Pivní zážitek roku 2005 (I.)

Ale zas tak prázdný rok 2005 určitě nebyl. Podle mě asi nejvýraznější událostí bylo ukončení vaření piva v opavském pivovaru. Z negativních událostí mě ještě zaujala zpráva o pokračování Plzeňského Prazdroje v uzavírání Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže zakázaných smluv se závazkem minimálního odběru piva za rok, která mě i nadále ujistila o co PP hlavně jde.

Z těch kladných mě nejvíce oslovila loni rozjetá nabídka malých pivovarů v První pivní tramwayi. A to především z důvodu, že První pivní tramway se nachází přesně 422 m od mého bydliště. Co více si přát! Dále mě hodně oslovilo obnovení vaření piva Baronka a zjištění, že značka Jarošov, původně pocházející ze stejnojmenného pivovaru, ještě nezmizela z pivní mapy ČR. A nakonec nelze než souhlasit s Jirkou a jeho výčtem dalších kladných událostí.

K hodnocení událostí roku 2005 ještě připojím nejchutnější pivo roku 2005. To jsem potkal s Petrem Váchou právě v První pivní tramway. Stal se jím 14° kvasnicový Opat. Po 6 kouscích se opravdu smutně odcházelo. Ovšem celkově největší dojem ve mně zanechal cyklistický výlet na Pivní slavnosti pivovaru Podkováň. A tak po dvou hospůdkách, které na mě loni nejvíce zapůsobily, ukončím vzpomínání na rok 2005 mým nejsilnějším pivním zážitkem. A po jeho absolvování jsem musel konstatovat, že Český ráj je nejen rájem pro turisty, ale i pro milovníky poctivého českého piva!

Český ráj.

Cestu do Podkováně jsem začal na nádraží v Libuni. Přesněji v nedávno zde zmiňované hospodě za náražím. Vzhled budovy byl opravdu podezřelý, ale plná menší terasa před budovou dala jasně najevo, že je otevřeno. Přivítal mě malý výčep a o něco větší lokál vybavený běžným ale trochu pomíchaným nábytkem. Domácí atmosféru umocnil fakt, že paní hostinskou pohotově zaskočil jeden z místních štamgastů a natočil mně první značku výletu. A zdejší výborná Svijanská 11 mě dokonale nakopla do sedla.

Libuň - první pivko.

Ovšem ne na dlouho. V samotné Libuni mě zastavilo logo hanušovického pivovaru Holba. Viselo u Penzionu Libuň. Na příjemné terase s obsluhou jsem tak mohl ochutnat druhou značku. Tou se stal Šerák 11 z Jeseníků. Pivo o něco sladší než Svijany, ale i tak velmi dobré. Nabídku točených piv ještě doplňovaly tmavý Zubr a neobvykle i nealkoholické pivo Litovel. Kousek od penzionu ještě stála opuštěná budova zavřené Kozákovy restaurace. Ta ještě před několika lety nabízela malorohozeckou 11. A právě toto pivo bylo mým prvním cílem výletu. Ale cesta k němu nebyla jednoduchá.

Velkou brzdou v postupu bylo Rovensko pod Troskami. Městečko s 1254 obyvateli a 5 mnou objevenými hospodami. První zastávkou se stala restaurace Radnice s nabídkou Svijanské 11 a Svijanské Kněžny. Ty doplňoval Prazdroj 12. Jak 11 tak i 13 opět splnily mé představy o svijanském pivu. Cestou z náměstí jsem potkal restauraci Melodia opět s nabídkou svijanského piva. Zde jsem už odolal.

Novopacké v Rovensku.

Ale o 100 metrů dále jsem už hledal místo na odstavení kola. Nad Pivnicí Jaspis totiž visely štíty pivovarů Nová Paka a Budvar. S parkováním kola byly malé problémy. Na zahrádku se dostanete restaurací, ale kola si musíte nechat vně plotu a ještě k tomu byly všechny vhodné tyčky už plné. Natočení novopacké 10, už třetí značky, panu hostinskému trvalo trochu déle. Pivo mělo silnější říz, v kterém se chuť tak trochu ztrácela. Ale i tak bylo pitelné. Po opuštění pivnice jsem si říkal, že bych měl už vyrazit dál, ale Rovensko bylo jiného názoru. Byla tu přece ještě Hospoda 6 a čtvrtá značka v podobě pro mě premiérové točené 11 Krakonoš. A jelikož hospoda zrovna otevírala, nacpal jsem se do ní se souhlasem hostinského i s kolem. Z hospody se vyklubala hospoda stříknutá rockovým klubem. Hudba zde zněla už od otevření a to pěkně řízně. Za to Krakonoš měl říz naprosto v pořádku, chuť zdravě plnou a kvalitu výbornou. Po jednom malém se těžko odjíždělo, ale jinak to nešlo. Čekalo mě vysvobozující stoupání na Kozákov. Cestou jsem s ulehčením odmítnul nabídku hospody Na Týně. Gambrinus jsem opravdu nemusel.

Klášter v Tatobitech.

V hostinci U Studničků v Tatobitech kdysi čepovali malorohozecké pivo. Ovšem po údajném zhoršování kvality přešli v roce 1995 ke Gambrinusu. Ale později si k oživení chuti českého piva přizvali 12° ležák z pivovaru Klášter. Pivo se zde tlačí vzduchem, což při poctivé péči o něj a trubky je jedině dobře. A Klášter zde byl opravdovou lahůdkou a už pátou značkou. A pokud k tomu připočtu výbornou gulášovou polévku, hodnocení hospody bylo na jedničku. Ale ani to ještě nebyl vrchol dne. Ten se nacházel o 230 m výše. Vejmrd to byl opravdu výživný. Ovšem pod Kozákovem v místní části obce Lhota zvané Bačov na mě čekala zasloužená obměna. Odměna ve formě nádherného výhledu na Trosky, ve formě poznání další hospody s velkým H a hlavně v dlouho očekávaném malorohozeckém pivu, šestou značkou výletu.

V hostinci U Kodrů čepují rohozecké už přes 60 let. Hostinec už zažívá čtvrtou generaci rodiny Kodrů a představuje klasickou ukázku rodinné tradice. Jejich hospoda pamatuje Rakousko-Uhersko, první republiku, hospodářskou krizi i obě války. Hostinec zažil biograf, tancovačky i plesy. A stále se drží piva z Malého Rohozce. A za to mu patří velký dík!

Neodolatelné pokušení.

Hostinec neoplývá velkým komfortem. Jednoduchý výčep, terasa a větší sál. Asi nejvýznamnější ozdobou je diplom visící za výčepem k 60 letům čepování piva z Malého Rohozce. Obsluhu na svůj věk paní Kodrová zvládala velmi slušně, večer jí vypomohl syn. A pivo? Jak jinak. Mňamka! A i místní štamgast uznal, že tentokrát byl Rohozec přímo výborný.