Pivní postřehy z jedné trasy

Naše cesta začíná na zastávce Nová Paka město, kde se přímo v jejím sousedství nachází malé zařízení s názvem „Občerstvení s trafikou Zastávka“. Zde je k dostání kvalitní lahvový sortiment regionálních piv, konkrétně novopacké pivo, a také levné pivo z Malého Rohozce (od „desítky“ po „třináctku“) se staronovými značkami Skalák a Podskalák.

Takto naladěni a vybaveni usedáme do vlaku a necháme se unášet do Chlumce nad Cidlinou. Cestou se nabízí jediná příležitost k občerstvení, a to má-li v přestupní stanici Ostroměř některý ze zde se sjíždějících vlaků zpoždění. Pak lze stihnout v místní nádražce buď jednoho Kozla od čepu, nebo vzít zavděk plechovkou Kozla Premium.

V Chlumci n.C. se nachází tradiční nádražní „knajpa“, která má na čepu nymburské Postřižinské pivo, stánek zde žádný není. Ve Velkém Oseku naopak byla nádražní hospoda již před lety zavřena a je zde pouze stánek s utilitární nabídkou (Braník, Gambrinus, … ) a sem tam i se Staročechem.

Pak již přijíždíme do Kolína, jednoho z pivních vrcholů cesty, kde ve stánku na druhém a třetím nástupišti je k mání kutnohorský Dačický, a to především „dvanáctka“, i když občas lze natrefit i na „čtrnáctku“ Lorec. Dvanáctka Dačický patří k nejchutnějším lahvovým pivům a naše návštěvy Kolína se nikdy neopomenou u příslušného stánku zastavit. Do haly nemá ani cenu chodit, tamější bufet i restaurace jsou ve znamení globálů…

Havlíčkův Brod, tradiční železniční křižovatka Vysočiny, nás láká na čepovaného místního Rebela (bufet i restaurace), je možno si obstarat i lahváče. Ještě nedávno byla v provozu restaurace „U Kroupů“ nedaleko nádraží s výhledem na trať (rovněž s Rebelem), ale ta již patří bohužel minulosti.

Nyní již hurá do 27 km (po železnici) vzdálené Jihlavy. Ta nám samozřejmě nabízí svůj klenot, Ježka, a to v nádražní restauraci (nemá bohužel výhled do kolejiště), anebo je zde opět možná alternativa potěšit se lahváčem. Pak již následuje poslední přestup v málo známých Okříškách, kde se sice hned vedle nádraží nachází hotel s bývalým názvem „Háva“, dnes již nazvaný Okříšky (ale mezi lidmi jde stejně o tzv. „havanu“), jeho sláva však pohasla díky otevření „Lokálka Baru“ přímo v prostoru nástupiště mezi kolejemi (Okříšky patří mezi vzácně se vyskytující ostrovní nádraží). Zdejší sortiment prošel (a zřejmě stále prochází) různými změnami, nejpřekvapivější je zde asi čepovaná Černá Hora 12%, která tu byla zatím vždy, když jsem ji pil, vynikající. K dalším pivům zde patří (případně patřil) Hostan, Ježek, Starobrno …

No a jsme na konečné, ve Znojmě. V nohách (nebo zadnici, chcete-li) máme 281 kilometrů a naši poslední žízeň je připraven uhasit Hostan, dnes patřící firmě Starobrno, a ta zas zprostředkovaně pod světový gigant Heineken. Nedávno zrekonstruovaná prostorná hala znojemského nádraží nám ho nabízí buď ve formě „desítky“ v bufetu nebo v mnohem chutnější variantě „jedenáctky“ ve vedlejší restauraci. Odvážní mohou pak hned naproti nádraží navštívit jeden z nejpochybnějších znojemských „čochů“, který by měl nabízet za lidový peníz Platan či Regent.

Během několika hodin cestování jsme ochutnali docela zajímavý průřez nabídkou českých a moravských regionálních pivovarů. Co říkáte, nemá to cestování vlakem něco do sebe?