Dovolená v Černé Hoře a pivo

Ale popořádku. Jel jsem s manželkou a dětmi a je „zajímavé“, jak moc se liší názory na ideální dovolenou. Kompromisem jsme se dostali k „vyvážené“ dovolené, v níž nechybělo moře, opalování, výlety po okolí, návštěvy památek a přírodních krás, nakupování, večerní korzování a ochutnání všeho co alespoň vzdáleně vypadá, voní a chutná jako pivo. To poslední nebylo přání ani dětí ani manželky, ale kupodivu moje.

Pozemní cesta autobusem do Sutomorské oblasti do města Bar je velmi příjemná záležitost. Jedete s krátkými přestávkami 23 hodin, nemáte se jak natáhnout, svaly vám ztuhnou, máte narušený pitný režim a nemáte žádné soukromí. O to příjemněji se vám pak několik hodin po dojezdu čeká na uvolnění pokojů a s napětím sledujete, jak delegát vyřeší několik postelí prodaných na stejný termín více lidem.

Pak už vás čeká seznámení s pláží, která je skutečně pár desítek metrů od vily, malým nedostatkem je, že se bojíte k vodě pustit děti bez dozoru. Mezi vilou a pláží totiž vede hlavní magistrála, vinoucí se podél celého Jadranského pobřeží.

Čekání trávím první ochutnávkou čepovaného piva Laško, jak se dozvídám – pivo je to slovinské a je docela pitelné. Ještě si musím zvyknout, že většina „jugoslávských“ piv je velmi světlá, hluboko prokvašená a tudíž prázdnější, hořkosti mají také pomálu. Po dalších zkušenostech mohu konstatovat, že v případě Laška šlo o pivo patřící k těm lepším, která jsem ochutnal.

Nebyl problém sehnat další čepovaná piva, především se jednalo o Nikšičko, ale byl k mání i Jelen, který je v Nikšičku licenčně vyráběný, jeho původním domovem je Apatinský pivovar z autonomní oblasti Vojvodina v Srbsku. Mimo ně jsou běžně k mání srbská piva a to jak v čepované, tak v lahvové podobě.

V Černé Hoře je velmi oblíbené velkoobjemové balení piva především v PET láhvi. Je k dostání ve všech obchodech, kioscích a u opalujících se turistů na pláži bylo také v převaze. Poznámka o velkoobjemovém balení je dle mne na místě. Nesetkal jsem se zde s balením 0,5l, které ani u nás není běžné, ale ani 1,5l. Vše bylo o objemu 2l a pivo Pils PLUS ze Srbského pivovaru Efez Zaječar mělo dokonce 2,2 l a s cenou 1,12 euro zvítězilo v kategorii nejlevnější mnou viděné pivo v Černé Hoře. Z umělohmotných obalů bych v kladném slova smyslu vyzdvihl dvoulitrové balení Nikšička piva. Toto pivo okolo sebe nemělo nevhodný PET materiál, ale „pivní“ Q-pack – vícevrstvý plast.

Plechovky, tak jak u nás sice byly ke koupi, ale ani v regálech obchodů nepřevažovaly. Nejběžnější balení ve skle bylo o velikosti 0,33l, jen výjimečně se objevilo balení 0,5l (viděl jsem jej jen u Nikšička, Jelenu a MB piva) a 0,25l. V točené podobě se Černohorci přizpůsobili požadavkům turistů a míry 0,5l a 0,33 l jste si mohli dát všude.

