Maisel´s Brauerei & Büttnerei Museum Bayreuth

Bayreuth má sedmdesát tisíc obyvatel, pět pivovarů a světově unikátní sál rokokové opery. Najdete zde hrob Richarda Wagnera a jeho dnes již legendární slavnosti, stejně jako nespočet muzeí i galerií včetně muzea německých svobodných zednářů.

Pivovar bratří Maiselů vznikl v roce 1887, avšak v roce 1974 se v původní budově z červených pálených cihel přestalo vařit pivo. Jeho výroba se přemístila o několik stovek metrů do moderních prostor. Stará část pivovaru se poté od roku 1988 proměnila na muzeum, které neustále doplňuje své exponáty. Muzeum dosahuje plochy 2 400 m², návštěvníka v něm čeká dvacet sálů, kterými putuje od přízemí do druhého patra až pod střechu budovy a potom opět zpět až do podzemí.

Budovu Maisel´s Brauerei & Büttnerei Museum (pivovarské a bednářské muzeum) objevíte stejně jako vše ostatní poměrně snadno. Pojedete-li od Prahy, respektive Rozvadova, leží na opačné straně města, v jehož centru dříve či později narazíte na okruh Hohenzollernring, který odděluje historické centrum od ostatní zástavby. Z něj odbočíte do Kulmbacherstrasse. V této ulici se lze i ubytovat v pověstném hotelu – pensionu U Zlatého lva (jednolůžkový pokoj za 40 Euro) nebo v lidovém podniku Gasthof Zum Herzog, kde se platí od 19 Euro za noc bez příslušenství. Hotel Zlatý lev s masivní sochou zvířete, které dominuje řadě etiket malých pivovarů ve Francích, leží před pivovarem a čepuje se v něm pšeničné pivo Maisel´s, u Herzoga se točí ležáky z Bayreuther Bierbrauerei (obě značky patří jednomu majiteli) a pořídíte k nim třeba guláš s českým knedlíkem za 5 Euro. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že mnoho příhodnějších míst k ubytování v Bayreuthu není.

Muzeum pivovarnictví a bednářství lze individuálně navštívit každý den pouze ve 14.00 hodin, větší výpravy se mohou telefonicky objednat i na jinou hodinu. Prohlídka trvá zhruba 90 minut a v jejím závěru návštěvníkům nabídnou sklenici točeného Meisel´s Weisse Original (alc. 5,4 % vol). Jde o nefiltrované pivo sytě oranžové broskvové barvy, s výraznou vůní zralého ovoce a plným tělem. Chutná zprvu sladce s příchutí meruněk a později doznívá s velmi jemnou hořkostí mandlí.

Jednou ročně lze toto muzeum navštívit za zvláštních okolností. V Bayreuthu se totiž koná koncem října v Německu velmi populární muzejní noc. Všechna muzea ve městě lze navštívit od osmi večer do druhé hodiny ranní, a to za jedno vstupné. V loňském roce se muzejní noc konala 29. října a musím se přiznat, že narozdíl od davu návštěvníků, který se valil z jednoho muzea do druhého, jsem zůstal věrný pouze jednomu nich.

Výhodou Maisel´s Brauerei & Büttnerei Museum zůstává, že vzniklo přímo v budově bývalého pivovaru, kde zůstala ta část zařízení, kterou tvůrci muzea považovali za důležitou představit. V zásadě tedy absolvujete exkurzi tradičně koncipovaným pivovarem, avšak jeho jednotlivá místa jsou doplněna o řadu dalších přístrojů, náčiní a dalších názorných exponátů, které tradiční postupy při výrobě a uskladnění piva. Za poměrně unikátní lze považovat expozici rukodělné výroby dřevěných sudů. V muzeu jsou na ni natolik pyšní, že ji promítli i do svého názvu (Büttnerei). Řada rodinných pivovarů ostatně dřevěné sudy používá dodnes.

Některé místnosti jsou pojímány spíše na určité téma (jako třeba druhy chmelu), v jiných naopak najdeme unikátní exponát jako chladící zařízení.

Muzeum má rozsáhlé sbírky tradičních reklamních tabulí z emailu a ve dvou místnostech lze vidět zhruba 4 500 sklenic a džbánků i 500 kusů historických cínových nádob na pivo. Zvláštní postavení potom má samostatná expozice malého historického pivovaru z roku 1887 v podzemních prostorách, kde vedle sebe vidíte vše, co se dříve používalo k tradiční výrobě piva.

Vlastní exkurze začíná v bývalé strojovně, průvodce se snaží, aby jeho komentář nepostrádal humor. Cizinci dostanou tištěný komentář v angličtině. Fotografování je dovoleno. Stroje jsou masivní a fortelně provedené. Jisté je, že doprava obřího parního kotle v dalším sále musela být koncem 19. století unikátní záležitostí.

Další cesta vede do nepříliš prostorné varny. Zde převažuje měď a zelené dlaždice, vše ve stavu, že by se zde zítra mohlo znovu vařit pivo nebo natočit Postřižiny. Vzhůru pod střechu. Cestou procházíme místností, kde se skladoval chmel. Na stěnách najdete řadu certifikátů, jeden z nich je z Roudnice. Průvodci neunikne, že jsem se do něj začetl a poté, co na jeho otázku odpovím, že jsem z Čech, projeví uznání. Český chmel a plzeňské pivo má respekt. Nemíním mu brát iluze. Následuje chemická laboratoř. Přímo pod střechou jsou dva sály, kde mnohý sběratel klasických reklamních tabulí zažije to, co chystá na znalce obrazů pařížské muzeum D´Orsay nebo na milovníky šunek malá síť několika uzenářství v Madridu, která nabízí více než dvě stě druhů šunky a přímo se i tak jmenuje - Muzeum šunky. Jde o směs fascinace a zoufání sběratele, protože takovou sbírku si prostě nemá možnost koupit nebo pořídit. Tabulí jsou stovky. Ačkoli cestu do podzemí stejně jako v něm lemují unikátní přístroje, soustředil jsem se dále již pouze na dva sály, které obsahují sbírku sklenic a kameninových džbánků.

