Moje pivní bilance roku 2005 (II.)

„Bramborová placka“ se stěhuje do Vyškova. Tady se narodila moje žena, kousek odtud bydlí i část mého příbuzenstva. Mimořádně silné emoční důvody, proč chovat k armádnímu městu (i přesto, že jsem nebyl na vojně) a jeho okolí jisté sympatie. A když je zde ještě pivovárek, jehož sládek umí připravit vynikající pivní lahůdky...je jasné, že co cesta sem, to konzumace vyškovského. Jinak to ani nejde, nemám pravdu? Pivovaru jsem přispěl 10,42 l.

Loni to tak u mě vyhrála „skorodvanáctka“ jedenáctka Džbán (8 l), vlajková loď své stáje. Tento voňavoučký, lehounce hořký ležák miluji. Především jsem ho vychutnával z lahví při nedělních rodinných obědech a sešlostech. Točeného (za 14,- Kč) jsem si dopřával při návštěvě přírodního koupaliště v Lulči (cca 6 km od zdroje a vřele pro léto doporučuji). Tady v kombinaci s příjemně studenou vodou (za 25,- Kč) místního lomu není lepší chlazení. Ráj na zemi a vlastně i na dece.

Vyzkoušel jsem i lahvovou Desítku (0,5 l) a ve třech modifikacích dvanáctku Březňák (nezaměňovat se stejnojmennou značkou pivovaru Velké Březno). V klasice, tj. 0,5 l měl českou etiketu, v exportním balení 0,355 l jsem provedl degustaci jeho vzorků pro USA a Německo. Zatímco pro „Státy“ byl obsah alkoholu na přání zákazníka snížen oproti standardu o 0,2 %, Němci ho dostávají v plné originální síle 5,2 % a dle mého názoru je zajímavější. Rozdíl mezi oběma je patrný i v barevném provedení vinět a názvu na nich. Zdůrazněn je shodně přes „Vyškovské pivo“ původ, německou etiketu navíc doplňuje název Březňák.

A nyní to nejlepší, vyškovská kategorie „spešl“. Hotový pivní bonbónek a labužnický zážitek. Mocný čaroděj s opravdu výraznou chutí. To je Jubiler (0,71 l). Právě on je tím vyvoleným k tomu, aby přes svoji stupňovitost (16,8°) ukázal všem kdo si ho dají, kdy že to byl jeho „tatík“ založen. A nejen nám, ale hlavně „Amíkům“. Ti po něm prahnou. Můj první kontakt s ním se vůbec nepovedl. Zakoupil jsem ho na Radničních dnech a jal ho doma po dobrém obídku prubnout. Touha po něm byla tak neskutečně silná, až to skončilo fiaskem. Při otvírání se rozfláknul. Teda já ho rozfláknul. Taková škoda, do breku mně bylo a nejraději bych odešel do…V návalu beznaděje jsem v první chvíli hodlal olizovat linoleum…Jakmile se naskytla druhá šance, v rukách mně uvízly hned dva kousky. Co kdyby? Jubilera doporučuji vychutnávat pozvolna, nikam nespěchat, a nechat rozehrát jeho symfonii, jinak byste si po skončení koncertu taky nemuseli pamatovat jméno hlavního představitele…Báječná chuť s pivním teplíčkem (i lucifer v peklíčku by záviděl), jež do Vás lehounce, avšak s o to větší silou vstupuje. Chcete poznat co to je pivní transfúze? Pak neváhejte!

Na devíti litrech, tj. 18 pivech, se zastavily dva pivovárky z opačných koutů naší vlasti. Dle velikosti ročního výstavu začnu tím menším. To co není v našich zeměpisných šířkách možné v běžném životě, v tom pivním to lze. Mám na mysli možnost mít zároveň dvě nevěsty. Shodou okolností pocházejí ze stejného kraje. Ano, po Regentu je tou druhou Měšťanský pivovar Strakonice, který má pro mě neuvěřitelné kouzlo.

I když je jejich varna daleko od Brna, já můžu produkty z ní pít denně. Potřebuji k tomu udělat cca 300 kroků. To je totiž vzdálenost od dveří našeho domu k hospodě, kde jsou na čepu klasický Dudák (0,5 l) a jeho dříve narozený bráška, kvasnicový Sklepák (2 l).

Loni jsem si však více užil čepovaných strakonických desítek. Štěstí při mně stálo a já naposledy mohl porovnat kvalitu té původní Nektar Gold (1,5 l) s novou, Měšťanskou (5 l). Tu začal pan Vondřička vařit od počátku loňského roku a do hospod ke štamgastům šla na Apríla. Víc už neprozradím. Brzy, prostřednictvím našeho serveru, totiž dostanete čerstvě natočené (v rámci několika dílné reportáže) strakonické pivní menu. Těšte se, stojí to za to…

Druhým „devítkovým“ pivovarem byla Černá Hora. Dvě třetiny z celkové vypité sumy, tj. 6 l padlo na Ležák. Móc dobrý, sušší chuť v pivu vždy oceňuji. Zvlášť z pípy neměla dvanáctka v brněnských restauracích U Jandů a U Putny chybu.

