Dobrušské pivovarnictví

Dne 30.8.1565 zničil požár první společný právovárečný pivovar. V sedmdesátých letech byl pak postaven nový provoz v sousedství radnice. Majitel dobrušského panství Jan Jaroslav Trčka z Lípy přesněji ve svém privilegiu definoval měšťanům práva vařit pivo dne 16.12.1582.

Období prosperity ukončila doba pobělohorská. Vrchnost razantně omezila práva měšťanů, obec musela odebírat pivo z panského pivovaru v Opočně. Dobrušský pivovar byl uzavřen v roce 1624. Měšťanská práva byla opět přiznána jako odměna za přestup ke katolictví v roce 1635 císařem Ferdinandem II. Výroba piva byla obnovena. Radnice spolu s pivovarem lehly popelem v září 1702. Obě budovy byly následně postaveny znovu. Další léta byla ve znamení sporů mezi právovárečnými měšťany a obcí o vlastnických vztazích k pivovaru. V roce 1806 požár opět zničil radnici i pivovar, ale i tentokrát byl provoz obnoven. Od roku 1835 byl pivovar pronajímán. Požár ze dne 7.10.1866 znamenal definitivní konec vaření piva na dobrušském náměstí.

Roku 1868 začali právovárečníci se stavbou moderního provozu v Křovické ulici. Nový pivovar začal vařit již na počátku roku 1870, ačkoliv stavební práce byly ukončeny až na podzim. Majitelem byla Právováreční společnost v Dobrušce. Výstav piva v posledních desetiletích 19.stol. dosahoval jen asi 4 500 hl za rok. Právovárečníci chtěli provoz prodat městu, ale nakonec pivovar v roce 1903 pronajali sládkovi Josefu Horynovi, který započal s modernizací. Roku 1904 byla dokončena rekonstrukce na parní pohon. V témže roce bylo pivo stáčeno i do lahví. V hospodářském roce 1910/11 bylo vyrobeno již 10 250 hl piva. Zlepšení skladovatelnosti a kvality piva přineslo v roce 1912 zřízení lednice.

Během první světové války klesl roční výstav až na 725 hl (1916/17), proto právovárečníci ukončili pronájmy a sami převzali správu závodu. Ve 20.a 30.letech 20.stol. byl pivovar značně modernizován. Výstav se již pohyboval kolem 7 000 hl. Brány provozu v té době opouštěly světlé výčepní pivo, světlý ležák a tmavý ležák Granát. O kvalitě dobrušského piva svědčí fakt, že převahu měly ležáky. Válečná léta přinesla nedostatek surovin. Produkce klesla na 4 500 hl za rok a vařilo se jen nízkostupňové pivo.

Poslední schůze správní rady Právovárečného měšťanstva se sešla 18.4.1948. Poté byla v podniku zavedena národní správa a 20.7.1948 byl začleněn do n.p. Orlické pivovary, jež od ledna 1949 patřily do n.p. Hradecké pivovary. Výstav piva rostl, v roce 1950 již 11 703 hl. Pivovar přečkal díky dobrému technickému stavu snahu o rekonstrukci na ovocnářský podnik. V té době převzal odbytovou oblast uzavřeného provozu v Olešnici v Orlických horách. Výstav rapidně rostl, v 60.letech překonal hranici 40 000 hl. V roce 1970 podnik k oslavám 650 let dobrušského pivovarnictví uvařil speciální ležák Muderlant. Od roku 1969 dostal dobrušský světlý ležák název Rampušák.

Modernizace provozu probíhala neustále, ačkoliv již ne tak rychle. Od roku 1953 se v Dobrušce začaly vyrábět i limonády. Dne 1.10.1977 se podnik stává pouhým provozem pivovaru v Náchodě, pivo Primátor zde bylo od 80.let i stáčeno. Pivovar tehdy produkoval pivo 8 %, 10 %, 11 % a 12 %. Následně došlo k útlumu výroby a vařila se jen jedenáctky až do roku 1985, kdy byl provoz uzavřen. Pivovar dále sloužil jen jako stáčírna náchodského piva. V dubnu 1990 se stal pivovar opět samostatným podnikem a v květnu 1991 se začalo znovu vařit. Produkovala se světlá 10 % a 12 % Rampušák a světlá 11 % Mutina. Nicméně znovuobnovení pivovarské výroby v Dobrušce netrvalo dlouho. Pivovar vlastnily Pivovary Hradec Králové s.p.. Již v roce 1991 byl na provoz vznesen restituční nárok. V říjnu 1995 byla pro ztrátovost výroba zastavena.