Berlínský pivní pětiboj (2.)

O svou další zastávku, Lemkes Spezialitätenbrauerei (S-Bahnbogen 143, 10178 Berlin Mitte), jsem doslova zakopnul. A měl jsem štěstí, protože podle adresy bych ho hledal obtížně. Nachází se totiž v oblouku mostu železniční trati mezi nádražími Hackescher Markt a Alexanderplatz. Otevřela ho v roce 1999 jako svou „výkladní skříň“ firma Lemke-Brew-Systems, která dodává zařízení pro restaurační pivovary po celém světě (chlubí se dodávkou třeba do mongolského Ulánbátaru nebo japonské Fukuoky). Modernímu interiéru v hnědé barvě vévodí dlouhý cihlový bar, naproti kterému se nachází samotná varna, na pohled poměrně malá. V brzkém odpoledni byl lokál skoro prázdný, a tak se se mnou číšník dal ochotně do řeči a prozradil, co se v Lemkes vlastně vaří.

Ukázalo se, že v pivovaru jsou dost zvědaví a kreativní, za necelých sedm let prý uvařili přes třicet druhů piva. Základ stálé nabídky tvoří nefiltrovaný Lemkes Pils a Lemkes Originál, po větší část roku je k dostání i Lemkes Weizen (ceny okolo € 2,50 za 0,3 l a € 3,70 za 0,5 l). Zbytek kapacity je vyhrazen sezónním pivům. V letošním roce začali lednovým Eisbockem, teď v březnu je samozřejmě v nabídce Märzen, na květen se chystá Maibock, pro letní měsíce Zwickel, podzim bude patřit Herbst-Festbocku a před vánoci pochopitelně přichází speciální Weihnachtsbier.

Výklad čas od času doplnilo dunění nad námi projíždějícího vlaku a já se s chutí pustil do dvou vzorků, březňáku a schwarzbieru. Březňák upoutal na první pohled krásně jantarovou barvou a jeho plná chuť rozhodně nezklamala. Naprostým skvostem je ovšem schwarzbier Lemkes Original. Nádherná barva a příjemná chmelová chuť s kávovými podtóny, která končí krásnou, trošku štiplavou hořkostí mě poprvé donutily uvažovat, jestli bych neměl svůj maratón zpomalit a nedat si raději ještě aspoň jedno.

Nad žadonícími chuťovými buňkami nakonec zvítězil původní plán a já se neochotně zvedl vstříc dalším zážitkům. V duchu jsem se ale ujišťoval, že se sem určitě při první příležitosti vrátím.

Ačkoliv jsem obešel jen pár rohů, ocitl jsem se na okraji další berlínské čtvrti, Scheunenviertel. Tady sídlí už od roku 1982 Marcus-Bräu (Münzstr.1-3, 10178 Berlin), pivovárek pyšnící se titulem „Berlin´s kleinste Brauerei".

Najít ho není tak docela snadné, protože zvenku vypadá jako obyčejné bistro, a tak jsem musel ulicí Münzstrasse projít dvakrát, než jsem si všimnul malého vývěsního štítu a nápisu na prosklené výloze.

V malém a trochu nepřehledném lokále jsem byl tentokrát úplně sám. Než mi výčepní přinesl vzorky místní produkce, opět obligátní Hell a Dukel, mohl jsem se pobavit německou veršovánkou „Bůh ochraňuj tento dům od ohně, městského plánování a daní!“ na jedné ze stěn. Vzápětí mi výčepní ochotně ukázal i varnu pivovaru, která ročně vyprodukuje okolo 150 hl a je umístěna vedle baru, přímo ve výloze. Marcus-Bräu je krom primátu ve velikosti (nebo spíš malosti) také jednou z výjimek mezi německými pivovary v tom smyslu, že se zřekl vaření piva dle Reinheitsgebot, zákona o čistotě z roku 1516. To jim umožňuje krom zmíněných Marcus-Bräu Pils Hell a Marcus-Bräu Dunkel vařit i sezónní speciály Merrens-Bock a především medový Honey-Sun a třešňový Kriek. V Německu vpravdě revoluční počin... K mojí velké smůle ale ani jeden ze speciálů nebyl právě k mání. Nezbylo než se spokojit s výborným tmavým a světlým ležákem, poděkovat za výklad a doufat, že příště budu mít víc štěstí.

Přede mnou byla poslední zastávka na dnešním putování, Brauerei Mitte (K. Liebknecht str. 13, 10178 Berlin - Mitte). Od Marcus-Bräu je k němu pár kroků, stačí projít ulicí Münzstrasse na náměstí Alexanderplatz. Toto náměstí, za 2.světové války vybombardované a v 60.letech znovu vystavěné v duchu socialistické architektury, je jedním z tradičních obchodních center Berlína. A právě v patře jednoho z obchodních domů byl v roce 1994 otevřen pivovar, původně pod jménem Alexander Bräu, později Leopold´s Brauhaus, nyní Brauerei Mitte. Stojí v severovýchodním rohu náměstí, jakoby ve stínu berlínské televizní věže (tu má i ve znaku) a přímo naproti nádraží Alexanderplatz, což bylo pro mě vzhledem k blížícímu se odjezdu mého vlaku velmi výhodné. A tak jsem vyběhnul schody do patra a byl zvědavý, jestli mě uvnitř čeká něco víc než klasická kombinace helles-dunkels.

Pivovarská restaurace je na ochozu nákupního centra a nepůsobí díky své rozlehlosti úplně útulně. Na druhou stranu, nejvíc zvědavý jsem byl na pivní nabídku. A v tomhle bodě mě Brauerei Mitte rozhodně nezklamal. Krom tradičního světlého, tentokrát filtrovaného ležáku Brauhaus Pilsner a nefiltrovaného tmavého Dunkel bylo na čepu ještě světlé pšeničné Hefeweizen Hellas a díky vládě měsíce března také speciál Märzen. Během roku místní sládek uvaří ještě květnový Maibock a vánoční Weihnachtsbock.

Moje touha vyzkoušet pokud možno všechny položky pivního menu se začínala dostávat do konfliktu s neúprosně se blížícím časem odjezdu vlaku, a tak jsem byl velice vděčný za možnost udělat si Kostprobe (€ 3,50), tedy ochutnávku všech místních piv ve dvoudeckových skleničkách. Oko pohladila zajímavá barevná kombinace jednotlivých piv, chuťové pohárky pak bez výjimky všechny čtyři vzorky. Pšeničné krásně osvěžilo, březňák zase vynikal příjemně plnou chutí. S klidným svědomím mohu doporučit.

Na vlak domů jsem nakonec dobíhal na poslední chvíli, ale rozhodně to stálo za to. S lahví pilsu z pivovaru Berliner Kindl (má být v tomto roce bohužel uzavřen) jsem se usadil do svého kupé a když jsem si zpětně promítnul zážitky z mého „pivního pětiboje“, musel jsem uznat, že to bylo trochu hektické, ale moc zajímavé a příjemné odpoledne. Až budu v Berlíně příště, ještě pořád mi zbývá k návštěvě další půltucet malých pivovárků, ale už teď mám svoje oblíbence, ve kterých se chci určitě zastavit zas.