Moje pivní bilance roku 2005 (III.)

K takovým rozhodně nepatřil kontakt s pivy z největší fabriky v tuzemsku - Plzeňského Prazdroje (5,9 l). Teď myslím výhradně mateřský závod. Ač jsem se snažil Gambrinusu (5,5 l) vyhnout sebevíc, tento vodnatý „unikát“, bohužel mnohými s naprostou samozřejmostí označovaný jako nejlepší české pivo, vás pronásleduje prakticky všude, kde se ocitnete. Vždyť to znáte. Je to nejen moje černá můra. Nebezpečná epidemie, která toho už zahubila (především v západních Čechách) víc než dost. Bylo by potřeba na ní v brzké době najít účinný lék než zničí úplně všechno. Komu se to podaří, zaslouží Nobelovu cenu za záchranu poctivého českého piva.

Nyní si neodpustím pár poznámek směřujících do západočeské metropole. Pro moji přesnou statistiku jsem potřeboval vědět odkud to které Géčko, loni mnou vypité na třech místech naší republiky (Kralupy nad Vltavou, Zliv, Lednice) pochází. Jak známo, vaří se nejen v Plzni, ale i Nošovicích a snad i Velkých Popovicích. V souvislosti s posledně jmenovaným pivovarem se ke mně doneslo, že tady s ním přestali z důvodu velkého nárůstu výroby „rohatého“. Abych měl jistotu, zavolal jsem na informační linku Prazdroje. U čísla bylo anoncováno, že zákazníkovi bude zodpovězen jakýkoli jeho dotaz. A odpověd? Žádná. Pardon, vlastně něco ve smyslu interní záležitosti společnosti. Vzápětí přišlo od paní či slečny Křehlíkové ujištění, že místo výroby nemá na výslednou kvalitu Gambrinusu žádný vliv (to stejné jsem dostal potvrzené i emailem …“velmi nás těší Váš zájem o naší společnost. Bohužel Vám na Vaši otázku odpovědět nemohu, z našeho hlediska není rozdíl v kvalitě dle místa stáčení“…). Na to jsem se neptal. A navíc to není stoprocentní pravda. Moje otázka byla na druhý pokus tedy poněkud přeformulována. Ze druhé strany sluchátka zaznělo…„vždyť, Vám to může být jedno“. Vážený plzeňský managemente, nestačím se divit. Pakliže to většinu nezajímá, mě ano a nevidím na tom vůbec nic špatného.

A na co, že se smím ptát, aby to už nebylo považováno za vnitřní záležitost? Např. na věci ohledně historie výroby piva a podobně. To si ale najdu sám. Za interní informace osobně považuji něco úplně jiného, např. hospodářské výsledky či podobně choulostivá data.

Divné, leč i taková je realita u „nejžádanějšího“ českého piva. Aspoň člověk ví na čem je a jak se taky přistupuje k zákazníkovi…Mimochodem, když to srovnán s podobně velkými zahraničními kolosy (InBev, Kronenbourgh či Brau Union), jedná se o úplně něco jiného. Kdykoli jsem od nich potřeboval informaci o místě výroby některých jejich značek a obrátil se na povolané, pokaždé mi bylo bez problémů do druhého dne odpovězeno a navíc s poděkováním za projevený zájem….

Vraťme se ale zpět do reálu. Za pomoci malého podvůdku (jakého, si nechám pro sebe) a zapojení všech možných informačních kanálů, bylo moje pátrání úspěšné. Originální plzeňský Gambrinus (viz bilance výše) jsem pil jak v Kralupech, tak ve Zlivi. Ten, který tekl z pípy v Lednici počítám ve prospěch nošovického závodu (viz níže).

K tomu, abych si připomenul jak chutná vlajková loď českého pivovarnictví Pilsner Urquell, mně loni stačily 0,4 l. Víc jsem nepotřeboval...Mými českými Titaniky jsou jiní!

