Pivní Estonsko (1.) – Tallin, tedy Saku

Měl jsem to štěstí poznat ji trochu blíž, a tak bych vás rád v malém seriálu pozval na virtuální procházku po estonských pivovarech a jejich pivech. Začneme v hlavním městě Tallinu, který je doménou největšího estonského pivovaru Saku.

Tallin, estonské hlavní a největší město v sobě spojuje kvalitu moderní evropské metropole s kouzlem historického města plného krásných památek, to všechno ve velmi příjemných měřítkách (počet obyvatel je okolo 400 000). Svým způsobem je také estonskou metropolí piva. Z nedalekého, z hlediska alkoholu dost problematického Finska je to pár hodin jízdy trajektem, a tak pivní turisté proudí hlavně v létě od přístavu v davech. Žízní tu rozhodně nikdo netrpí.

Už první letmá procházka městem napoví, jaké pivo se bude v Estonsku skloňovat ve všech pádech na prvním místě. Modré vývěsní štíty pivovaru Saku Õlletehas jsou takřka všudypřítomné, což pohříchu platí téměř pro celé Estonsko. Pivovar má stabilně přes 50% podílu na domácím trhu, trochu mu šlape na paty jen konkurenční A. le Coq z Tartu, ale v Tallinu Saku bez debat kraluje. Jistě i proto, že stejnojmenná vesnice, kde se pivovar nachází, leží jen pár kilometrů odtud.

Pivovar založil na svém panství německý šlechtic Karl Friedrich Rehbinder roku 1820, tedy v době, kdy většina estonských panství patřila Němcům a Tallin se jmenoval Reval. Dnes je majoritním vlastníkem společnost Baltic Beverages Holding a o minulosti se může zvídavý návštěvník poučit v pivovarském muzeu. Na přítomnost pak naráží na každém kroku, tedy v každé tallinské hospodě.

V Estonsku bývá pravidlem, že na čepu je pouze jeden druh piva a zbylé jsou k dostání v lahvové podobě. Takže nejčastějším čepovaným pivem je bezesporu Saku Originaal. Jedná se o světlý ležák zlatisté barvy a veskrze neutrální chuti, který neurazí, ani nijak zvlášť nezaujme. Pokud ho budete nakupovat v obchodě, z vlastní zkušenosti musím upozornit na nebezpečnou podobnost nealkoholického Saku Alkoholivaba Originaal, jehož etiketa je skoro k nerozeznání... Silnější a chuťově zajímavější je rozhodně světlé Saku Hele, naopak krok směrem k lehkému hasiči žízně amerického střihu představuje Saku on Ice, který útočí především na mládež. Kupodivu, jeho varianty s příchutí citronu, resp. tequily komerčně úspěšné nebyly a už se nevyrábí. Pro mě bylo příjemným překvapením nejnovější (ale ke „klasice“ se, alespoň v zaváděcí reklamní kampani, hrdě hlásící) světlé Saku Kuld, které se prodává v pěkných lahvích bez etikety s reliéfním nápisem a staniolovým krčkem.

Pro milovníky tmavého piva má pivovar Saku připraveno Saku Tume. Má výborně plnou chuť bez zbytečné sladkosti a překrásnou barvu i vůni. Pro sběratele etiket a korunkových uzávěrů může být zajímavé, že v Estonsku jsou v prodeji současně dvě varianty, které se liší v barvě i nápisu, ale nepodařilo se mi rozluštit proč. Pivem typu bock se tváří být Saku Taurus s působivou etiketou, která má akcentovat sílu tohoto piva (obsah alkoholu 8%). Chuť vyšší obsah alkoholu nezapře, ale jinak příliš komplexní není. Pivo je přesto dost populární a prodává se také v PET lahvích, ke kterým Estonci nepřistupují s nedůvěrou a pivovary je využívají nejen pro levná výčepní, ale i kvalitnější piva.

Pivovar Saku vyrábí ještě dvě další značky, Presidendi a Rock. Pod první se skrývá celkem nezajímavý Presidendi Pilsener, dost dobrý světlý ležák Presidendi 10 a zajímavý tmavý Presidendi 8 (čísla značí obsah alkoholu). Všechny jsou k dostání nejen ve skle, ale i v PET lahvích o objemu 2 litrů a představují docela dobrou alternativu při pořádání večírku. Druhá značka, Rock, je spíš marketingovým tahem. Chuťově není světlé pivo ničím zajímavé, ale představuje značku, která je tzv. „in“ a kterou využívá pivovar při sponzorování různých kulturních akcí.