Na jednu zvláštnost se ale připravte. Je poměrně obtížné koupit si lahvové pivo v balení 0,5l a chtít si ho odnést s sebou (toto jediné balení je totiž vratné). Nikšičko pivo a Jelen pivo mají atypickou půllitrovou láhev a v obchodě mi je po chvíli přemýšlení vydali na kauci 20 centů za kus. Kauci napsali na papírek a orazili, aby bylo jasné, že jen tam ji za prázdné láhve dostanu zpět. To až tak velký problém nebyl. Ale protože jsem chtěl ochutnat opravdu vše nač jsem narazil, tak jsem se snažil koupit i mnou objevené „atypické“ MB pivo v supermarketu v Baru. Srbské MB pivo je zde poměrně časté, ale toto, na rozdíl od typu MB Pils, MB Premium, MB Light a MB Schwarz, se jmenovalo MB Pivo a prodávali jej v 0,5 litrovém balení typu EURO. Ano nám z minulých let dobře známá láhev. Pokladní mi odmítla prodat toto pivo, ani má žádost o kauci se nesetkala s úspěchem a pořád po mě požadovala jako protihodnotu stejnou prázdnou láhev. Jak ale můžu mít prázdnou láhev, když mi odmítají prodat plnou? Připadal jsem si jako v hádance s otázkou „Co bylo dříve – vajíčko, nebo slepice?“. Když neuspěla se svým požadavkem na prázdnou láhev a odmítla můj požadavek na kauci a já držel neoblomně MB Pivo dál a požadoval jeho koupi, přistoupila k regálu a postupně mi nabídla výměnou všechny ostatní varianty MB, které již byly v nevratné láhvi. Má „vůle a tvrdý postoj“ s neustálým opakováním (prý je asertivita výborný prostředek jak docílit svého) „To nechci, já chci toto“ nakonec byla korunována úspěchem. Pokladní došla pro vedoucího, cosi mu potichu vysvětlovala a z jednoznačného gesta vedoucího (dalo by se přeložit jako „Tak mu to dejte“) jsem pochopil, že asertivita zase jednou zvítězila. Mimochodem onu láhev jsem dostal gratis. Jede-li někdo do Černé Hory a má zájem, může se zúčastnit dražby a získat ji ode mne :-)

A na jaká piva můžete v Černé Hoře narazit? Z Chorvatských, Bosny a Hercegoviny, Makedonie a z autonomní části Kosovo jsem zde nenarazil na žádné.

Chorvatské jsem si koupil pouze při tranzitu na benzínce. Všechna piva tam měli v balení 0,25l v cenách kolem 5-ti až 6-ti Kun. Koupil jsem celý sortiment. Z pivovaru Karlovačka z Karlovacu známe Karlovačko (5,4%) a velmi pitelné nealko RALLY (s 0,0% alkoholu!). Z pivovaru Zagrebačka ze Zagrebu to bylo Ozujsko pivo (5,2%). Pivovar Carlsberg Croatia z Koprivnice měl své dva zástupce a to PAN lager (5,2%) a TUBORG Gold (5,5%). Vysokému podílu alkoholu se nedivte – jde jen o více prokvašené dvanáctky a PAN lager má dokonce podíl extraktu jen 11,5%. Tomu odpovídá i chuť. Prázdnější, lehčí v chuti a žádné nevybočovalo z obecné charakteristiky méně chmelených piv. Co mne opravdu z chorvatských potěšilo bylo nealko RALLY. Abych nezapomněl, měli zde i Nizozemského zástupce –Bavaria beer (5%).

Co jsem tedy „objevil“ v Črne Gore? Ze Slovinských jsem zaznamenal pouze Laško pivo Club v točené i lahvové podobě (0,25l) a patřilo spíše k těm dražším a jak jsem sdělil (na místní poměry) i dobře pitelným.

