Slavnosti piva v Broumově – Olivětíně 2006

V sobotu 10.6. jsem se tedy s několika mladšími aktivními členy Sdružení přátel piva sešel na nádvoří broumovského pivovaru, kde se právě rozjížděly pivní slavnosti. Díky známosti kluků ze SPP s Jaroslavem Noskem, spolumajitelem a sládkem v jedné osobě, nebyl problém začít celou akci zběžnou prohlídkou pivovaru. Mimo jiné jsme se byli podívat i na unikátní laminátové ležácké tanky.
Broumovský pivovar se může pochlubit i několika v našich podmínkách unikátními ležáckými tanky z laminátu.

O broumovských pivovarských slavnostech jsme na našem webu psali již několikrát, ani ty letošní nevybočily z osvědčeného schématu chutné pivo – živá hudba - soutěž o „pivovarského chasníka“ – dobré jídlo.

V několika výčepech byl k dostání průřez sortimentem olivětínského pivovaru, tedy světlá piva od desítky po čtrnáctku, tmavá desítka a nefiltrovaná dvanáctka. Vše za jednotnou cenu 15 Kč. Asi není potřeba zdůrazňovat, že všechna piva chutnala výborně (mně nejvíc světlá třináctka).

Kulturní program si zaslouží trochu obšírnější zmínku. Už když jsme se blížili k pivovaru, napovídaly podivuhodné zvuky, linoucí (no, spíš deroucí…) se do širokého okolí, že se role první kapely ujalo nějaké obzvlášť vypečené kulturně-zábavné těleso. A skutečně, kapela Relax předváděla opravdu neortodoxní podobu hitů známých z našich rozhlasových stanic. Zaujalo mě třeba podání kusu „Tajemství“ od Daniela Landy, které zpěvák prováděl na pomezí Louise Armstronga a Big Bosse z Root. Obávám se však, že veškerá neobvyklost byla spíše postranním efektem, než úmyslem. Zážitek to byl místy nesmírně skličující, a to i proto, že se během hudebního výstupu nedala provozovat běžná konverzace. Což je u piva určitě škoda.

Následovalo těleso Klapeto, hrající staropražské písničky. Název, pravda, nepůsobil příliš originálně (srov. s „Adidos“), ale jejich hudba se ke slavnostem hodila mnohem líp. Kvalitně provedené rozmarné skladby typu „Za tou naší garáží“ navíc dovolovaly mluvit se spolustolovníky, aniž by člověk riskoval ztrátu hlasu. Na pódiu se vystřídaly ještě nějaké dvě z mého pohledu nezajímavé bigbítové kapely, aby celou akci ukončil největší tahák večera, kapela Yo Yo Band. Ten nakonec přilákal i značné množství publika, takže se nádvoří pivovaru slušně zaplnilo.

Hudební výstupy byly prokládány již tradiční soutěží o „pivovarského chasníka“. Soutěžilo se o soudky piva, a to v tradičních místních disciplínách, jako třeba pití piva dlouhým brčkem nebo slalom s rudlem plným prázdných pivních bas. I náš stůl měl své želízko v ohni, a sice Tomáše Maiera, reprezentujícího nejen sebe, ale poté, co došlo k úniku informace o jeho totožnosti a příslušnosti, i SPP.

Tomáš Maier sající...
...a s rudlem zápasící.

Tomáš se snažil, ale ke čtvrté novinkové disciplíně, určené jen pro deset nejlepších, se neprobojoval. Dlužno dodat, že naštěstí pro něj. V poslední poněkud úchylné disciplíně totiž měli soutěžící za úkol co nejrychleji spořádat 2 balení syrečků a tuplák piva. Výraz „úchylná disciplína“ používám zejména kvůli zbytečně obrovské porci piva a hlavně syrečků. Viděl jsem výkon jen dvou soutěžících. První odcházel a vypadal velmi, velmi nezdravě, druhý s vytřeštěným pohledem co nejrychleji mizel pryč. Následná erupce žaludečního obsahu pak naštěstí proběhla až za rohem a zůstala tak oku většiny publika decentně skryta.

I přes výše zmíněné výhrady považuji akci za velmi zdařilou a milovníkům dobrého piva ji mohu s čistým svědomím doporučit. Rád bych ocenil stánek s pivovarskými suvenýry a také úroveň toalet. Ty byly nejen v měřítku různých pivovarských slavností velmi luxusní.

Je třeba zmínit se i o tombole. Její kouzlo totiž spočívalo v tom, že KAŽDÝ los (v ceně 20 Kč) něco vyhrával. A výhry byly opravdu různorodé. Hlavní cenu představovala barevná televize, k zahození jistě nebyla ani příklepová vrtačka. Vyhrát jste mohli také například klíčenku, nové číslo časopisu Pivní kurýr, kravatu, těžítko, penál s pastelkami, balíček koření, pivo, zapalovač, či třeba poukaz na 50 kg cementu.

Detail plakátu, vylepeného za oknem na nádvoří pivovaru.

Zaujalo mě, že pivovarské slavnosti nebyly jen věcí samotného pivovaru, sponzorovalo je i velké množství firem, zejména regionálních. A to je jistě sympatický jev.

Na závěr přidám pár zpráv z pivovaru. I přes poměrně hektický program si pan Nosek našel čas na krátké popovídání. A co jsme se dověděli? Zajímavou novinkou je jistě vývoz do Ruska. Pivovar dodává do velkoobchodu v Moskvě sudové i lahvové pivo. Zájem projevil i dovozce z Petrohradu. Ten poptává české pivo, výhradně klasicky vařené, a z 50 vzorků poskytnutých šesti pivovary z užšího výběru jej nejvíce zaujalo právě broumovské. To je mimo jiné i zpráva o zajímavých konkrétních požadavcích velmi náročného ruského zákazníka. Přiznejte si, čekali byste něco podobného zrovna z východu?

Ve stánku se suvenýry bylo mimo jiné na prodej i toto nové pivní sklo. Pro sběratele je to dobrá i špatná zpráva. Dobrá pro ty, co je už mají, špatná pro ty ostatní. Sklenice totiž nejsou určeny pro domácí trh, zbytek těchto sklenic, co se neprodal v sobotu na slavnostech, má být odeslán do Moskvy.

Ptal jsem se i na polotmavá piva v sortimentu. Sedmnáctka je skutečně jen sezónní (vánoční) záležitostí. Celoročně se dodává polotmavá dvanáctka, ale jen jako sudová.

Řeč přišla také na hlávkový chmel. Pokud jsme správně počítali, je olivětínský pivovar jedním z pěti v ČR, kde se při vaření piva hlávkový chmel stále používá.

Co dodat nakonec? Snad jen toto stručné shrnutí: Krásný kraj, chutné pivo s nevšední chutí, povedená akce.