Teplický pivovar

Historie vaření piva v Teplicích sahá hluboko do minulosti. První písemné zmínky o něm sahají do 15.století. A dá se předpokládat, že dříve se pivo vařilo, než se o něm psalo. Právo vařit a čepovat pivo potvrdil Tepličanům sám císař Rudolf II. svým majestátem z roku 1581. Ve starobylých kancionálech ze 16.století lze mimo jiné najít vyobrazení teplického sládka Havla Ryndy.

V počátcích se pivo vařilo v jednotlivých měšťanských domech, jak bylo v té době dobrým zvykem. O pivovaru jako takovém se dá hovořit přibližně v polovině 16. století. Zámecký pivovar stál v dnešní Dlouhé ulici (byl uzavřen již v roce 1696). V tutéž dobu byl již ve výstavbě pivovar v Trnovanech. Výrobu piva v obou pivovarech poznamenal největší válečný konflikt té doby – třicetiletá válka. O tom svědčí i fakt, že výroba piva byla ve velkém znovuzahájena až po roce 1670. Pivovarnictví zažívalo v Teplicích zlaté časy. Například v roce 1756 bylo v Trnovanském pivovaru uvařeno 2980 sudů piva. Nároky na množství a kvalitu piva se neustále zvyšovaly, což mělo za následek neustálé rozšiřování a modernizaci pivovaru. Například v roce 1876 bylo nožné do sklepů pod pivovarem uložit až 18000 hektolitrů piva. Starý pivovar se původně rozkládal po obou stranách silnice, budovy byly propojeny podzemními chodbami. V roce 1906 byla celá technologie přestěhována na jednu stranu mezi silnici a nově zbudovanou železniční trať. Stavba nového knížecího pivovaru byla zadána staviteli Karlu Riegrovi. Stavba včetně modernizace technického vybavení byla dokončena v roce 1908. Varna měla roční kapacitu 75000 hektolitrů. A cca 60000 hl piva s názvem Turner Bier se ročně opravdu uvařilo a vypilo. Pro zajímavost – první várka Turner Bier se datuje k 1.3.1908. Technickou raritou je, že horská voda byla přiváděna až z Dubí vlastním vodovodem.

Pivo se v pivovaru vařilo do roku 1976. Šlo o Trnovanské pivo a o Teplický 12° Ležák. Poté se vhodné klima pivovarských sklepů využívalo asi do poloviny 80. let pro dozrávání sýru Niva. Ten z teplických sklepů byl prý považován za jeden z nejlepších. Následovala změna pivovaru na tržnici. Po listopadu 89 byl pokus udělat v podzemních prostorách diskotéku, ale tento plán se nepovedl. Od těch dob pivovar vesele chátral, aniž by to někomu viditelně vadilo.

Stojaté vody okolo pivovaru se rozvířily až v době, kdy stavební úřad vydal povolení k demolici plzeňské firmě InterCora specializující se na budování obchodních center. Památkář teplického magistrátu Mgr. Radek Spála žádal v létě 2006 Ministerstvo kultury o dodatečné zařazení objektu pivovaru mezi kulturní památky, město se odvolalo ke Krajskému úřadu. Bohužel, ani jeden z těchto pokusů o záchranu pivovaru nevyšel – Ministerstvo kultury žádost zamítlo a Krajský úřad se vyjádřil ve prospěch demolice.

Paradoxní je, že největší vinu na demolici mají právě památkáři. Ne ti současní, ale ti z před 20 lety. Díky jejich tehdejšímu pochybení nebyl pivovar zařazen mezi kulturní památky, takže stavební úřad postupoval při vydání demoličního výměru dle zákona správně.

Pro mě, jako pro občana, je naprosto nepochopitelné, že někdo v minulosti udělá administrativní chybu a od té chvíle úřední šiml vesele řechtá a není žádná rozumná cesta k nápravě. Opravdu divná doba, která si neumí vážit dědictví a památek minulosti. S jistou mírou nadsázky (ale kdo ví …) – kdyby někdo v minulosti dal špatné razítko týkající se kupříkladu Karlštejna, na základě toho by byl někdo schopen ho zbourat a na jeho místě postavit supermarket … . Je mi z toho poněkud blivno.

3. února 2007 jsem se vypravil s foťákem na staveniště, spíš tedy zbouraniště, pořídit několik posledních fotografií zbytků pivovaru. Nejprve mě do areálu nechtěli vpustit, ale nakonec jsem je nějak umluvil a fotky jsem pořídil. Bavil jsem se i s několika dělníky a povídali vesměs něco ve smyslu, „že tý historii teda moc nerozuměj, ale že asi není v pořádku likvidovat historickou památku“. Zlatá slova, leč marná.

Ve chvíli, kdy tenhle článek píší, tj. večer 13.3.2007, již z pivovaru z počátku minulého století, ze zadní části, tzv. lahvárny nesoucí znaky barokní stavby a ze sklepů s barokními klenbami 400 let starými nezbylo vůbec nic. Vzpomenu-li okřídleného pivovarského Dej Bůh štěstí, v případě pivovaru v Teplicích se výše zmíněný zrovna nepředal.

Pozn. : Historické údaje jsem čerpal z internetu a z tisku. Za fotografie ještě stojícího pivovaru, jeho interiérů, plánů a rozhodnutí děkuji Mgr. Radku Spálovi.

PS: Standa nám dodal i velkou zásobu fotek. Vzhledem k časovým možnostem budou dodány do fotogalerie začátkem dubna.