Nejpočetnější zástupce mělo logicky Srbsko. Mimo výše jmenované Pils PLUS (5%) z pivovaru Efes Zaječar ze Zaječaru, zde bylo pivo z Efes Weifert z Pančavy pod názvem Weifert (5%), dále i Apatinsko pivo (5%) z pivovaru Apatinska z Apatinu. Tento pivovar vyrábí licenčně i německé pivo BECK´S (5%), toto pivo patřilo k tomu nejméně zajímavému. Ať jsou zdejší piva jaká jsou, mají alespoň nějakou chuť. Toto pivo bych si skoro spletl s vodou (bez vůně, bez zápachu a bez chuti - to by se medvěd z reklamy na Rajeckou vodu divil). Ale bilboardy nešetřili. Další licenční pivo oslavované bilboardy a opět ukázka „eurobeeru“ byl Tuborg Pilsner Beer (4,6%) z pivovaru Carlsberg Srbija z Čelareva, stejný pivovar nachystal i další „skvost“ LAV Premium (4,9%). Srbsko mělo ještě jedno želízko a to z Valjeva, pivovar Valjevska s názvem Atlas Pils (4,5%). Ne že by šlo o lahůdku, ale ze srbských zástupců mne oslovilo nejvíce.

Ze Srbska jsem oddělil piva z autonomní oblasti Vojvodina. Originál „Jelen pivo“ z Apatinu jsem pochopitelně neobjevil, ale velmi početně zde bylo k vidění již výše jmenované MB Bier. Pokud jsem správně vyluštil údaje na etiketě jedná se o pivo vyráběné v obci Novi Sad v pivovaru Rodič M&B s německou technologií pivní akademie "DOEMENS" z Minhenu. Šlo o piva MB Light Bier (4,5% - 10,5% extr.), MB Premium Bier (5% - 11,8% extr.), MB Pils Bier (5% - 11,8% extr.), MB Pivo (5% - 11,8% extr.) a jeden ze dvou zástupců černých piv na která jsem narazil, nasládle karamelový MB Schwarz Bier (5,8% - 14% extr.). Dalo by se očekávat, že MB Pivo se bude podobat našim pivům – není tomu tak, nepřekročilo zdejší průměr. Přesto se dá říci, že MB a to především Premium a Schwarz patřily k těm lepším co jsem zde pil.

Tak už zbývá jen Černá Hora se svým pivovarem Trebjesa pivara v Nikšiči. Ze značek Nikšičko pivo (5%), Nik Cool (5%), Nik Gold (5,2%) a licenčního Jelen pivo (5%) mi nejvíce zachutnal Jelen, těsně následován Nik Goldem. Zato Nik Cool – to je pivo ! – doporučená teplota podávání je 3 st.C – ano jde o typ ICE lageru – neboli vodnatého piva – přesto na BECK´S nemá :-).

A co mne nejvíce potěšilo? Přece pivo z minipivovaru!! Netušil jsem a už to vím. Černá Hora už od roku 1997 má v Podgorici minipivovar HBH. A ve městečku Bar jsem se seznámil s majitelem HBH Fit pivnice panem Dabanovičem Božidar-Boškem. Světlý i tmavý ležák za výbornou cenu 1 euro za 0,5litru a ve výborné chuti.

Sice při naši první návštěvě bylo pivo teplejší než je zdrávo, další dny už bylo vše jak má být. A ve své nefiltrované podobě to bylo to nejlepší co jsem zde pil. Vřele doporučuji.

Pivovar HBH známe i z Česko-Moravských luhů a hájů. V 1994 se objevil mezi prvními u nás v Brně – Králově Poli, po ukončení činnosti se přestěhoval do Tábora, zde působil cca 1 rok, aby na krátkou dobu pobyl ve Slušovicích a odtud už zmizel někam dál za naše hranice. Maďarská firma vyrábějící tyto minipivovary má na svých stránkách celkem slušně referenčních míst a tudíž se zdá že je úspěšná (až na Česko).

Ceny čepovaných piv se pohybují okolo 1 eura, lahvová piva v 0,33l od 0,3 do 0,7 eura (nejdražší byl NIK Cool za 0,86 euro), lahvová v 0,5l za 0,32 a 0,37 euro a plastová (2l) okolo1,2 eura.