Na závěr malého přehledu sortimentu Saku se rád zmíním o pivu, které v jistém smyslu a v jisté době proslavilo pobaltské pivovarnictví. Jde o tzv. baltic porter, pivo odvozené od neméně slavného anglického piva russian imperial stout. Toto pivo bylo vařeno v Anglii od 18. století na export do Pobaltí a Ruské říše. Aby vydrželo dlouhou cestu, vyznačovalo se silným chmelením a vysokým obsahem alkoholu. Prvním pivovarem, který vařil baltský porter v Estonsku, byl A. le Coq z Tartu. Jeho tradice ovšem byla přerušena v roce 1969 a znovu obnovena až o třicet let později. Pivovar Saku je tak porter nejdéle nepřetržitě vařícím estonským pivovarem. Saku Porter není dostupný celoročně, ale pouze v jedné várce, která je připravena každý rok před Vánoci. Rok od roku se várky mírně liší v chuti a obsahu alkoholu, ale základní charakteristika zůstává. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl tu poslední také ochutnat. Přenechám šťouralům a milovníkům škatulkování, jestli se jedná o „skutečný“ porter, nebo spíš o tmavý bock nebo dokonce jen silný dunkel. Je to na každý pád velice zajímavé pivo komplexní vůně a chuti, ve které jsou cítit kávové, lékořicové a anýzové tóny a které se k zimnímu Estonsku báječně hodí.

Jak už jsem zmínil, dominance piv Saku je v Tallinu téměř úplná. Pokud chcete ochutnat i méně běžná estonská piva, doporučovaným místem je hospoda Õlletorn na rohu ulic Livalaia a Mardi. Nabízí stabilně okolo třiceti estonských piv včetně produkce menších pivovarů a k tomu i velký výběr piv zahraničních. Bohužel, sám jsem neměl příležitost ji navštívit.

V samém srdci starého Tallinu, pár kroků od Radničního náměstí a v překrásných kulisách středověkých hanzovních domů, se nachází dvě místa nabízející pivo, které jinde nenajdete. Prvním z nich je středověký hostinec Olde Hansa (Vana Turg 1). Navazuje na období, kdy Tallin byl pod německým jménem Reval členem Hanzy a nejrušnějším obchodním centrem Pobaltí. Středověká krčma ve starém hanzovním domě s obsluhou v kostýmech, osvětlením loučemi, středověkou hudbou a patřičně dobovou kuchyní možná našinci připomene zámecký pivovar v Dětenicích. I když hlavní cílovou skupinou jsou turisté a ceny rozhodně nejsou lidové, nedá se říct, že by zacházela za hranici kýče. Zajímavé navíc je, že majitelé pro své zaměstnance a příznivce založili něco na způsob středověkého cechu, který se stará o zábavu i život svých členů. Pro milovníky zajímavého piva mají v Olde Hansa nachystaná tři speciální nefiltrovaná piva: tmavé, bylinkové a skořicové. Podle dostupných informací se nevaří přímo zde, ale jsou vyráběna exkluzivně pro restauraci Olde Hansa v pivovaru Saku.

Tallin také nabízí pro milovníky nefiltrovaného živého piva klasický restaurační pivovar. Jmenuje se prozaicky Beer House (Dunkri 5) a byl otevřen v roce 2002 jednom z domů v malebné postranní uličce vybíhající z Radničního náměstí do kopce směrem k hradnímu vrchu Toompea. V létě nabízí malou zahrádku přímo na ulici, v zimě se musí návštěvníci spokojit s prostornou pivnicí, zařízenou ve stylu rakouské hospody (ovšem nechybí ani typická estonská sauna...). I tady obsluhují okrojované servírky a ceny za točené pivo jsou dvojnásobné oproti běžným, ale troufám si říct, že za ten zážitek stojí. Nabídku dlouho tvořila trojice Pilsner Gold, Märzen Speziel a Dunkles Extra, ale před letošní létem se pivní lístek podstatně rozšířil. Díky novinkám Helles Light, BH Premium, Vana Viini Pilsnener a Medovar Honey už musí zvídavý ochutnavač počítat s podstatně delší dobou, pokud chce ochutnat od každého. A to rozhodně není špatný nápad, všechna piva jsou totiž velmi dobrá, mým osobním favoritem se stal takřka bezchybný Dunkles. I vzhledem k poloze v samém srdci historického Tallinu je návštěva Beer House vítaným zpestřením procházky po památkách, jen je třeba dát pozor a včas se od piva zvednout. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel, jak těžko se v prosluněném odpoledni z pivovaru odchází.