Po restauračních pivovarech Berlína, tentokrát západního

A tak jsem při další příležitosti šel už najisto a čas určený k přestupu v Berlíně náležitě využil. Tentokrát jsem se zaměřil na pivovárky v bývalém západním Berlíně.

Moje cesta za dalšími berlínskými restauračními pivovary začala překvapením. Čekalo na mě doslova hned, jak jsem vystoupil z vlaku na novém, před pár týdny otevřeném berlínském Hlavním nádraží. První, co mi padlo do oka při proplétání mezi nástupišti a nákupními galeriemi, byl totiž nápis Hopfingerbräu na jedné z restaurací. Zaradoval jsem se, že součástí nového nádraží je i nový minipivovar, ochotně odložil přestup na vlak S-bahnu a vydal se prozkoumat nečekanou novinku. Nakonec se ukázalo, že to není tak docela pravda. V podlouhlém lokálu, ke kterému patří i venkovní terasa, vlastní pivo nevaří a název je tak trošku zavádějící. Ve skutečnosti restauraci provozuje bavorský pivovar Hofbräuhaus Traunstein, kterému patří i skutečný, skvělé pšeničné pivo vařící berlínský minipivovar Lindenbräu. A protože sortiment piv tvoří právě weizenbier z Lindenbräu a piva z mateřského Trausteinu, odpustil jsem tuhle malou lež celkem rád a pochutnal si na sluncem zalité zahrádce na skvělém traunsteinském pivu Mondscheinbock. Když jsem se o pár dní později přes Berlín vracel domů a rychlík do Prahy měl obligátní dvacetiminutové zpoždění, posloužil mi zase Hopfingerbräu osvěžujícím nakyslým Berliner Weisse. Pokud čekáte na berlínském Hauptbahnhof na vlak a máte žízeň, restaurace Hopfingerbräu ve druhém patře nádraží je ideální volba.

Další překvapení už bylo méně příjemné. Zvěsti nelhaly a pivovar Aschinger, který se nacházel od roku 1990 v čísle 26 na populární třídě Kurfürstendamm (čtvrť Charlottenburg), už nevaří. Dům je v současné době přestavován a velké prosklené výlohy napovídají, že jeho další určení nebude mít asi s pivem mnoho co do činění.

A tak jsem rychle zamířil na náměstí Luisenplatz, kde se od roku 1987 nachází domácí hostinský pivovar Luisen Bräu (Luisenplatz 1, Berlin-Charlottenburg). Klasický restaurační pivovar s roční produkcí okolo 1500 hl láká posezením v těsné blízkosti elegantního zámku Charlottenburg i prostorným lokálem obloženým dřevem a typickými pivovarskými dekoracemi, kterým tradičně vévodí měděné nádoby varny.

Protože současný Berlín žije pochopitelně fotbalem, vévodili lokálu také brazilští fanoušci, kteří dorazili v obrovské skupině a početný personál se měl co ohánět, aby uspokojit hlad a žízeň temperamentních Jihoameričanů. Ale protože na turisty jsou v Luisen Bräu nejen zvyklí, ale přímo zařízení, i já jsem se nakonec dočkal a mohl ochutnat nefiltrovaný Luisen-Bräu hell a Luisen-Bräu dunkel (0,2 l 1,70 €, 0,4 l 3,20 €).

Obě piva chutnají výtečně, u světlého navíc potěšila výborná pitelnost spojená s překvapivě nízkou hořkostí. Bohužel, atmosféru podniku trochu kazí davy turistů, které tvoří převážnou část klientely, takže Luisen Bräu mi připomněl některé restaurační pivovary z centra Prahy, kde také člověk na domácí milovníky piva narazí spíš zřídka. Pro zbytek večera jsem tak udělal výjimku ze svého plánu a navštívil útulnou hospůdku Frankenstüble, která mi padla do oka na třídě Otto-Suhr-Allee cestou na Luisenplatz. Nabízí piva z Franků spolu s tamními specialitami. Klobásky s pivem Braunbier z pivovaru Schinner můžu rozhodně doporučit!

Moje další zastávka, pivovárek BrewBaker (Flensburger Str., S-Bahn Bogen 415), je tak říkajíc z jiného soudku. Nachází se v klidné obytné čtvrti na severu Charlottenburgu, kousek od železniční stanice Bellevue, přímo v oblouku železničního mostu (oblíbená lokace berlínských pivovarů, stejně je umístěn třeba i Lemkes Brauerei). Trochu netypický název odráží fakt, že kromě pivovárku je v podniku i malá pekárna. A taky výborně vařící kuchyně (po dobu MS ve fotbale je ke každému přenosu přichystáno po jedné specialitě ze zemí, které právě hrají), prodejna zajímavých vín a ohromně přátelská atmosféra.

