Exkurze v Pivovaru Poutník

Nejprve bylo potřeba si exkurzi dohodnout. Ptal jsem se v diskusi na jejich webu, ale zrovna jsem trefil období, kdy měnili vzhled stránek, takže odpověď jsem nedostal. (Malá poznámka – v současné době již fungují nové stránky www.pivovarpoutnik.cz a myslím, že jsou velmi vydařené; například tam lze nalézt podmínky pro exkurzi). Jenže – když o něco jde, člověk si cestu vždycky najde. Proto jsem nelenil a napsal mail panu Jiřímu Vackovi, referentu prodeje. V podstatě obratem mi přišla odpověď i s telefonním číslem, na které jsem měl zavolat a dohodnout se. Po příjezdu na dovolenou jsem číslo vytočil a dohodli jsme se na pondělí 10.července. Pravda, pan Vacek byl mírně překvapen, když jsem mu na otázku, kolik nás je, odpověděl, že 2. Myslel si, že nás bude podstatně víc, ale nebylo, co už se dá dělat.

Po příjezdu do pivovaru nás pan Vacek na nádvoří seznámil s historií pivovarství v Pelhřimově a s historií pivovaru samotného. Právo várečné obdrželo město v roce 1552. Současná budova pivovaru pochází z roku 1898, pivo se v ní vaří od konce roku 1899. Po roce 1948 pivovar skončil pod Jihočeskými pivovary. Po roce 1989 žádali potomci původních právovárečníků o jeho navrácení. Soudní spory se táhly 10 let a taková nejistota rozhodně žádnému podniku nesvědčí. Proto byl pivovar těsně před zavřením. Nakonec se ukázalo, že pivovar po roce 1948 nebyl ukraden, ale prodán, proto měli právovárečníci smůlu. V následné privatizaci pivovar v roce 2001 koupila pelhřimovská firma DUP. Investovala nemalé prostředky do technologie, což přispělo k výraznému zkvalitnění piva. Dále došlo ke změně názvu na Pivovar Poutník.

Po tomto krátkém seznámení s historií a současností pivovaru jsme vyrazili do provozu. Nejprve jsme šli do srdce pivovaru – do varny. Tam jsme obdivovali krásnou měděnou 166-ti hektolitrovou nádobu s datem vyměření 28.1.1941. Jako machrovinku lze uvést, že ohřev neprobíhá cirkulací teplé vody v trubkách, jak je dnes běžné, ale klasicky plamenem. Pravda, maníci s lopatami přikládající uhlí zde již nejsou, použity jsou plynové hořáky, ale i takový detail člověka přesvědčí o poctivosti tohohle piva.

Dále nás pan Vacek zavedl do místnosti, kde se pro potřeby pivovaru pěstují kvasnice. To jsem na vlastní oči ještě neviděl, takže jsem zase o něco chytřejší.

Poté následovaly spilky. Nejprve nová, která se používá a pak stará, která se nepoužívá, ale je funkční, takže by mohla. Pravda, kvůli termínu těsně po státních svátcích byla i nová momentálně prázdná, ale člověk si aspoň udělá představu, jak velké vany to jsou.

A pak hurá do ležáckého sklepa, pěkných pár metrů pod zemí, kde Poutník pěkně leží a zraje. Další zajímavost pelhřimovského pivovaru – celá technologie je navržena tak, aby vznikající pivo teklo až do sklepa samospádem bez nutnosti použít čerpadla. Je asi pravda, že čím míň zásahů do „živého organismu“, jakým pivo je, tím lépe. A opět mě to přesvědčilo o poctivosti a opravdovosti tohohle skvělého piva.

Následovala prohlídka nového křemelinového filtru. Nejsem pivovarský odborník a tak mě překvapilo, že ta křemelina jsou vlastně najemno namleté schránky mořských organismů. Díky tomuto kvalitnímu filtru a následnému mikrobiologickému filtru se Poutník nemusí pasterizovat. Taková pasterizace, kdy se pivo prudce ohřeje a zase zchladí, mu totiž také moc nepřidá. Je dobře, že nic tak drastického se s Poutníkem neděje.

A nakonec jsme se zašli podívat na plnění lahví a sudů již hotovým pelhřimovským lahodným mokem.

Na odchodnou jsme ještě každý dostali tři lahvové 12°. Při početnější exkurzi se prý na závěr naráží soudek, ale pro dva lidi to opravdu nemá cenu. Pravda, vedro venku bylo obrovské, ale vypít půl soudku, to je trochu moc .

Před branou pivovaru stojí pivovarská prodejna, kde je možné mimo jiné koupit nějaký ten suvenýr, v mém případě zejména pořádný ušatý půllitr. A pak už jen, navzdory novému silničnímu zákonu a bodovému systému, do hospůdky na 3 točené Poutníky 12° a hurá na kolo a zpátky do Černovic.

Exkurze v pivovaru Poutník na mě udělala opravdu velmi dobrý dojem. Pohled na klasickou poctivou technologii musí každého správného pivaře pěkně hřát u srdíčka, ačkoliv by se možná hodilo říct pěkně chladit v žaludku. A další věc, za kterou bych rád poděkoval, byl velmi vstřícný a ochotný přístup pana Vacka, který nás celou dobu zasvěceně provázel a kterému jsme stáli za to, aby nás do pivovaru pustil a to přesto, že nás bylo tak málo a nakonec si od nás nevzal ani deklarované vstupné. Ve velkých firmách se to hemží všelikými PR manažery, brand manažery atd., ale o lidském přístupu vůbec nic. Naopak v pivovaru Poutník jsem měl pocit, že jim opravdu záleží na každém spokojeném zákazníkovi.

To nejmenší, co jsem na oplátku pro Poutníka mohl udělat, je napsat tenhle článek a upřímně popřát ono pivovarské Dej Bůh štěstí !