Hostýnské vrchy, běžky a pivo

Na vrcholu Hostýna ( 736m.n.m.) nás čekalo krásné slunné počasí, které nás provázelo až do odpoledních hodin.

Ale nejprve bylo nutno se posilnit před cestou. Nejlépe se k tomu hodí restaurace v Poutním domě č.3 s velkým výběrem polévek (již od rána) a čepovanou desítkou Zubr. Kulturní a čisté nekuřácké prostředí sloužící pro ubytované i přespolní. U stolu se nám sešla česnečka, zelňačka i dršťková a samozřejmě slušně ošetřený Zubr a jako tečka slivovička. Po posilnění jsme se po deváté hodině již vypravili do zvlněné hřebenovky mířící na Troják. Po cca 7 kilometrech jsme se u rozcestníku ukazujícímu zajížďku na Tesák (cca 750m.n.m.) rozhodli navštívit i tento vrchol. Ačkoli jsme si zajeli celkem zhruba 4 kilometry, nelitovali jsme toho. Nakonec se ukázalo, že toto byl pravý vrchol a hřeb našeho dnešního programu.

Tesáku vládne příjemná chata s ubytováním a restaurací. Reklama Zubra a u vchodu křídou napsaný Jelení guláš nás nenechali na pochybách, co budeme pít a jíst. Restaurace byla těžkým závěsem rozdělena na kuřáckou a nekuřáckou. Na interiéru je sice vidět, že svá nejlepší léta už má za sebou, ale možná i právě proto měl dřevěný interiér, s vlaječkami všude pod stropem a na stěnách v trochu nezvyklém propojení s loveckými trofejemi, svou zvláštní a půvabnou podobu. Nutno podotknout, že všude, i na toaletách, bylo čisto a příjemná obsluha dodávala tomu všemu domáckou atmosféru. Na čepu byl velmi dobře opečovávaný Zubr Gold – tedy jedenáctka, která se přerovským obzvlášť povedla a zdejší hostinský ji nejen nezkazil, ale dotvořil krásnou čepicí. A guláš – pohádka s velkými kusy masa a čerstvým chlebem. Ani se nám odtud moc nechtělo, ale čekal nás ještě kus cesty domů.

Po dalších kilometrech s pěknými výhledy jsme dorazili na vrch Troják (583m.n.m.) – zde k mému nemilému překvapení na nás kynul ze štítu „bůh pohostinství“, ale přesto jsme si na jedno „k průzkumu interiéru hospody“ zašli. Desítka Radek nás nenechala na pochybách, že se jedná o větší turistické a lyžařské středisko s vlekem a že se blížíme k makroregionu, který vydatně obsadilo pivo z Nošovic. Hospůdka příjemná s originálně označenými hajzlíky pánským a dámským střevícem.

Po průzkumu bojem jedeme dál, nyní nás čeká vrch Bludný, odkud je téměř kruhový rozhled na Hostýnské vrchy, Javorníky i Beskydy. Prudký sjezd a pokračování lesem dále až do obce Lázy.

V Lázech jsme mimo několika chalup míjeli hasičskou zbrojnici, zvoničku i kostelík církve bratrské až se nám jako magnetem podařilo zastavit u další hospůdky. Tato kombinace rodinného domu, malého obchůdku a hospůdky je určena především místním a nabídka polévky, párků, klobásy a tlačenky dává najevo, že zde se chodí posedět, poklábosit a popít a ne na kulinářské speciality. Nad vchodem visící diplom za Judo a statná postava pana majitele dávaly tušit, že patří k sobě. Na čepu desítka Radek, tak šup jedno, k tomu párek, zapít slivovicí a jedeme domů. Už jsou čtyři hodiny odpoledne a nám zbývá ještě 13 kilometrů do sundání lyží. Po ujetí cca 44 km jsme konečně dorazili do Val.Mezu a odtud jsme se nechali odvézt již na čtyřech kolech zpět do Rožnova.

Příští rok, doufám, se zase na tuto trasu vypravíme. Ale jedno vím jistě, až bude léto, jeden z mých kolařských výletů bude mířit na Tesák – už se těším.