Třeboňské pivo v Itálii

Jak jste se k dovážení českého piva do Itálie vůbec dostali?

Do dovážení českého piva do Itálie jsme se pustili teprve nedávno. Začali jsme s tím úplně náhodou koncem roku 2004. Měli jsme fantastického přítele Tiziana Rotu z Bresci, který udělal opravdu mnoho pro propagování českého piva zde v Itálii a který sem již téměř 10 let dovážel pivo Lobkowiczkého pivovaru. Kupovali jsme od něj pivo pro naši spotřebu, pak to od nás začali kupovat naši přátelé a pomalu se zde vytvořila poměrně velká síť milovníků českého piva.

Bohužel náš přítel měl pak smrtelnou nehodu a my jsme si řekli, že to „prázdno“, které vzniklo, musíme nějak zaplnit. Založení firmy nám trvalo několik měsíců, protože jsme začínali úplně od nuly a nevěděli jsme nic o zákonných procedurách při zakládání firmy na prodej alkoholických nápojů. Na práci jsme tři: já, která se zabývá administrací a obchodními záležitostmi, 20 letý syn, který má na starosti rozvoz piva, výčepní zařízení a kontakty s mladými zákazníky, a manžel, který nám pomáhá s výpočetní technikou, webovými stránkami apod.

Proč jste si vybrali právě třeboňské pivo?

Nejdřív jsme oslovili Lobkowiczký pivovar, který nás ale odmítl, protože se v té době orientoval na Německo a Itálii považoval za okrajovou záležitost. Proto jsme z internetu stáhli adresy všech českých pivovarů, snad všechny jsem je obvolala, abych zjistila, zda mají zájem o vývoz do Itálie a hlavně, zda jsou organizačně schopni pivo do zahraničí vyvážet. Nejvíc jsme si padli do oka s obchodním oddělením třeboňského pivovaru Bohemia Regent.

U Regenta nás zaujalo hned několik aspektů: kvalita piva, jméno - krásné a snadno vyslovitelné i v Itálii, krásná etiketa, organizace a kompetence lidí, s kterými jsme se setkali, ale i historie pivovaru, který je přímo součástí historického jádra města Třeboně. Také nás zaujala skutečnost, že pivovar je doposud v soukromých rukou, tj. nespadá pod žádnou cizí nadnárodní společnost. No a po téměř ročním vyjednávání jsme v listopadu 2004 objednali první kamion piva.

Jaká jsou z Vašeho pohledu specifika italského pivního trhu?

Musím přiznat, že italský pivní trh byl pro nás velkou neznámou a ještě dnes se považujeme za amatéry. Zjistili jsme, že trh je v rukou malého počtu velkých distributorů, z nichž každý má svoji „linii“ piv (linie Heineken, linie Guiness atd.). Kromě piva dodávají klientům i minerální vody, limonády, destiláty, no prostě vše, co taková restaurace nebo bar potřebuje. Tito distributoři mají v rukou snad 99% trhu. Majitelů restaurací, kteří mají vlastní výčepní zařízení a mohou tedy nakupovat jaké pivo chtějí, je skutečně velmi málo. A pak, Itálie je rozsáhlá země a tito distributoři si její území jakoby rozdělili. Na severu se pije hlavně italské Moretti, na jihu Peroni, na Sardinii Ichnusa, všude Heineken.

Celkem se v Itálii podle ročenky prodejců piva prodává přes 1200 značek z celého světa. Za posledních 10 let se také rozmohla móda minipivovarů. Nejznámější jsou Le Baladin, Beba, Troll, Grado Plato aj. Vyrábějí piva, různě ochucená, která lze těžko srovnávat s klasickým českým pivem. Např. Le Baladin prodává láhev 0,70 l za 9,- euro.

Všeobecně je pivo v Itálii drahé, sklenice 0,40 l stojí 3,50 až 4,50 eur. Proto mladí lidé dávají často přednost tvrdému alkoholu nebo různým koktejlům. (Příklad: Malé pivo - 0,2 l tu stojí kolem 2,50 eur. Za stejnou cenu si tu kluk koupí nějaký silný koktejl a opije se mnohem rychleji.)