Expozici pivního skla a kameninových džbánků jsem navštívil dvakrát, jednou během běžné prohlídky a podruhé v době muzejní noci. Pět minut totiž sběrateli skla samozřejmě nestačí. Sbírka se nachází v podzemí muzea ve dvou členitých prostorách spolu se sály se zařízením pro lahvování piva. V prvním sále lze najít sklo z pivovarů, které sídlí ve Francích. Pro nás je překvapením, že začátek je věnován hladkým a tenkým třetinovým sklenicím. Z tohtoo typu skla často pijí pouze majitelé malých pivovarů a sládci v jedné osobě a nebo se používá při degustacích.

V současnosti se na území, které se označují jako Franky, nachází zhruba 280 až 290 pivovarů. Jejich počet býval nepoměrně vyšší, ale každým rokem se snižuje. V muzeu tak samozřejmě najdete i sklo se znaky zaniklých pivovarů. Exponáty jsou řazené podle velikosti. Zvláštní místo patří sklenicím na pšeničné pivo. Maisel´s Brauerei věnuje nabídce skla mimořádnou pozornost. Patří k pivovarům, které v Německu nabízejí sběratelské početné kolekce jednoho typu skla s různým potiskem.

Naprostou většinu sbírky tvoří sklo německých pivovarů, ale najdete zde i rozmanité a velmi originální sklo z belgických pivovarů.

Zahraniční návštěvník ocení kameninové džbánky („Steinkrug“), které se v Německu těší zvláštní pozornosti, až když se z něj v létě napije v tradiční zahradní restauraci. Ve Francích se jím říká Keller a nejoblíbenějším nápojem v nich je nefiltrovaný a silně chmelený „Kellerbier". Kellery se zpravidla neobejdou bez vzrostlých kaštanů, mnohdy nabízí zajímavý výhled na město nebo krajinu a mnohdy bývají opravdovou chloubou rodinného nebo malého pivovaru. Pojmou stovky návštěvníků a jejich návštěva patří vůbec k největším zážitkům, jaké si německý pivař může dopřát. Není neobvyklé, že pivovarská hospoda se v parném letním odpoledni zavře, aby se všichni návštěvníci přemístili do nepříliš vzdálené zahradní restaurace. Existuje dokonce Kellerwald, kde se na jednom místě soustředilo dvacet pět různě velikých zahradních restaurací nejrůznějších značek a koná se zde jedna z největších slavností piva v Německu vůbec – Annafest. Steinkrug se prostě po generace stal symbolem nezapomenutelného letního posezení u chuťově výrazného piva, takže patří k ceněným exponátům. Ve Francích se používá míra 0.5 l, na Annafestu potom přicházejí ke slovu litrové tupláky, které se často ukládají do van s ledovou vodou, takže udrží pivo déle studené.

Předností nefiltrovaného Kellerbieru není jeho vzhled, takže kameninový džbánek je pro něj zcela logickou volbou. V muzeu lze vidět celou řadu takových historických džbánků. Mají drsný povrch a vznikly ruční výrobou. Jsou světle šedé s modrým písmem. U nich se pohybujeme s cenou podle stáří od desítek přes stovky Euro Malé pivovary dnes nabízejí jejich oficiální repliky zhruba od osmi do dvanácti Euro. Současné džbánky mají lesklou glazuru a mnohdy vícebarevný potisk, ty lze koupit v pivovarech do pěti Euro. Starší kusy se objevují na burzách, v bazarech nebo antikvitách. Jeden z nejlepších obchodů, kde lze koupit opravdu starý Steinkrug, najdete za pivovarem Fessla v Bamberku.

Sbírka skla a kameninových džbánků se neustále rozrůstá. Jedním z podstatných zdrojů se stává odkazovaní části sbírek sběrateli z různých zemí. Například jeden sběratel ze Švédska již s muzeem uzavřel dohodu, že mu odkáže 3 000 kusů kameninových džbánků. To by znamenalo nutnost otevření třetí místnosti.

Na konci prohlídky muzea se návštěvnici dostanou do obchodu, kde si mohou vybrat z bohaté nabídky skla i dalších reklamních předmětů. Během muzejní noci byla samozřejmě otevřena i pivovarská restaurace s barem v americkém stylu. Jeden z majitelů pivovaru si totiž vzal za manželku Američanku.

Komu by prohlídka nestačila, může se vydat do nedalekých katakomb, což je podzemí pivovaru Bayreuther Bierbrauerei, kde najde na jednotlivých místech podzemí opět expozici o výrobě piva.

Na druhou stranu by návštěvník neměl v Bayreuthu strávit všechen čas v muzeích. Měl by navštívit také pivnici v malém pivovaru Becker Bräu, kde točí velmi oblíbený nefiltrovaný pils, dát si večeři v restauraci pivovaru Schinner a alespoň jedno světlé z pivovaru Glenk.