Do Lotyšska nejen za hokejem (I.)

Na českém pivu a kuchyni závislí návštěvníci Rigy, jichž se může vyskytnout značný počet i mezi hokejovými fanoušky, v hospodě nejen utiší hlad gulášem s knedlíky či vepřovou pečení se zelím, ale mezi pípami najdou i tu s ležákem z pražského Staropramenu. Řekl bych, že na jeho chuti se 1400 kilometrů dlouhou cestou po silnici ze Smíchova do Rigy nic tak moc nezměnilo. Hosté mohou přitom srovnávat, neboť číšnice točí do půllitrů i ze sousedních kohoutků, a sice docela kvalitní lotyšská piva Užavas a Bauskas.

Kromě neděle, kdy zavírají ve 21:00, teče v hospodě Sveiks, Šveik! pivo do 23:00. Jelikož je od dějiště šampionátu poměrně snadno k dosažení veřejnou dopravou či středně dlouhou procházkou, nabízí se českým příznivcům hokeje jako vhodné místo k zapití skvělého výsledku nebo, jak už to chodí, i případné prohry.

Nejprodávanějším pivem v Lotyšsku je ležák z pivovaru Aldaris, jakýsi ekvivalent našeho dvojpivovaří Pilsner Urquell a Gambrinus. Dominuje na vývěsních štítech restaurací a hotelů a je nejvíc opěvován reklamními billboardy. Zlé jazyky ale tvrdí, že jediné, co je na Aldarisu lotyšské, je voda.

Hokejového fanouška na návštěvě Rigy bude ale nejspíš zajímat především chmelovina z Césu, druhého největšího lotyšského pivovaru, který je oficiálním dodavatelem piva, lotyšsky alus, pro MS v ledním hokeji 2006. Jeho nejprodávanější produkt, Césu Premium (5,2 % obj.) je klasický ležák poněkud světlejšího zabarvení, ostřejší chuti s nepatrně kovovým přídechem a mírným kvasnicovým ocáskem v doznívání. Zkrátka, asi tak jako naše Krušovice je to pivo poněkud „krušné“. Krušovické ostatně patří v Lotyšsku mezi nejvíce nabízená česká piva.

Pivovar Césu vznikl v roce 1590 na zámku ve městě Césis vzdáleném asi 90 kilometrů na východ od Rigy, a je tak nejstarším fungujícím pivovarem v Pobaltí. Když v roce 1621 v polsko-švédské válce o pobaltská území vyhrávají Švédové, čeká pivovar první velká „modernizace“. Jeho dosavadní výstav absolutně nestačil k ukojení žízně uchvatitelů, jejichž vojsko mělo ve městě ležení, a tak musel sáhnout po - v tehdejších intencích - dokonalejších technologiích. V praxi to mimo jiné znamenalo, že se pivovar přestěhoval na třetí zámecké nádvoří a kolem města byly vysázeny nové chmelnice. Před koncem 18. století byla chmelovina z pivovaru Césu tak žádána, že její obliba zpětně napomohla k rozkvětu stávajících hospod a zakládání nových i v okolních obcích, aby uspokojily všechny žíznivé.

Za sovětské okupace Lotyšska, která začala v roce 1940 - s čtyřletou epizodou vpádu nacistů - a skončila až v roce 1991 vyhlášením samostatnosti, fungoval zestátněný pivovar v socialistických ekonomických strukturách. Opět zprivatizovaný podnik přistoupil na konci 90. let v kooperaci s finským Olvi Oyj a estonským A.Le Coq, zahraničními vlastníky většiny akcií, k rozsáhlé modernizaci a postavil svoji novou počítačem řízenou varnu, obří cylindrokónické tanky, stáčírny a lahvárny na kraji města Césis. Slad dováží z Estonska, chmel nakupuje v Česku a Německu.

V poněkud zdevastované rižské čtvrti s převládajícím ruským obyvatelstvem, mezi jejímiž opadanými domy a často polozbořenými dřevěnými staveními se do dálky vine Moskavas iela neboli Moskevská ulice, je domovem Várpa, s rokem založení 1865 nejstarší rižský pivovar ode dne, kdy se v minulých letech za hranice města na zelenou louku odstěhoval Kimmels Riga (zal. 1815). V prostě zařízeném výčepu „na stojáka“, vklíněném do obvodových zdí pivovarského areálu, nabízejí mimo jiné lahvový světlý ležák o 5,5 % alkoholu připravený podle stoletého receptu k loňskému 140tiletému jubileu. Za pípou se usmívá Natalja a do plastových kelímků nebo přinesených pohárů včetně skleniček od marmelády točí, jak sama říká, „živoje pivo“, tedy nefiltrované a nepasterizované. Tak jako celé bizarní čtvrti nelze upřít jistý, i když svérázný půvab, lze ho vystopovat i v točeném pivu ve Várpě. Svou roli sehrává jistě i genius loci.

Ať je Aldaris největší a nejprodávanější, Césu nejsebevědomější a Várpa nejsvéráznější, ctitelé skutečně dobrého piva se zamilovali do Térvetes Alus, neboli Piva z Térvete. Ale o tom až příště.