Pivní zážitek roku 2005 (II.)

A ani další občerstvovací zařízení zrovna nepřála. Jak v Chuchelné tak i ve Smrčí neměli pro dopolední pivní nadšence pochopení. A zrovna na Chuchelnou jsem měl tajný tip na další hospodu s rohozeckým pivem. Nad hospodou sice visel štít Svijanského pivovaru, ale bez osobního ověření je těžko soudit. Hostinec U nás v obci Koberovy byl také zavřený, ale kiosek s nabídkou Svijanského Mázu doplněné 12 z Plzeňského Prazdroje byl už otevřený. I tak jsem si kiosek jen prohlédl a pokračoval dál. V obci Klokočí jsem měl totiž vyhlídnutý další tip.

O hostinci Pod průchody kolují na internetu a asi nejen na něm zaručené zprávy jak v hostinci bývalo živo. V jedné z nich se hovoří o svérázném hostinském, jak honil autem trempíka co mu nezaplatil. Prý ho dostihl až v Turnově, kde z něj útratu vymnul. Kolik projel za benzin, bylo vedlejší … Na fasádě visely dva štíty. Svijanský a vratislavický. Ten druhý měl ovšem odstraněný název značky, což asi mělo symbolizovat, že Konráda zde netočí. Hostinského nahradila mladá hostinská, která mi v pohodě natočila pivko a místo razítka dala hezkou účtenku s obrázkem Rotštejna.

Svijany opět nezklamaly, ale myšlenkami jsem byl už někde jinde. Blížil jsem se k Turnovu a přímo ke zdroji včerejšího vrcholu. V Turnově jsem jel na jistotu. Na restauraci Na výšince viselo opět logo Svijan. To mě ovšem nezmátlo a s jistotou jsem na zahrádce obsadil stolek pod slunečníkem s logem pivovaru Malý Rohozec. A zahrádka byla opravdu příjemná. Klasický kovovodřevěný zahradní nábytek, slunečníky, stínící stromy a houpačka. Obsluha byla pohotová a příjemná, jídlo chutné a rohozecká 11 lahodně osvěžující. Co více si přát. Snad jen být přímo v pivovaru. A tak jsem sedl na kolo a vyrazil.

V pivovaru Malý Rohozec jako by se zastavil čas. Všude ticho, klid a ani živáčka. Atmosféra přímo kovbojská. Jen v pivovarské restauraci a u kiosku byl znatelný pohyb zvedajících se pohárů.

První jsem vzal útokem restauraci, rozložil jsem se pod mohutnou magnólií a okoštoval 10. Posezení bylo natolik příjemné, že mě to zlákalo zde zůstat déle. A tak jsem ještě koštnul 12. Obě piva byla výborná. Po krátké prohlídce pivovarského dvoru jsem zamířil ke kiosku a ověřil, že i zde je 10 pečlivě ošetřená. Po jednom pohárku jsem se zvedal s těžkým srdcem a zamířil dál.

Nejel jsem dlouho. Když Dalibor Hanzel popisoval své toulání po českých pivovarech, napsal, že se v Jenišovicích „ako päsť na oko vynímal štít lounského pivovaru“. A měl pravdu. Louny jsem zde opravdu nečekal. Lounský štít ještě doplňovalo logo Zlatopramenu. Uvnitř hostince se skrýval menší a naprosto hezky obyčejný výčep. A i zde nebývá páteční pozdní odpoledne rušnou dobou. To potvrzovali jediní dva hosté hrající v naprostém tichu šachy. Opravdu zajímavá a kouzelná atmosféra. Libore, příště se rozhodně zastav! Ovšem s nabídkou piva to bylo úplně jinak. Z pípy tekly Svijany 11 a Březňák 10. A byla tu sedmá značka výletu.

V Jenišovicích je ještě jedna hospoda. I tu jsem navštívil, ale po zjištění, že zde jsou pro změnu jen Svijany jsem ji opustil. Ještě jsem nebyl na konci trasy. Turisticky atraktivní zámek Sychrov se také neobešel bez zastávky. Zámek jsem sice nenavštívil, ale za to jsem poctil návštěvou Hostinec Konrád Sychrov. A už název napovídá, že jsem objevil osmou značku! Před moderní přízemní restaurací bylo na trávníku rozseto několik dřevěných zahradních stolů s lavicemi. A k jednomu z nich jsem si donesl od okénka Konráda 11, symbolicky načepovaného do poháru s logem Vratislava. Jak předcházející Březňák tak i Konrád byly slušná pivka, ale na Rohozec přece jen neměly.

Cestou do údolí říčky Mohelky, jsem ještě odbočil do obce Vlastibořice. Co když … A ono jo. Nad hostincem U Fialů se také nečekaně houpal pivní štít Rychtáře, deváté značky. Jednalo se o klasickou malou vesnickou hospůdku s otvíračkou až po 17 hodině. Pan hostinský středního věku byl profesionál se vším všudy. Když si tak vybavuji okolnosti, bez váhání mi po objednávce malého piva dotočil kapáče. No příště bych měl být pozornější. 12 byla i přes tento fakt vcelku příjemná. Asi do něj nekapalo zas tak dlouho.

Další cesta probíhala příjemným údolím naštěstí bez vesnic a hospod. Jen v Libiči byla jedna. Ale po zahlédnutí loga Krušovic, jsem bez váhání jel dál. Při odbočce na Chocnějovice mě zlákal reklamní poutač na místní restauraci. Hlavní podíl na tom měla nabídka večeří. Zbojnická kuřecí směs s hranolky byla výborná. Směs jsem spláchl prozměnu svijanskou 10. Jak jsem se blížil k Mnichovu Hradišti, vzpomněl jsem si, že v roce 2002 v Podzámecké restauraci měli kvasnicovou 12 Klášter. Pokušení ochutnat nefiltrovaný Klášter nešlo odolat. Ochotná mladá servírka mi ji natočila a já si ji vychutnal u umělohmotného stolku před restaurací. A vyplatilo se, byla výborná. Pomalu jsem si ji vychutnával a nikam už nespěchal. Do Kláštera Hradiště bylo už jen kousek. A tam jsem si dal pivko na dobrou noc. Řezaný Klášter v restauraci Kristýnka také nebyl špatný.

Ranní vstávání nebylo moc příjemné. Už od půl sedmé mě neustále budily zástupy houbařů a já si uvědomil, že jsem měl zajet hlouběji do lesa. Na sobotní den jsem moc zastávek neplánoval a šetřil se na pivní slavnosti v Podkováni. Cestou jsem zaregistroval logo Svijan a Klášteru u restaurace naproti nádraží v Bělé pod Bezdězem, logo Podkováňského pivovaru jsem spatřil v obcích Březovice a Kováň. Jedinou zastávku jsem absolvoval v Katusicích. Plánovaná návštěva hospody Na rychtě - U Čáryfuka s nabídkou Podkováně mi nebyla dovolena. Z neudaných důvodů bylo výjimečně zavřeno. Ještě že hned vedle byla restaurace Kulturák. Byla sice oblepená logem Gambrinusu, ale nabízela obědy. O to větší radost jsem měl, když jsem zjistil, že na čepu je i 12 Podkováň.

Ano desátá a závěrečná značka výletu! A jaké to pivo bylo? Výborné. Dokonale mě naladilo na nedaleko probíhající pivní slavnosti. Ty už byly v plném proudu a musím říci, že se také jako předloňské slavnosti v Olivětíně rozhodně vydařily. Podkováňský pivovar sice z venku připomíná běžný průmyslový závod, ale skrývá se v něm nádherný pivní skanzen. To se prostě musí vidět.