V Sutomore jsem zahlédl i čepované Starobrno a na reklamách, slunečnících a štítech jsem ještě uviděl i Kaltenberg, Stella Artois a celosvětový Heineken. Aby byl výčet úplný, velmi rozšířená zde byla Nizozemská Bavaria.

Slyšel jsem, že se dá v Černé Hoře sehnat i albánské pivo, ale na žádné jsem nenarazil a tak jsem s radostí podpořil manželku v celodenním výletě do Albánie. Byl jsem zvědavý na místní poměry a také na pivo. Albánie je země velkých kontrastů – velká chudoba a velké bohatství. Na silnicích téměř neuvidíte nic jiného než cyklisty, koně, osly, muly a Mercedesy. Cesty ve špatném stavu, všudypřítomné bunkry, místo supermarketu blátivá ulice se zbožím všeho druhu, rozdílné ceny, platíte-li v Eurech, nebo v Lekách (kupodivu zboží v Eurech vás vyjde dosti dráž). Na hranicích vám celník po záznamu do počítače obouchá pas a vedle stojící civil si od vašeho průvodce vezme peníze (bez této „povolenky“ se nedostanete ani tam, ale ani zpět).

Jeli jsme starší Karosou vybavenou klimatizací a bez možnosti otevřít okna. Autobus patřil místní cestovce a hned po výjezdu z Baru jsme poznali nevýhodu nemožnosti otevřít si okno. Klimatizace nefungovala a hodinový výlet v autobuse při teplotě jistě převyšující 50 stupňů měl jen jednu výhodu. V Albánii nám nebylo horko, jak se nás snažili varovat Černohorci. Musel to být zábavný pohled na čtyřicet totálně promočených turistů vystupujících z autobusu.

Navštívili jsme druhé největší město Skadar (Shkodar). Krásná zřícenina hradu, nádherná nová mešita hned vedle zbědovaných paneláků. A pivo? Z Tirany Tirana Premium Pils (4%) z pivovaru Birra Malto SH.A. patřilo k velmi povedenému zástupci balkánských piv. Opakem bylo pivo z konkurenčního pivovaru Stefani&Co v Tiraně s názvem Stela (5%). Toto nechutné pivo se zeleninovou příchutí se pyšnilo přídomkem „The Stars Of Beers“- tak to jo, radši nebudu pít hvězdy, ale „obyčejná" piva. (Pokud jsem správně z etikety vyluštil, tak se odkazovali na licenci od Belgické Stelly Artois). Z obce Vlore z pivovaru NGA Norga jsem koupil v balení 0,66l pivo Norga (4,6%). Chcete-li poznat jak chutná sladký kompot s celerovou chutí neváhejte a dejte si pivo vařené ve zdejším městě z pivovaru K.V.Rozafa pod názvem Rozafa (5%). Pojmenované je po místním hradě. Tak toto pivo jsem měl tu čest pít nejen v lahvové podobě, ale i točené v krásné historické restauraci. Majitel nám připravil skvělé hody, které bohužel korunoval Rozafou. Ale co by člověk v 40-ti stupňovém vedru neučinil pro doplnění tekutin.

Jako bonus jsem v jednom krámku objevil Carib lager v průhledné láhvi vyrobený na ostrově Trinidad.

Přežili jsme Albánii i pobyt v Černé Hoře. Zbývalo už jen odjet. To se ukázalo jako menší problém. Pokoje jsme vyklidili v 9.30 ráno, původní termín odjezdu byl nahlášen na 12-tou hodinu v poledne. Odpoledne jsme si stále ještě prodlužovali pobyt u moře, ale to se nám již nepodařilo navázat spojení ani na delegáta, na řidiče a ani na cestovku do Česka. S jakou radostí jsme v 21.30 uvítali autobus ... Tož tak, Dobro došli a dalších 30 druhů piv poznaných.

Ale jinak pohoda a klídek. Chcete-li se více dovědět o pivech z této oblasti – koukněte na: http://www.answers.com/topic/beer-in-serbia-and-montenegro