Za kouzelníkem Magiášem

Hejšovina, neboli Szczeliniec Wielki (dříve Heuscheuer), je nejvyšší horou (919 m) národního parku Góry Stolowe. Je to stolová hora s rozsáhlou náhorní plošinou se skalními bludišti. Když jsem nedávno na Broumovsku po delší době opět spatřil panoramata stolových hor, bylo mi jasné, že se sem dříve nebo později budu muset vypravit. Naším dnešním cílem je tedy Hejšovina

Výlet začínáme na letišti u Broumova, v místě našeho příjemně levného noclehu. Po necelých dvou kilometrech jsme v Martínkovicích u hospůdky „Permoník“. Uvnitř mají ještě klasickou plechovou pípu, ze které prýští vynikající jedenáctka Opat, na přítoči je Gambrinus. V nabídce jsou utopence a podobné hospodské pochoutky. „Permoník“ je klasická zahulená venkovská „čtyřka“ se zahrádkou. Den předtím jsme v ní strávili velice příjemný večer ve společnosti Opata a štamgastů. Hostinský se na hosty na první pohled netváří zrovna nadšeně: „Vo-hon jhe tho dhobrej gluk, ahle drhohosphody she nhrehodí...“, jak mi vysvětlil jeden host, jehož momentální vada řeči byla způsobena celodenní nemírnou konzumací. Asi po hodině se chystáme k odchodu, jenže na toaletě se mi podaří zapříst zajímavou konverzaci. Přesunujeme se do lokálu, probíráme historii kraje a zůstáváme do půlnoci. Mimochodem, během večera nakonec vyšlo najevo, že hostinský je vcelku sympaťák a do hospody se hodí.

Přes roztahané Martínkovice sjíždíme údolím do Otovic. U Obecního úřadu míjíme na km 6,3 hospodu s Opatem, nabízí se i venkovní posezení. U hranice (km 8,2) je po levé straně ve stráni obchod s potravinami. Mimo jiné nabízí velký výběr chlazených lahvových piv, včetně Opata a Primátora. Před obchodem je možné posedět na terase se slunečníky. V sousední obci Tlumaczów se dáváme doprava směrem na Radków. Je nutno překonat poměrně prudké stoupání. Odměnou nám je pěkný výhled na Stolové Hory, včetně Hejšoviny, a pak sešup.do Radkova (km 17).

Radków je docela pěkné, i když stále ještě poněkud zašlé městečko. Rád bych upozornil na informační centrum v horní části náměstí. Pokud třeba jako já zapomenete doma mapu, bez problémů ji tady koupíte. A to i o víkendu do 18 hodin. Na náměstí je restaurace s pivem Okocim. Já jdu prozkoumat místní samoobsluhu. Nabídka chlazených lahvových a plechovkových piv je slušná. Ceny se pohybují okolo 2 Zł (1 Zł je asi 8 Kč). Zkouším pivo značky Książ z pivovaru Piast. Patří, stejně jako výše i níže zmiňované pivo Okocim, do koncernu Carlsberg. Je takové nijaké. Beru si s sebou ještě dvě piva. Jenže podle čeho vybírat? Bez alespoň minimálních teoretických znalostí o polském pivovarnictví to jde těžko. Takže jedno nepasterované a jedno silné. Uvidíme. Byl bych moc rád, kdyby mi zkušenější čtenáři propříště něco doporučili.

Opouštíme Radków, míjíme několik výčepů včetně pivního baru. Na konci města jsem objevil zřejmě již delší dobu opuštěný pivovar. Jaképak pivo asi vaříval? Co se pívalo v Radkově za Němců, a co za Poláků?

Dojeli jsme k horám a začínáme stoupat. Stoupání je táhlé a ne zrovna mírné, povrch silnice je značně nekvalitní. Konečně se dostáváme nahoru na jakousi náhorní plošinu. Po chvíli se nám otevírá výhled na Hejšovinu. Odsud už nevypadá tak mohutně.

Východištěm na Hejšovinu je Karlów. Tady se pokoušíme najít nějaký podnik, kde bychom se konečně najedli. Nejdříve zkoušíme bar po pravé straně (km 28,7), kde inzerují obědy. Uvnitř zjišťujeme, že se jídlo podává na plastovém nádobí. My ale chceme zkusit něco jiného, než rychlé občerstvení. Tak si dáme aspoň točené pivo. Mají zde Okocim za 4 Zł. Nerad vynáším tak radikální soudy, ale tohle pivo mi prostě nechutná. Nejsem školený degustátor, takže můžu říct jen to, že mu buď něco chybí, nebo přebývá. Prostě „padá na jazyk“, ze všeho nejvíc mi připomíná rakouské pivo „Schremser“. Vracíme se asi o 100 m výš, kde je restaurace, která se překvapivě jmenuje „Szczeliniec“. Tady si konečně dáváme vcelku chutné jídlo (12 Zł), kterého by přece jen mohlo být víc. Na čepu je opět Okocim (za 3,80), můj dojem z tohoto piva se jen potvrzuje. Docela mě tu překvapilo nehorázně drahé víno, za 100 gramů Egri Bikavér chtěli rovné 4 Zł. Zato mají litr Coca Coly a sesterských limonád za v našich hospodách těžko uvěřitelných 5 Zł. V restauraci se dá platit Eurem, kurs je dobrý.

