Pivní kultura

Při tvorbě našeho časopisu Pivař, který má podtitul „časopis o pivní kultuře“, nás mnohokrát napadlo, jestli se u nás dá o pivní kultuře vůbec hovořit. Ano, několik desetiletí nám vláda jedné strany vtloukala do hlavy, že máme nejlepší pivo na světě, které je zároveň tak báječně levné, až se pivo stalo součástí „lidové zábavy“. Není se proto co divit, že zlidověla i hesla typu „pivo dělá hezká těla“, „pivo je náš druhý chleba“, „vláda, která zdraží pivo, padne“. Určitě byste si vzpomněli i na jiná pořekadla a lidové „moudrosti“. Důsledek je jasný a ještě i v dnešních dnech občas viditelný – dám si „svých deset kousků“ a je mi fajn. Ještě dnes najdete „pajzly“ kam není radno vkročit, i když ještě před pár lety „zaplivaná čtyřka“ byla norma, jak vypadala pivní kultura české provenience. Vždyť co jiného se dalo čekat od nápoje, který stál pár směšných korun.

Naštěstí doba se mění. Mění se nejen sociologická struktura společnosti, mění se i finanční situace na trhu, a v neposlední řadě i chování samotných pivovarů, kdy kvantita je (alespoň v reklamách) nahrazována kvalitou. Přeci jen výrobce piva má více z ležáku, než z piva lehkého typu. Důsledkem toho je určitá polarizace trhu, kdy na jedné straně konzumenti piva vyhledávají superlevné privátní značky obchodních řetězců a kdy na straně druhé je tu už sice malá, ale i tak dobře definovatelná kategorie „nové vlny“ pivařů, pro které pivo není jen chlazená desítka v lednici.

I přes (z mého pohledu) lepšící se situaci na trhu, stále mi v koutku duše vrtá určitá nejistota. Dá se i už u nás mluvit o pivní kultuře? Nebo je stále převažující veřejné mínění o pivu, které říká, že pivo je jen levný alkohol, to, co vystihuje názor společnosti?

Základem všeho nejspíš bude asi samotná definice pivní kultury. Pro někoho to může být více pivních stylů na trhu, různorodé pivní sklenice, odpovídající dané pivní kategorii, převažující názor veřejnosti na pivo, zaměření pivních (zejména televizních) reklam, počet hospod či pubů, kde vám natočí pivo více než jednoho pivovaru, postoj souvisejících odvětví (např. uplatnění piva v gastronomii),...

Těch faktorů, které určují podstatu pivní kultury, by se určitě našlo mnohem víc. Dozajista i názor každého jednotlivého pivaře by se různil. Vždyť jak názorová, tak i pivní pestrost, dotváří celkový obraz něčeho, co je velice těžko definovatelné.

Když si pročítám tento server, chtělo by se mi i říct, že pozice pivní kultury u nás je pevná. Vždyť tolik čtenářů, kteří ví nejen o ledasjakém restauračním pivovaru na druhém konci republiky, ale kteří mají i přehled o pivech zahraničních, může v člověku způsobovat dojem, že Česko je pivu opravdu zemí zaslíbenou. Pak ale stačí zajít si do nejbližšího super či hypermarketu, pár minut postát u bas s pivem a poslouchat. Párkrát jsem to zkusil, výsledek ( v mém případě v drtivé většině negativní) se dostaví téměř okamžitě. Člověk se rychle vrátí do reality všedního dne.

Proto mi dovolte, abych si odpověděl na otázku z úvodu, zda se dá položit rovnítko mezi konzumaci piva a pivní kulturu. Dle mého úsudku a zkušeností s přístupem k pivu ve světě, se tak učinit nedá. Sice můžeme být považováni za pivní borce, když si hrdlem prolijeme tolik piva, ale prostá konzumace má k pivní kultuře daleko. Díky změnám, které se udály za posledních pár let na našem pivním trhu, zůstávám ale optimistou. Věřím, že situace se bude vyvíjet stále k lepšímu a že si už za pár let budeme moci říct, že už opravdu patříme do „první ligy“ pivních velmocí. K tomu nám „Dej Bůh štěstí“.

P.S. A protože nám na vašem názoru záleží, rozhodli jsme se do každého čísla časopisu Pivař zařadit anketu, která bude reflektovat názory nejen veřejnosti (server svetpiva.cz, idnes.cz – nápoje), ale i těch, co nám své výrobky s pivní pěnou předkládají, tedy zástupci pivovarů.

Proto by nás moc potěšilo, kdyby jste si našli chvilku, a odpověděli na první otázku.