Buď sbohem, Braníku...

Čtyřiadvacátého srpnového odpoledne roku 2006 se konala poslední exkurse v pivovaru Braník, který se kvůli své poloze nemůže již více rozrůstat, čímž se znelíbil svým belgicko-brazilským vlastníkům (více zde). Nutno podotknout, že exkurse v tomto pivovaru je věcí zcela výjimečnou, proto si SPP této možnosti velmi cení. Jenom pro zajímavost, v roce 2000 získal pivovar Braník od našeho sdružení titul „Pivovar století“.

Jelikož je však Braník na trhu velmi oblíbený (2. nejprodávanější lahvové pivo – hádejte, kdo je první!), rozhodla se pivovarská skupina tuto značku zachovat. Začaly se hledat prostory, kam by se výroba piva Braník přesunula a stala se tak finančně výhodnější. Ve Staropramenu se po přechodu na metodu CKT & HGB a následném vybourání historických částí pivovaru místo našlo, a tak bude do března 2007 téměř všechna technologie z Braníka převezena na druhý břeh Vltavy. Ale ani tamní areál není nafukovací a nabízí se proto otázka, co se stane se smíchovským pivovarem, až i on dosáhne svého výrobního maxima – zda se v budoucnu opět neobjeví tisková zpráva hovořící o nemožnosti expanse. Zatím totiž smíchovský komplex pivovarských budov kráčí ve stopách svého branického „bratříčka“ nejen úpravou původních prostor pro CK tanky a spol., ale rovněž faktem, že pivo „zraje“ nedaleko míst, kde za starých časů bývala spilka a ležácký sklep.

Co se týče historie pivovaru, událo se roku 1898, jak hlásá dobová zpráva, následující: „Pražští sládci sestoupili se ve společenstvo za tím účelem, aby v Praze nový, ve velikém slohu a co nejmoderněji založený, se sladovnou spojený pivovar zařídili.“ Za pouhých 14 měsíců byl pivovar postaven a 5. září roku 1900 již byla uvařena první várka lahodného moku. Pozorný čtenář si jistě povšimne, že právě dnes je tomu již celých 106 let!

Nuže, již zmíněného srpnového odpoledne jsme byli přivítáni na nádvoří pivovaru. Po prohlédnutí varny, která se nachází v jeho zadní části, jsme se odebrali ke kolonám nekompromisně se tyčících cylindrokónických tanků. Roku 1997 vystavěná, dalo by se tedy říci nová, varna i CK tanky jsou skryty všem zrakům – na žádost památkářů jsou totiž situovány na místa, ze kterých nenarušují vzhled pivovaru zboku ani z pohledu na jeho průčelí. Právě památkáři snad nedovolí nevkusnou či necitlivou přestavbu (kupříkladu na nákupní centrum, kancelářský komplex či hotel), na kterou by mohl pomýšlet nový majitel, kterých se již nyní hlásí víc než dost.

Ale zpět k prohlídce. Jak jsme se ze slov pana sládka dozvěděli, díky moderní CKT metodě je pivo hotové za tři týdny, v létě (v případě potřeby) ještě v kratší době, je-li dobře prokvašené.

Po prohlédnutí tankovny jsme pokračovali do filtrační místnosti a ke stáčecím linkám. 75 % vyrobeného piva z celkového ročního výstavu, který činí přes 1 000 000 hl, je stáčeno do lahví (lahvové pivo Braník je pivem neexportním s relativně krátkou zárukou tří měsíců, díky čemuž není zapotřebí tak vysoké míry stabilisace), zbytek do plechovek a sudů. Také jsme byli poctěni ochutnávkou piva, jehož chuť ale jistě všichni důvěrně známe. Kromě piva Braník (Světlého výčepního a Ležáku, který se v nedávné době začal stáčet i do lahví) se zde vaří i „belgická“ Stella Artois a „japonské“ Asahi, které však není určeno pro český trh. Kde se vyrábějí „ostatní“ značky z portfolia Pivovarů Staropramen, jmenovitě Měšťan a Vratislav, jsme se zapomněli zeptat – byla by to jistě zajímavá informace.

Během prohlídky nám pan vrchní sládek Ing. Zdeněk Lux zasvěceně vyprávěl o moderní technologii výroby piva, na kterou nedá dopustit stejně jako na branickou desítku, a trpělivě odpovídal na naše zvídavé, místy možná trošku nepříjemné dotazy, za což mu tímto mnohokrát děkujeme.

„Kde se pivo vaří, tam se dobře daří.“, ale v pivovaru Braník se již brzy vařit přestane. Zatímco osud pivovaru je již zpečetěn, o tom, co se bude dít s onou krásnou budovou, nikdo nic neví. Kéž by její okolí mohla opět sytit vůně vařícího se piva...

Autoři: Zuzana Vlasta Šimečková a Lukáš Houska
Sdružení přátel piva