V březnu na Březňáka

...a jestli se z něj na Vás bude smát dobře známá tvář pana Zippicha ,tak to bude pro navození atmosféry úplně to nejlepší.

Celá naše výprava se sešla v pravé poledne 23.března před branou pivovaru, kde si nás vyzvedla paní sládková Jana Rostová, se všemi se přivítala a aby řeč dlouho nestála, zamířili jsme rovnou do lahvárny.

Prohlédli jsme si linku, která má kapacitu 24000 lahví za hodinu. Linka je plně automatizovaná a počítačově řízená, od vykladače lahví, myčku, až po plničku a etiketovačku. Lahve jsou během celého procesu sledovány neúprosnými senzory, při zjištění jakéhokoliv nedostatku (odštípnuté hrdlo, zbytek kapaliny po mytí, nedoplnění míry, špatně přilepená etiketa) putuje láhev na „slepou kolej“ a ne do rukou spotřebitele. Cenný dárek si odsud odnesli sběratelé pivních etiket. Zkrátka jsme nezůstali ani my, kteří se občas pokoušíme vařit pivo podomácku a nyní máme pár nepoužitých korunkových uzávěrů pro naše zaručené originály.

Další zastávkou byla sladovna. Což bylo pro mnohé z nás milé překvapení, jelikož podle zkušeností z jiných pivovarů jsme ji prostě nečekali. Radost pohledět na klenuté stropy, pod nimiž nerušeně klíčila úhledně srovnaná navlhčená zrna. Přišla zde řeč i na dnes nepoužívaný způsob surogace rýží. Úspěšně jsme vyvrátili mýtus, že by se pivo dalo uvařit jenom z rýže. Nejde to, protože nemá žádné enzymy, které by rozštěpily škroby na cukry , jak se tomu děje na varně, když se rmutuje slad. Rýže se mohla ke sladu jen přidávat a děkovat sladu za pomoc při nezbytné přeměně.

A tady se milá paní sládková změnila v tvrdou zkoušející, když nám položila záludnou otázku, čím voní rozemnutý, naklíčený ječmen. Víte to? Jestliže ne, můžete za rok přijít a potrápit své čichové smysly s námi. Akce v březnu na Březňáka sice měla svou premiéru, ale rozhodně ne svou derniéru. My jsme to rozpoznali a mohli se vydat na varnu.

Varna má klasické provedení, 4 měděné nádoby s kapacitou várky 200 hl a do pěti várek denně. Obvykle zde vaří na směny od pondělí do pátku. Zde už se v plné míře musí uplatnit znalosti a zkušenosti vařičů. Žádný tupý počítač, který by na kliknutí myši uvařil světlou dvanáctku nebo tmavou desítku. Produktem varny je mladina pro dobře známá piva Březňák světlý výčepní, světlý ležák a tmavé výčepní. Specialitou paní sládkové je však Vánoční polotmavý ležák a Velikonoční světlá čtrnáctka. Z varny jsme pak už plni nedočkavosti přecházeli na spilku, podívat se, jak z ochlazené mladiny s přídavkem pivovarských kvasnic se rodí mladé pivo.

A co s mladým pivem? No přeci jej musíme nechat uležet! Teprve během ležení při teplotách kolem 2°C pivo správně dozraje, přirozenou cestou se naváže oxid uhličitý a tím pivo dostává správný říz. Ve Velkém Březně nechávají poležet desítku po dobu minimálně 20 dní, dvanáctku minimálně 50 a Vánoční polotmavý ležák se připravuje s již předstihem od září.

Teorie je hezká věc, ale to, na co jsme se asi nejvíce těšili, byla přeci jen ochutnávka. Doufám, že právě v tuto chvíli nejste na suchu a já můžu doplnit, že jsme si moc a moc pochutnali na speciální světlé Velikonoční čtrnáctce přímo z ležáckého tanku. Velice příjemně nás překvapila vyváženost sladších tónů s vyšší hořkostí. Vskutku takový malý zázrak. Ochutnali, no slovo ochutnali asi nebude úplně to správné, když se hovoří o třech dvoulitrových korbelech na 9 lidí včetně paní sládkové a jednoho abstinujícího řidiče.

Prohlídku pivovaru jsme v doprovodu paní sládkové uzavřeli v nedaleké hospůdce. Velice rádi jsme přijali pozvání na gulášek s knedlíkem a poctivým ležákem. Celé posezení se neslo ve velice přátelském duchu povídání nejen o pivu, jistě mi budete věřit, že pro milovníka piva to může být tou nejvyšší odměnou. A proč je pivo Březňák tak dobré? Protože jej vaří s láskou. To je ta odtajněná receptura, která se nedá ničím nahradit!

Na závěr mi dovolte co nejsrdečněji za všechny zúčastněné poděkovat paní Janě Rostové za velice vlídné přijetí, pohoštění a pozvání zase za rok „ V březnu na Březňáka“.

KRÁTKÝ ROZHOVOR S PANÍ ROSTOVOU

Jak jste se dostala k tomuto, pro ženy poměrně neobvyklému, řemeslu a kudy vedla cesta až do Velkého Března?
Po ukončení „pivovarské“ školy v Praze jsem prošla pivovary Louny, Ústí nad Labem a před 23 lety jsem zakotvila v pivovaru Velké Březno. Po projití všemi provozy, jak se říká „ od píky“ jsem se přes funkci podsládka dostala až k metě nejvyšší – byla jsem jmenována do funkce sládkové, kterou vykonávám 13 let. Pro přátele uvádím důvod ten, že jsem sládkování dostala do vínku od sudiček, neboť jsem se za svobodna jmenovala Chmelová.

V českých pivovarech jsou ještě další dvě paní sládkové, v pivovaru Podkováň to je paní Marina Fišerová a v Přerově Zubra vaří paní Nataša Rousková, jste spolu v bližším kontaktu než s ostatními sládky a máte nějakou bližší spolupráci?
Se svými kolegyněmi se setkávám několikrát v roce při pivovarských seminářích, případně degustacích tak, jako s ostatními kolegy.

Jaký je váš názor na moderní technologické prostředky při výrobě piva, mám namysli cylindrokonické tanky, jednofázové kvašení, ředěni piva metodou HGB a apod. A které z nich byste přes práh svého pivovaru rozhodně nepustila?
Klasika je klasika …

Co byste popřála Českému pivu a jeho milovníkům?
Českému pivu přeji, aby zůstalo Českým pivem a jeho milovníkům přeji, aby jim stále chutnalo.

Děkuji za rozhovor

Zdeněk Šťastný
Sdružení přátel piva