Rozhodně víc mělo být loni znojemského Hostana (5,5 l). Ten byl totiž vždycky „dobrý jako tenkrát“…Zejména super jedenáctka Hradní (4,5 l). Když jedu pracovně do Znojma, beru svého kolegu, protože si ji nemohu odepřít. A ani nechci. Jednalo by se o velký pivní hřích. A v motorestu U benzinky (výpadovka směrem na Jihlavu), kde ji „tankuji“, je zhřešení tak krásné...Ve své kategorii má s vyškovským Džbánem moje velké sympatie (všimli jste si, že co jedenáctka z moravského pivovaru, to pivní perla? Kromě těch, jejichž jméno už padlo například i Janáček Patriot nebo Zubr Gold, bohužel na ty se jaksi nedostalo…). Tu původní znojemskou, jsem si stačil ještě naposledy vychutnat z lahví a rovněž i plechovek. Dnes se už do těchto typu obalů vaří a stáčí (včetně dalších znojemských značek) na Mendlově náměstí, kde sídlí Starobrno…V Brně máme taky v samé blízkosti pivovaru hrad (Špilberk), avšak chutnat bude určitě trochu jinak. Pan Hauskrecht je sice pivní kuchař s velkým K, ale ze znojemské vody nevaří…

I desítku Naše pivko (1 l) jsem stihnul vychutnat jako originální znojemskou. Ještě, že to sudové pivo nám ve Znojmě zůstalo….a doufám, že tak bude i nadále…Běda jestli ne!

Co však nechápu, je naprostá absence znojemského piva v brněnských hospodách. Nevěřím, že by se tady nepilo? Nebo se snad Starobrno bojí?

Zážitkem roku 2005 se pro mě stal hon na divočáka, který utekl ze žambereckých hvozdů. Já měl štěstí a několikrát ho potkal kousek za Třebechovicemi pod Orebem, v krňovickém hostinci „U skanzenu“ (o něm už na těchto stránkách řeč byla). 13 % polotmavý kvasnicový ležák (4,8 l) z Minipivovaru Žamberk se nechal „pohladit“ bez problémů. Jenom doufám, že ho žádný myslivec nezastřelí a já se s ním nadále tady budu přes pivní sezonu vídat. Každý kvasničák vyžaduje ze strany hostinského velkou péči. Zde se mu jí dostává opravdu vrchovatě. Kaneček si žije pod výčepem doslova jako prase v žitě. Tímto ještě jednou díky za něj.

K dalším velkopivovarským produktům, které jsem po hospodách loni „koštnul“, patřily ty z Krušovic (4 l). Mušketýr je jednou částí pivařů vnímán pozitivně, druhou je naopak zatracován. Já patřím do té první, a proto jich bylo 6…Krušovické Černé (1 l) se pro mě stalo nostalgií a zároveň vzpomínkou na své pivní začátky. Občas si ho neodepřu jako jejich připomenutí…

Za nevšední považuji návštěvu našeho dalšího brněnského skvostu. Žebětínského hostinského pivovaru Richard (3,5 l). Škoda, že je tolik z ruky…Kdyby nebyl, moje peněženka by určitě víc utrpěla. Co návštěva zde, to pochopitelně jiné pivo. Poprvé jsem „prubnul“ světlou nefiltrovanou desítku. Dopoledne se mnou cloumala nějaká viróza, odpoledně už to bylo lepší, za oknem svítilo sluníčko a tak jsem si vyrazil naordinovat potřebnou dávku vitamínů řady B, spojenou s pobytem na čerstvém vzduchu. Na další den nezbyla po nemoci ani stopa. Kvasnicové v místním podání dělá divy…

Podruhé přišla na řadu pro změnu pšeničná dvanáctka. Tři vypité „čtverky“ byly lahodné, lehké a ve velkém horku, jež tehdy venku panovalo mě dokonale osvěžily. Číšník mě však obral o 60,- Kč, takže pocit z nich mohl být lepší…Za ně se daly dopřát další tři, včetně jeho dýška...