Existuje tu také hodně beershopů, specializovaných na lahvová piva z celého světa. Zde zákazníci kupují hlavně belgická, anglická či irská piva. Většina Italů neví nic o českém pivu, někdy ani o České republice. Z českých piv se tady dá běžně koupit lahvový plzeňský Prazdroj a budějovický Budvar. V našem regionu (my jsme na severozápadu - Torino) to dobře rozjel Staropramen, ale to je proti nám kolos. Je možné, že v jiných regionech lze koupit i jiné české značky. Například na Sardinii prý již léta někdo dováží pivo Zubr.

Cena piva je tedy poměrně vysoká. Čím je to dáno? Jak moc se na ceně podílí spotřební daň? Je potřeba odvádět ještě nějaké jiné poplatky?

Platí se jen spotřební daň. Ta k vysoké ceně taky přispívá. Za ten rok, co máme firmu, jsme zažili už 3 sazby této daně: prosinec 2004: 1,59 euro na hektolitr a jeden stupeň plato, leden 2005: 1,97 euro a leden 2006: 2,35 euro.

Nejvíc na pivu ale vydělávají majitelé restaurací, barů apod. - až 300 procent!

S jakými očekávanými i nečekanými problémy jste se museli potýkat?

Největší problém byl na začátku, když jsme budovali sklad, aby byl podle norem. Pánovi z hygienického úřadu se pořád něco nezdálo. Dalším problémem byla krátká trvanlivost, proto se nám stávalo, že nám pivo prošlo a museli jsme ho prodat pod cenou nebo vypít sami. Teď už jsme se snad naučili objednávat tak, aby se to nestalo.

V současném stádiu je naším největším problémem reklamní zboží. Naši zákazníci jsou většinou mladí lidé a ty je potřeba vždycky nějak zaujmout. Pivovar nám dává tolik, na kolik máme nárok podle odběru, ale my toho potřebujeme více. Proto si různé reklamní předměty necháváme vyrobit tady u italských firem na naše náklady.

Jaký je zájem italských zákazníků o třeboňské pivo? S tím souvisí i dotaz na cenu, za kterou si lze Regenta v Itálii koupit.

Abychom se vůbec na místní trh dostali, museli jsme nasadit o něco nižší ceny a museli jsme hledat alternativní cesty. Ty jsme našli například prostřednictvím organizace Slow Food a jejích akcí, například veletrhu Salone del Gusto, který se koná každé 2 roky v Turíně a na který se dostanou jen malí a střední výrobci, žádné nadnárodní koncerny.

Další alternativní cestou bylo dostat se do míst, kde se schází určitý typ mladých lidí. Italové středního a staršího věku skutečně pijí hlavně víno. Za první rok činnosti firmy se nám podařilo získat 4 podniky (3 v Turíně a 1 v Miláně), které přešly na naše výčepní zařízení a kde se tedy Regent čepuje oficiálně.

Pokud byste měli zájem zajít na točeného Regenta, jedná se o turínské podniky „Klec blázna” (skutečně se tak jmenuje), „Ensabrugiado - American bar” a diskotéka Antidox”. V Miláně v zóně Navigli je krásná hospoda NOX, kde také čepují Regenta. Podrobnější informace jsou na našich stránkách www.birraceca.it na odkazu "Locali con la Regent alla spina".

Celkem jsme za ten první rok odebrali asi 750 hl (v sudech a lahvích), což není žádné závratné množství, ale na to, že jsme začínali od nuly, si myslím, že to není tak špatné.

Bylo potřeba přizpůsobit třeboňské pivo speciálním požadavkům italských obchodníků a zákazníků (trvanlivost, stupňovitost, obaly apod.)?

Odebíráme tři druhy světlého - desítku, dvanáctku a čtrnáctku a tmavou dvanáctku. Zezačátku o světlou desítku nebyl moc zájem, ale nyní se sudové desítky prodá mnohem víc než dvanáctky nebo čtrnáctky. Co se týče lahvového piva, je největší zájem o světlou dvanáctku (Regent Premium) a pak o Prezidenta. O trvanlivosti jsem se už zmiňovala a co se týče obalů, problémy nemáme. Naopak pivovar Regent byl jeden z mála, který byl schopen nám nabídnout láhve o objemu 0,33 l, bez kterých bychom tady nemohli fungovat.

Děkuji za zajímavé informace a přeji hodně úspěchů s třeboňským pivem.