvích (vůbec lahváče se v místních pubech hodně pijí). Kde nejsou ani ty, na stolech se vždy nachází doradovské pivní tácky. Někde byly k dispozici i červené mini froté utěrky v jejich barvách a s jejím jménem. To, aby si pivař mohl utřít hned na baru dno sklenice od přetékajícího piva a svůj papírový pivní čtvereček si zbytečně nerozmočil. Zde rozhodně praktická věc…

Dopíjím poslední doušek místního pivního reprezentanta a s klidným svědomím mohu úvodní kapitolu zakončit. Víc se už do ní nevleze. Co mělo být napsáno, bylo. Doufám, že vás moc nevyčerpala a dostatečně navnadila na příští. Ta bude o druhém zástupci Tenerife.