K Velikonocům jsem si dopřál 3 ks černohorského Svátečního Ležáku. Původně se domnívajíc, že se jedná o normální dvanáctku, jejíž etiketa je akorát doplněna přívlastkem anoncujícím významné dny v roce. V tom mě navíc utvrzoval i totožný obsah alkoholu (4,8 %) jako u klasického ležáku. Skutečnost ale byla jiná, růžovější. Základ stejný, varní postup nepatrně odlišný. Každopádně nevšední pivo nebo taky originalita pokaždé jinak. Párkrát do roka (např. ještě k Vánocům či Svatému Václavovi) tak máte možnost pod jednou značkou najít vždy něco malinko rozdílného, avšak pokaždé hodně dobrého.

V jednom parném prázdninovém dni, při procházení města, jsem se šel osvěžit a tekutiny doplnit třemi čepovanými desítkami Tas (1,5 l) do brněnského Černohorského sklepa. Široká pivní nabídka je tady podávána v náležité kvalitě. Bohužel i v minulosti se mi několikrát přihodilo, že učňovský personál byl tak trochu „na štíru“, což mi trochu zkazilo dojem z vynikajícího piva. Je to škoda. Jedná se de facto o reprezentační provozovnu pivovaru a chyby ze strany personálu vrhají špatné světlo i na pivo, které je v tom naprosto nevinně…

Mohu se označit za brněnského pivního patriota, a to díky už šestnáctileté existenci Minipivovaru Pegas (7,6 l). Jeho standardní exkluzivní pivní lahůdky jsem v průběhu loňska pochopitelně vyzkoušel všechny. Mám být na co pyšný. Nejvíce na světlý kvasnicový ležák (3,4 l). Vynikající, mimořádně osvěžující a nádherně vonící je i pšeničné (2 l). Tmavý ležák Pegas (1,2 l) je opravdu černý až běda. Zvláštní pozornost zasluhuje Krystal (1 l). Ten je na rozdíl od ostatních podáván jako filtrovaný (nezakalený), což mu však na atraktivitě pranic neubírá. Mám rád polotmavé pivo, ale už jako hotové. Nikoli mix světlého a tmavého (ne vždy a všude totiž dokáží udělat „řezák“ jak má být). Navíc v málokterém mini (jestli vůbec) se můžete setkat i s „nekvasnicovým“ ležákem...

O pouhou třetinku za Pegasem zaostal rakovnický Bakalář (7,3 l). Při pohledu na jeho loňskou tristní produkci (nechápu to…) se musím stydět a hluboce se nad sebou zamyslet. Málo jsem se snažil a moc mu asi nepomohl. Letos do toho víc šlápnu! To slibuji. A to stejné očekávám i od ostatních fajnšmekrů. Mám to těžké. „Bakalu“ si točeného můžu dát akorát pětkrát v roce. Při cestách za svými pracovními povinnostmi. Zatím mám jistotu, že se tak bude dít až do roku 2008. Apeluji na všechny jeho vyznavače, pomožme mu a propagujme ho víc, ještě víc, úplně nejvíc!!! Je vynikající!

Vůbec poprvé se mně loni naskytla možnost ochutnat v čepované podobě zástupce pivovaru Havlíčkův Brod. Nešlo o Rebela, nýbrž o méně známého Tudora. Protože se tak od června dělo pravidelně, na účtenkách po něm na konci roku zůstalo 13 čárek. V mé oblíbené hospůdce v Krňovicích byl víc než skvělý. Hanička ho tady podává dokonale ošetřeného…

Humpolecký pivovar Bernard (6 l) má hodně zajímavý hořký sortiment. Loni jsem jím několikrát uspokojil své náročné chuťové pohárky. Nejvíc zapůsobil v Jedovnicích čepovaný kvasnicový Světlý ležák (1 l). V ničem si s ním nezadaly ani klasická dvanáctka Bernard ležák (0,5 l), jedenáctka Světlé pivo (2,5 l), desítka Světlé (1,5 l) a samozřejmě lahvový „patentní“ světlý, neskutečně dobrý Sváteční (0,5 l).

Zatímco 12 humpoleckých piv bylo mnou rozděleno mezi 5 druhů, stejným množstvím v případě hanušovického pivovaru jsem poctil výhradně jen nejryzejší jedenáctku Šerák. Od letoška bohužel pro mě skončily po dlouhé době pravidelné pracovní návštěvy Šumperku a s tím spojené holdování Holbě v přítomnosti přenádherných kopců a čisté přírody, jež se vás přece dotkne při každém doušku. Krásné vzpomínky ve mně ale zůstanou…Při nejhorším si na ni zaskočím do nějaké brněnské hospůdky. Mohu.

Se jesenickou slzou v očku bych pro dnešek ukončil druhý díl mé pivní pijatiky. Ve třetím dojde na zbývající české zástupce.