Potřetí došlo na „Ríšovu“ kvasnicovou jedenáctku. Dvě velké a jedna malá, suma sumárum 1,2 l. Bohužel její vynikající a neotřelá chuť ustoupila poněkud do pozadí. Příčina? Znovu ta samá, respektive ta samá osoba co mě naposledy obrala. Vyzkoušel další ze svých „triků“. Tentokrát, ale hoch opravdu dost přestřelil. Pokud si chtěl zachránit svoji práci, musel kompenzovat. Což i udělal. Veškerá naše útrata s manželkou šla na jeho účet. A rozhodně malá nebyla. Dosáhla skoro šesti stovek. To, aby ho už nenapadlo kazit dalším návštěvníkům a pivním fajnšmekrům zdejší atmosféru dotvářenou vynikajícím pivem…

Příkladem pivnice, kde se o pivo dokonale starají a štamgastům ho s láskou podávají, je brněnská „Hluchá zmije“. Není proto divu, že poličský Záviš (2,5 l) a trutnovský Krakonoš (1,5 l) tady na čepu dlouho nevydrží. I mě to potkalo…Náhrada je však vždy víc než plnohodnotná. Oba ležáky bych v místním podání označil jako pivní „perpetum mobile“. Zvlášť druhý z nich…Místo po horách to pěkně roztáčí v hospodě. Krkonoše tak mám i s Krakonošem pěkně na dohled…

Na oba zbývající pivovary ze skupiny Plzeňského Prazdroje připadlo shodně po třech mnou vypitých pivech. V případě Velkých Popovic to byl tmavý výčepní Kozel, ze sortimentu nošovického Radegastu jsem měl tu čest vyzkoušet v již výše avizované Lednici jak chutná desítkový Gambrinus uvařený na Moravě (1 l). Opravdu byl k nerozeznání, stejně řídký a plný bublinek jako z Plzně…Započítat musím i jedno nealko Birell.

Při odvozu ratolesti z dětského tábora jsme udělali obědovou přestávku v dědince Údavy a hostinci U Pecinů. Tady mají na čepu pivo Rychtář Premium. Bohužel za volant nesmí. Řešením bylo zakoupení 3 jeho lahvových kousků domů. Medová barva, mohutná kompaktní pěna ulpívající po každém napití na skle, vyrovnaná čistá chuť, plnotuk. Neměly chybu!!!

Hlineckému zázraku doma však na zahrádce hospůdky předcházel kontakt s jiným „Východočechem“. Pernštejn Pito (celkem 1 l) se jmenoval. Jevil se mi rozhodně zajímavý a proto jsem si ho dal i ve známém motorestu Koliba před Hradcem Králové (ve směru od Brna), kde léta standartní točený krušovický sortiment doplňuje pro řidiče právě toto chuťově neotřelé a nectuctové pardubické nealkoholické. A tady se ho vypije určitě dost…

Černý diamant, uhrančivý Flekovský ležák (1 l). No konečně. To čekání ve frontě na něj bylo nekonečné. Není divu, že při Radničních dnech ho už na začátku druhého dne neměli. Alespoň, že jsem ty dvě stihnul. Sice pouze z kelímku, to však jeho znamenitou chuť nijak nesnižuje. Letos snad budu mít Fleků jako dalmatin…Teda pokud budou zase v Brně.

Bilanci čepovaných piv pro mě uzavřely 2 jedenáctky Samson Budweiser Bier Premium. Důstojnější tečku za vydařenou sezónou jsem si vybrat nemohl. Poctivé, fortelné, s plnou chutí a hustou pěnou, lahodně hořké, dobře pitelné. Zkrátka pivo jak má být. Řekl bych, že poněkud nedoceněné a neprávem jakoby přezírané. Ve stínu slavnějšího českobudějovického konkurenta to nemá snadné a svým způsobem na to i doplácí. Na rozdíl od něj, mě však po vypití dvou jeho piv nebolí hlava, což u Budvaru vyloučit nikdy nemohu. Paradoxní je, že ve vynikající kvalitě mi ho v točí pod okny v jedné sklepní vinárně…

Světlý výčepní Staropramen, vypitý z třetinkové plechovky, uzavírá moji českou pivní bilanci roku 2005. Nyní nastává chvíle pro zahraniční piva, s nimiž jsem se loni potkal při různých příležitostech.