Nebudu zapírat, že se mi v BrewBaker líbilo od chvíle, kdy jsem do jeho klenutých prostor vstoupil. Na první půllitr jsem nemusel čekat dlouho a jak se ukázalo, přinesl mi ho sám sládek Michael Schwab. Protože v slunečném podvečeru nebylo v lokále plno, za chvíli jsem už poslouchal přímo z jeho nejpovolanějších úst historii a filozofii pivovárku. Navazuje na tradici započatou berlínským restauračním pivovarem Bier Company, který byl bohužel vloni po deseti letech existence uzavřen. Jako jeden z mála opustil vaření piva striktně podle historického německého Rheineinsgebot, což mu umožnilo vařit širokou paletu pivních speciálů podle receptů z celého světa nebo vlastních. Ing. Schwab zkušenosti získané v Bier Company uplatňuje i v BrewBaker, a tak kromě celoročně dostupných Pilsu a Weizen vaří piva všemožných druhů, anebo nechá svoje zákazníky, aby si na jeho zařízení uvařili sami várku podle svých představ. Ochotně jsem se pustil do degustace a po dlouhém horkém dni se nejdřív osvěžil výborným pšeničným, abych vzápětí zvědavě ochutnal i jeho variantu 100 % Weizen, která se vyznačuje podstatně hutnější chutí a barvou i konzistencí banánového džusu. Trochu divoký experiment na závěr spláchnul nádherně jantarový polotmavý Lager s velmi osobitou vůní i chutí. Várky v BrewBaker svým malým objemem umožňují střídat položky v nápojovém lístku rychle, takže když jsem se loučil, sládek Schwab mě zval na Oatmeal Stout, který měl v plánu příští týden. Taková pivní kreativita je mi moc sympatická.

Poslední pivovar, který jsem během téhle krátké návštěvy stihnul v Berlíně navštívit, byl Brauerei Eschenbräu (Triftstr. 67, Berlin-Wedding). Není tak docela snadné ho najít. Nejlepší je vydat se autobusem 147 od Hlavního nádraží na zastávku Samoastrasse a odtud dojít pěšky klidnou rezidenční čtvrtí až na místo, hodně se rozhlížet a ptát se místních, kteří na tom často budou s němčinou podobně jako vy, protože ve Weddingu žije mnoho přistěhovalců z nejrůznějších koutů světa. Pivovar s hospodou se nachází ve vnitrobloku činžovních domů a navozuje tak trochu představu pražského Žižkova. V přízemí nízké stavby je samotný pivovar, zatímco v suterénu se nachází hospoda nebo spíš klub. Předchází ho pověst trochu „alternativního“ místa, což rozhodně platí v tom dobrém slova smyslu. Spíš než na davy turistů tu narazíte na mladé lidi ze sousedství, čemuž odpovídá i otevírací doba. Začíná v pět odpoledne a končí podle momentální nálady a chuti návštěvníků. Já dorazil neinformován něco po čtvrté, ale ukázalo se, že to není žádný problém. Okamžitě jsem byl obsloužen a mému popíjení na příjemné zahrádce pod vzrostlými kaštany tvořila docela osobitou kulisu zvuková zkouška jedné z kapel, která se chystala na večerní koncert.

Svým pojetím vaření piva je Eschenbräu velmi podobný pivovaru BrewBaker (majitel a sládek Martin Eschenbrenner je ostatně spolužákem Michaela Schwaba z oboru pivovarnictví na Technisches Universität Berlin). Krom celoročně vařené trojice Pilsner, Dunkel, Weizen, (pochopitelně nefiltrované a nepasterované, 0,3 l 1,60 €, 0,5 l 2,30 €) čítá „pivní jízdní řád“ sezónní piva typu märzen, bock, rauchbier, ale i vlastní kreace s docela zajímavými názvy, jako Alter Schwede, Schwarze Molle nebo Rotter Wedding.

Podobně jako v BrewBaker se várky v nabídce moc dlouho neohřejí, což byla moje smůla, protože na začátku června uvařený Bayrisch Hell byl už vypitý a na po něm následující Rotter Wedding se bude čekat až do půlky července. Rád jsem vzal za vděk stálou nabídkou (pilsner je opravdu vydařeně hořký, weizen nádherně osvěžující) a vzhledem k blížícímu se času odjezdu posledního vlaku do Prahy s lítostí odložil na jindy bližší seznámení se 45% pivovicí Esches Bierbrand.

Jak je vidět, berlínská pivní scéna nabízí spoustu zajímavých alternativ, ať už má člověk chuť na osvědčenou klasiku, nebo netradiční kuriozity. A největší radost mám z toho, že jsem ještě pořád nestihnul vyzkoušet všechno. Pořád je na co se těšit.