V březnu na Březňáka, potřetí a netradičně

Ti kdo sledují server www.svetpiva.cz již asi tuší co nás vedlo začít akci právě zde. Ve velice poutavém článku „Po stopách identity Victora Cibicha“ od pana Vladimíra Kaisera z Archivu města Ústí nad Labem jsme se mohli dozvědět velkou spoustu zajímavostí o člověku s přízviskem „Muž, jenž dal pivu tvář“ Pro ty kteří ještě nečetli nebo neví, tak doplňuji informaci, že po náročném vědeckém zkoumání se podařilo objevit místo posledního odpočinku pana Victora Cibicha. Muže, jehož tvář se z etiket velkobřezenského piva na nás usmívá už po desetiletí.

Sešlo se nás něco přes třicet, jak členů SPP a jejich přátel, tak i Všeobecně podpůrný spolek veteránů z Babin a samozřejmě nechyběli ani zástupci pivovaru z Velkého Března. Ke hrobu který ve špalíru lemovali právě veteráni z Babin jsem měl tu čest položit svíčku a věneček z chmele, obilí a nezbytného symbolického doutníčku. Vážím si toho, že pivovarští nechali toto místo obnovit do této důstojné podoby. Všechno mi to pasuje do jednoho balíčku myšlenek, že vše co se děje kolem piva je o lidech. Ať už těch, kteří je s láskou vaří až po nás jeho milovníky -spotřebitele.

Po skončení tohoto vzpomínkového aktu jsme se během asi 20 minut pohodové chůze přesunuli do pivovaru. Cesta byla příjemná, počasí přálo a tak jsme cestou pěstovali žízeň. Moc se těšili, až ji uhasíme.

V hospodě U Afričana nás čekaly už jen samé příjemné záležitosti a radovánky. Přivítali jsme velevzácného hosta a to paní emeritní sládkovou Janu Rostovou. Nezapomněli jsme popřát ani podsládkovi Milanovi Zajptovi k jeho 55. narozeninám. Vozit dříví do lesa – by bylo dávat Milanovi pivo. Tak raději hezký sladký půllitr. Na slavnostní přípitek se podával nefiltrovaný světlý ležák. Nádherná pochoutka.

Pak nastal ten pravý čas na prohlídku pivovaru, k naší velké radosti nás provázela přímo paní Jana Rostová. Devět měsíců v odpočinku od sládkování vůbec nebylo znát a zasvěcený výklad nám pověděl cestu od ječmenného zrna až ke kýženému pivečku. Největším lákadlem prohlídky byl však poklad v podobě již dozrálého, ještě nestočeného světlého 14% Březňáku. Byl vynikající a doufám, že se k němu budu moci zase brzo vrátit. Nejpozději třeba zase za rok až zase půjdeme „V březnu na Březňáka“.