Na Hejšovinu se budete s koly do stovek schodů těžko drápat. Pokud byste si kola nahoru přece jen vynesli, pravděpodobně byste je některými zákoutími skalního bludiště nepropasírovali. Nechejte své stroje raději dole na parkovišti u restaurace „Szczeliniec“. Tam vám je za 2 Zł za kus pohlídají, dostanete na to i lístek z registrační pokladny. Pak se už můžete vrhnout do davu ostatních turistů, kolem všemožných stánků dojít až k hoře a po mnoha a mnoha schodech vylézt nahoru.

Nahoře je úžasný výhled, a kromě toho taky bufet s točeným pivem. Mají značky Piast (4 Zł) a Okocim (4,50). Dožaduji se Piastu, slečna výčepní mi ho ale nechce natočit s tím, že hrozně pění. Já jí zase vysvětluji, že mi Okocim nechutná. Pak mě napadne, že bych mohl taky zkusit, čím se tu osvěžuje spousta lidí, totiž pivo se sirupem. Dávám si tedy Okocim s malinovým sirupem.Příplatek za sirup je 50 Grošů, pivo je podáváno s brčkem. Sirupem se Okocim trochu vylepší, ale pořád to není ono.

U pokladny zaplatíme 5 Zł (studenti jen 2) a procházíme docela dlouhým skalním bludištěm s několika vyhlídkami. To místo má opravdu něco do sebe!. Po prohlídce slézáme po schodech (po jiných než předtím, naštěstí jsou tu jednosměrky) dolů ke stánkům. Když už jsem u těch stánků, musím se zmínit, že nabízené suvenýry jsou docela zajímavé. Ať už všelijaké sýry, nebo výrobky z vlny. Za 80 Kč (ano, někteří stánkaři berou i Koruny) dostanete skvělé vlněné ponožky.

Na kolech ještě víceméně nechtěně kroužíme po národním parku, ale nic moc zajímavého už nevidíme. Dojedeme k tábořišti Batorówek, v kiosku mají za 3 Zł studené pivo Książ. Pak jen projedeme kolem nějakého vedlejšího výsevu skalních hřibů (ta pravá lokalita, kde jsou Skalne Grzyby, leží kousek vedle) a znovu se ocitáme na silnici, po které jsme vyfuněli nahoru.

Vychutnáváme si sjezd do Radkova, kde se již nezdržujeme a pokračujeme na hraniční přechod Božanov. Máme to tak akorát, za hodinu by už byl náš přechod hranic ilegální.

Božanov (km 55,4) vypadá docela hezky. Navíc mě, jakožto milovníka Opata, naprosto uspokojil. Posuďte sami – dvě hospody vedle sebe, v obou se točí broumovské (v obou, pravda, spolu s Gambrinusem). Nejprve zkoušíme hospůdku „U Oldy“. Příjemný podnik, dá se sedět i venku, kromě 12 G za 17 Kč točí dobrou 11 Opata (11 Kč). Abychom o nic nepřišli, zkoušíme i vedlejší podnik „Na křižovatce“. Zde točená broumovská desítka (11 Kč) nemá chybu, navíc je podávána s mohutnou kompaktní čepicí, přesahující sklenici o několik centimetrů. Stoly s lavicemi jsou i před hospodou, stojan na kola je jak venku, tak uvnitř (!). Hospoda se zdá být skutečným společenským centrem, potkáte zde všechny možné kategorie hostů. Ve vedlejším sále se sešla parta muzikantů na svůj country & folk večírek. Zkrátka, opravdu pěkné místo k posezení!

S pokročilým večerem nám nezbývá, než přes kopeček dojet do Martínkovic a na letiště. Alespoň tady, v Božanově a Martínkovicích, získávám dojem, že kraj Opata snad doopravdy existuje. Škoda jen, že je tak malý a zastrčený.

A kouzelník Magiáš? Ten se nejspíš z Hejšoviny odstěhoval někam hodně daleko, kam hordy turistů ještě nějaký čas nezamíří. Kdyby je viděl, nejspíš by mu z toho zaskočilo větší sousto, než jenom ta švestka. Ale kdo ví, možná je tam někde na Hejšovině dobře schovaný a ve skalním bludišti upíjí své pivo s malinovým sirupem - nebo snad posílá učně Vincka pro Opata...?

Trasa: letiště Broumov – Martínkovice – Otovice – Tlumaczów – Radków – Karlów – Batorówek – Radków – Božanov – Martínkovice – letiště Broumov