Orval

Anglický prvek udělil Orvalu sládek, který ve staletí trvajícím provozu pivovaru působil jako druhý. První sládek, Němec, dal pivu pro ale neobvyklý chmelově hořký charakter. Již zmiňovaný druhý v pořadí - Belgičan se znalostí britských způsobů výroby piva - zavedl koncept studeného chmelení, kdy je chmel přidáván do piva mezi hlavním kvašením a dokvašováním. Včetně dokvášení v lahvích je ale podroben trojnásobné fermentaci, z nichž jedna probíhá za přítomnosti kvasinek rodu Brettanomyces, případně stejného rodu divokých kvasinek, které se uplatňují při výrobě lambiků, ovšem v tomto případě pečlivě kontrolovaných.

Výsledkem tohoto postupu je pivo, které skvěle hasí žízeň a je lákavé, budící chuť k dalšímu napití - to když je mladé. Po pěti letech je mnohem rozvinutější a téměř “sherrylike” (s chutí připomínající sherry). Mám rád tento ale když je mladý, kdy je výrazná hořkost chmele v plné síle a kultura Brettanomyces se projevuje jako nejméně kontrolovatelná, stejně tak jako později, kdy cukry pomohly rozvinout chuť a vůni Orvalu do mnohem plnější, komplikovanější.